„Nemám ani žádné dobré,“ upozornil. „Ty získáš ode mě.“ Za to první ráno toho moc nedokázali. Většinou mu radila. Jak u míření přemýšlet. „Musíš mít v hlavě svůj pohyb a zároveň pohyb nepřítele. Musíš držet paži rovně a mířit tělem, abys mohl dál střílet, i kdyby ti ruku zmrazili. Zjisti si, v jaké poloze spoušť doopravdy střílí, a drž prst těsně před ní, abys ji při každém výstřelu nemusel tolik mačkat. Uvolni tělo, nebuď napjatý, potom se třeseš.“ Byl to jediný výcvik, jehož se Ender toho dne dočkal. Když odpoledne nacvičovala armáda, posadili ho do kouta a přikázali mu, aby si vzal panel a dělal si úkoly. Bonzo musel přivést do bitevní místnosti všechny své vojáky, ale nemusel je všechny použít. Ale Ender úkoly nedělal. Když už nemohl cvičit jako voják, mohl studovat Bonza jako taktika. Armáda Mloků byla rozdělená na čtyři standardní čety po deseti vojácích. Někteří velitelé to dělali tak, že v četě A byli nejlepší vojáci a v Déčku nejhorší. Bonzo je promíchal, takže v každé byli vojáci dobří i slabší. Výjimkou byla četa B, která měla jen devět členů. Ender uvažoval, kdo asi musel odejít, aby mu uvolnil místo. Brzy se ukázalo, že velitel čety B je nový. Nebylo se co divit, že je Bonzo tak otrávený – aby dostal Endera, přišel o velitele čety. A Bonzo měl pravdu ještě v jedné věci. Ender nebyl připravený. Veškerá doba nácviku padla na pilování manévrů. Čety, které se navzájem neviděly, nacvičovaly provádění přesných manévrů s pečlivým načasováním. Nacvičovaly, jak se navzájem využít k nenadálým změnám směru, a přitom neztratit formaci. Všichni tihle vojáci automaticky počítali s dovednostmi, které Ender neměl. Měkce přistát a utlumit většinu nárazu. Letět přesně. Pozměňovat kurz pomocí zmrazených vojáků poletujících náhodně po místnosti. Přemety, otočky, úhybné manévry. Klouzání podél stěn – velice obtížný manévr, a přitom jeden z nejdůležitějších, protože se nepřítel nemohl dostat za vás. Ender zjišťoval, kolik toho neví, ale zároveň viděl věci, které by se daly vylepšit. Pečlivě nacvičené formace byly omyl. Umožňovaly, aby vojáci ihned plnili vykřikované rozkazy, ale zároveň to znamenalo, že jsou předvídatelné. Jednotliví vojáci také dostávali málo prostoru pro vlastní iniciativu. Jakmile byla prováděná sestava jednou určena, museli ji dodržet. Nebylo možné se přizpůsobit tomu, jak nepřítel na formaci reaguje. Ender
102
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254530
studoval Bonzovy sestavy tak, jak by to dělal nepřátelský velitel, a všímal si způsobů, jak by se formace daly narušit. Večer v osobním volnu Ender Petru požádal, aby s ním šla cvičit. „Ne,“ odpověděla mu. „Chci být jednou velitel, a tak musím do herny.“ Víra, že učitelé hry sledují a vybírají si v herně potenciální velitele, byla všeobecně rozšířená. Ale Ender o tom pochyboval. Velitelé čet měli větší možnost ukázat, co by dělali jako velitelé, než jakýkoli hráč videohry. Ale nedohadoval se s ní. Nácvik po snídani byl od Petry už tak dost velkorysý. Ale cvičit potřeboval. A sám to dělat nemohl, s výjimkou několika základních dovedností. Většina obtížných věcí vyžadovala partnery nebo týmy. Kdyby tak ještě mohl cvičit s Alajem nebo Shenem. Ale proč by s nimi vlastně cvičit nemohl ? Sice ještě neslyšel, že by nějaký voják nacvičoval s bažanty z přijímače, ale žádné pravidlo to nezakazovalo. Jednoduše se to nedělalo, vojáci bažanty až příliš pohrdali. Ale s Enderem i tak pořád zacházeli jako s bažantem. Potřeboval s někým cvičit, a on je na oplátku mohl naučit některé věci, které odkoukal od starších hochů. „Hle, slavný voják se vrací!