• ARYA
•
V
dáli, nízko nad obzorem, hořelo slabé světlo a razilo si cestu moř• skou mlhou. „Vypadá jako hvězda,“ řekla Arya. „Hvězda domova,“ řekl Denyo. Jeho otec vykřikoval rozkaz za rozkazem. Námořníci šplhali nahoru dolů po třech vysokých stěžních, proplétali se lanovím a svinovali těžké purpurové plachty. Dvě řady veslařů dole pod nimi usilovně zvedali a spouštěli vesla. Paluby se se skřípěním naklonily, jak se galeasa Titánova dcera nahnula na pravobok a blížila se k přístavu. Hvězda domova. Arya stála na přídi a jednou rukou se opírala o zlacenou příďovou figuru, dívku s mísou ovoce. Na okamžik si představila, že tam před nimi je i její domov. Ale byl to nesmysl. Její domov už není, její rodiče jsou mrtví a všichni její bratři kromě Jona Sněha na Zdi zavraždění. Právě ke Zdi se chtěla původně dostat, ale kapitána ke změně kurzu nepřesvědčila ani její železná mince. Arye jako by bylo souzeno, aby se nikdy nedostala do zvoleného cíle. Yoren se zavázal, že ji dopraví na Zimohrad, ale pak skončila na Harrenově a Yoren v hrobě. Když prchala z Harrenova na Řekotočí, Citra a Anguy a Tom Sedma ji zajali a místo toho ji zatáhli do dutého kopce. Pak ji unesl Ohař a odvlekl na Dvojčata. Arya ho nechala umírat u řeky a vyrazila do Slanisek, kde doufala, že nasedne na loď na Východní přímořskou hlídku, jenže… [ 103 ]
Martin_Hostina_pro_vrány_160x230_vnitrek.indd 103
31.10.2018 9:53:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254511
g. r. r. martin Třeba to v Braavosu není tak špatné. Z Braavosu pocházel Syrio a možná tam je i Jaqen. Právě Jaqen jí dal tu železnou minci. Nebyl to její přítel v pravém slova smyslu, takový jako Syrio, ale co pro ni kdy udělali její dobří přátelé? Dokud mám Jehlu, žádné přátele nepotřebuju. Přejela bříškem palce po hladké hlavici meče. Přála by si… přála by si… Po pravdě řečeno měla Arya o tom, co by si měla přát, představu stejně mlhavou jako o tom, co ji čeká pod tím vzdáleným světlem. Kapitán jí dovolil jet s nimi, ale neměl čas s ní mluvit. Někteří členové posádky se jí vyhýbali, jiní jí dávali dárky – stříbrnou vidličku, rukavice bez prstů, plandavou vlněnou čepici s koženými záplatami. Jeden námořník jí ukázal, jak se vážou lodní uzly. Jiný jí naléval maličké kalíšky ohnivého vína. Ti přátelští se bušili do prsou a opakovali svá jména tak dlouho, dokud je Arya nezopakovala, ale jak se jmenuje ona, na to se jí nikdo nezeptal. Říkali jí Sláně, protože se nalodila ve Slaniscích u ústí Trojzubce. A jí to jméno připadalo stejně dobré jako jakékoliv jiné. Poslední noční hvězdy už zmizely, zůstaly pouze ty dvě přímo před nimi. „Už jsou tam jen dvě hvězdy.“ „Dvě oči,“ opravil ji Denyo. „Titán nás vidí.