Tomáš Hanák a Eva Horká cvičí na spartakiádě. Václav Koubek, Jiří Vorel a Eva Holubová jako inženýři ve filmu Ing.
se vopovaž, to bych měla vostudu po celým Braníku…!“, můj hlavní pedagog Václav Vorlíček: „Když nebudete ve straně, tak v životě nic nenatočíte…“ a přítel Jaroslav Róna: „Jestli vlezeš do strany, tak jsme spolu skončili…“ A já chtěl točit a zároveň mít Rónu za kamaráda. Podlehl jsem své trudno myslnosti, byl jsem zcela paralyzován. Vyřešila to až Eva Holubová, když na mě zařvala: „Vstup tam, nebo tam nevstup! Hlavně se z toho neposer!“ Tak jsem tam nevstoupil. A za rok přišla sametová revoluce… Po revoluci jsem se dočetl, že můj profesor režisér Václav Vorlíček byl spolupracovníkem StB s krycím jménem „Jan“. Tak jsem mu to někde jízlivě vyčetl a on se tomu ani nebránil. A pak mi řekl: „Kdybyste věděl, co já všechno kvůli vám zkusil, pořád jsem bojoval se Sequensem, abyste školu vůbec dodělal…“ Takže koho já můžu soudit? Všichni jsme v tom byli namočení a nikdo z nás není hrdina. Všichni jsme byli Brežněvovy děti…
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254545
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254545
POZNÁMKA EDITORA
K české grotesknosti
Tomáš Vorel, tak jako soudobé kapely, nejdříve natáčel singly, než přišlo první elpíčko… Jak napsal Josef Vlček ve svazečku Punk-rock pro 6. Pražské jazzové dny v roce 1978: „Singl totiž nutí hudebníky, aby do něj uložili maximum energie a aby dokázali posluchače chytit už prvními tóny. Nedá se tu pracovat s dlouhodobým vytvářením atmosféry ani s rozsáhlými předehrami, musí se jít rovnou na věc.“ Co lze dodat k Vorlovým „singlům“ z let 1978–1986, kde „šel rovnou na věc“, k desetiletí předcházejícímu tvorbě celovečerních filmů? Jaký osobitý ráz, jaké společné rysy se nám zjevují? Bezpochyby je musíme vnímat v kontextu jeho začátků v loutkářské výhni otcovy vášně a divadelního dění v partách zvaných Sklep a Mimoza, jakož i v rozsáhlejších projektech celé Pražské pětky. Pravděpodobně nám neunikne jeho tenze ke grotesknímu vidění, která se u něj projevuje od počátku. Ale co se v tomto směru dělo kolem? Vždyť jsme vprostřed pochmurného dvacetiletí, kdy není radno grotesknost vytahovat. Pro novou – Vorlovu – generaci je z nemnoha teoretických fundamentů v našem prostředí asi již nedostupná antologie Smysl nebo nesmysl? Groteskno v moderním dramatu, kterou vydal Orbis v roce 1966, stejně asi i některé eseje o gagu z té doby. Zlom přichází až v roce 1975, od kdy máme zásluhou nakladatelství Odeon k dispozici neopominutelnou knihu Michaila Bachtina Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, otevírající obzory v nyní sledovaném směru. Dále pak připomeňme, že v roce 1984 vyšla v pražském nakladatelství Vyšehrad publikace Hrdinové & fantomy & myši od Iordana Chimeta, v originální grafické úpravě Clary Istlerové, a i proto nepřehlédnutelná. Vedle westernů, hororů, detektivek, kresleného filmu, komiksů a dalších druhů filmu a pop kultury je značná pozornost věnována grotesce. Osvěžme si paměť: Tomáš Vorel má už tehdy za sebou amatérské snímky: především Kašpárka, To můj Láďa a Dáreček. Studuje na FAMU a připravuje školní úkol s názvem Je dobrá, slaďoučká, posléze již proslulé filmy Ing. (1985) a Chemikál (1986), jež mu otevřely dveře do profesionální filmové praxe. V kapitole o podžánru hrané grotesky Iordan Chimet využívá především materiál zlaté éry klasické americké němé slapstick comedy, analyzuje typy dítěte, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254545