“ prohlásil Bernard. Ender stál ve dveřích své staré ložnice. Byl pryč jenom den, ale už mu to připadalo jako cizí místo a ostatní z jeho přijímače jako lidé, které nezná. Málem se otočil a zase odešel. Ale byl tam Alaj, který dodal jejich přátelství punc posvátnosti. Alaj nebyl někdo cizí. Ender se nijak nesnažil tajit, jak s ním v armádě Mloků zacházejí. „A mají pravdu. Jsem užitečný asi tak stejně jako kýchání ve skafandru.“ Alaj se rozesmál a ostatní bažanti se kolem nich začali shlukovat. Ender jim přednesl svůj návrh. Každý den v osobním volnu tvrdý nácvik v bitevní místnosti, pod Enderovým vedením. Oni se naučí různé věci od armád, z bitev, které Ender uvidí; on na oplátku získá praxi, kterou pro rozvoj dovedností vojáka potřebuje. „Připravíme se společně.“ Mnoho chlapců se chtělo přidat. „V pohodě,“ řekl Ender, „když přijdete makat. Jestli se tam budete jenom poflakovat, končíte. Nemůžu marnit čas.“ A žádný čas nemarnili. Enderovi moc nešlo popisovat, co viděl, a vymýšlet, jak to udělat. Ale na konci osobního volna měli pocit, že se něco naučili. Byli unavení, ale některým fintám přicházeli na kloub. „Kdes byl?“ obořil se na něho Bonzo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254530
Ender toporně stál vedle postele svého velitele. „Cvičil jsem v bitevní místnosti.“ „Slyšel jsem, že jsi s sebou měl někoho ze svého starého přijímače.“ „Sám jsem cvičit nemohl.“ „Nebudu tolerovat, aby se nějací vojáci z armády Mloků tahali s bažanty. Jsi teď voják.“ Ender se na něho mlčky díval. „Slyšel jsi mě, Wiggine?“ „Ano, pane.“ „Už s těmi šprčky cvičit nebudeš.“ „Mohu s vámi mluvit soukromě?“ zeptal se Ender. Byla to žádost, jíž byli velitelé povinni vyhovět. Bonzovi se v obličeji objevil vzteklý výraz a odvedl si Endera na chodbu. „Poslouchej mě, Wiggine, nechci tě a snažím se tě zbavit, ale nedělej mi problémy, nebo tě připlácnu na zeď.“ Dobrý velitel se nemusí uchylovat k hloupým hrozbám, pomyslel si Ender. Bonza jeho mlčení rozčílilo. „Chtěl jsi, abych s tebou šel ven, tak mluv.“ „Pane, měl jste pravdu, když jste mě nezařadil do čety. Neumím nic.“ „Nepotřebuju, abys mi říkal, kdy mám pravdu.“ „Ale já se stanu dobrým vojákem. Nebudu vám kazit pravidelný nácvik, ale cvičit budu a budu to dělat s jedinými lidmi, kteří to jsou ochotní se mnou dělat, a to jsou moji bažanti.“ „Ty malej mizero, budeš dělat to, co ti řeknu.“ „Máte pravdu, pane. Budu plnit všechny rozkazy, které mi máte právo dát. Ale osobní volno je volné. Není možné v něm zadávat úkoly. Žádné. Nikým.“ Viděl, jak se Bonzo začíná vzteky rozpalovat. Vášnivý vztek byl špatný. Enderův hněv byl chladný, takže jej dokázal využít. Bonzův hněv byl vášnivý, proto využíval jeho. „Pane, musím myslet na svou kariéru. Do výcviku a do bitev se vám plést nebudu, ale někdy se učit musím. Nežádal jsem, abych byl přidělen do vaší armády, a vy se mě snažíte co nejdřív vyměnit. Ale pokud nebudu nic umět, tak o mě nikdo stát nebude, ne? Dovolte mi, abych se něco naučil. Tím dřív se mě zbavíte a získáte vojáka, který vám bude opravdu platný.“
104
105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254530