“ Braavoský Titán. O něm jim na Zimohradě vyprávěla stará chůva. Je to obr vysoký jako hora, a jakmile Braavosu hrozí nebezpečí, v očích mu zahoří plameny, procitne, kamenné údy zaskřípou a zasténají a Titán vykročí do moře, aby rozdrtil nepřátele. „Braavosané ho krmí růžovoučkým masem mladičkých urozených děvčátek,“ zakončila vždycky chůva a Sansa hloupě vyjekla. Ale mistr Luwin říkal, že Titán je jen socha a že chůviny pohádky jsou jen pohádky. Zimohrad je vypálený a srovnaný se zemí, připomněla si Arya. Stará chůva i mistr Luwin jsou nejspíš mrtví a Sansa taky. Myšlenky na ně jí k ničemu nejsou. Každý musí zemřít. To znamenala ta slova, ta, co ji Jaqen H’ghar naučil, když jí dal tu ohmatanou železnou minci. Od chvíle, co vypluli ze Slanisek, se naučila ještě pár braavoských slov, prosím a děkuji a moře a hvězda a ohnivé víno, ale už když se je učila, věděla, že každý musí zemřít. Většina posádky ovládala lámanou zpotvořeninu obecné řeči, kterou pochytili za volných nocí ve Starém Městě, v Králově Přístavišti a Panenském Jezeří, ale pouze kapitán a jeho synové mluvili tak dobře, aby [ 104 ]
Martin_Hostina_pro_vrány_160x230_vnitrek.indd 104
31.10.2018 9:53:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254511
Hosti n a p ro v rá ny
s ní mohli hovořit. Denyo, veselý dvanáctiletý tlouštík, byl z těch synů nejmladší, uklízel otcovu kajutu a pomáhal nejstaršímu bratrovi s účetnictvím. „Doufám, že ten váš Titán nemá hlad,“ řekla. „Hlad?“ nechápal Denyo. „To je jedno.“ Arya by se Titána nebála, i kdyby opravdu jedl šťavnaté, růžové dívčí masíčko. Byla hubená, žádná strava pro obra, a ve svých jedenácti letech byla skoro už dospělá žena. A navíc Sláně není žádná urozená dívka. „Je tenhle Titán braavoský bůh?“ zeptala se. „Nebo vyznáváte Sedm?“ „V Braavosu ctíme všechny bohy.“ O svém městě mluvil kapitánův syn skoro stejně rád, jako mluvil o otcově lodi. „Vašich Sedm tu má septum, jmenuje se Zámořské, ale chodí se tam modlit jen námořníci ze Západozemí.“ To není mých Sedm. Byli to bohové mé matky a dopustili, aby ji Freyové na Dvojčatech zavraždili. Zauvažovala, zda se v Braavosu dá najít boží háj s čarostromem. Denyo by to mohl vědět, ale zeptat se ho nemohla. Sláně bylo ze Slanisek, a co může dívenka ze Slanisek vědět o severských bozích? Staří bohové jsou mrtví, řekla si, zemřeli s matkou, otcem, Robbem, Branem a Rickonem, všichni jsou mrtví. Vzpomněla si, jak jí kdysi dávno otec říkal, že když se zvedne chladný vítr, osamělý vlk zahyne a smečka přežije. Měl to ale úplně popletené. Osamělá vlčice Arya pořád ještě žila, zato zbytek smečky už byl mrtvý a stažený z kůže. „Nás do toho útočiště, bezpečného úkrytu před valyrskými draky, dovedly měsíční pěvkyně,“ vysvětloval Denyo. „Jim patří největší chrám. Uctíváme i Otce vod, ale jeho dům se staví znovu pokaždé, když se ožení, a zbytek bohů společně přebývá na ostrově uprostřed města. Tam také najdeš… Boha mnoha tváří.“ Titánovy oči zářily jasněji a jako by se od sebe vzdálily. Arya žádného Boha mnoha tváří neznala, ale pokud je ochotný vyslyšet modlitby, pak je to možná ten bůh, kterého hledá. Ser Gregor, pomyslela si, Dunsen, Slaďouš Raff, ser Ilyn, ser Meryn, královna Cersei. Už jen šest. Joffrey byl mrtvý, Pollivera zabil Ohař, Lechtače ona sama, a taky toho pitomého uhrovatého panoše. Toho bych nezabila, kdyby na mě nesahal. Když opouštěla na břehu Trojzubce Ohaře, umíral na horkost z rány, co utržil. Měla jsem mu prokázat milosrdenství a vrazit mu do srdce nůž. [ 105 ]
Martin_Hostina_pro_vrány_160x230_vnitrek.indd 105
31.10.2018 9:53:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254511