10 3
ŽÍT V SOULADU i s kvetoucími stromy. Pokřikujeme, smějeme se, nosíme, zdvíháme, nakládáme úly, víka, podstavce, utahujeme řemeny a zarážíme klíny. Chystáme se k cestě do sadu. A jedeme. V zatáčce praskne upínací řemen, posune se nástavek. Včely se hrnou ven. Zastavujeme, Tobiáš pomáhá s opravou, vmžiku je zasypán žihadly a už celý rudne, otéká a supí. Odpojuji vůz. Benjamina se včelami necháváme na silnici. A jedeme. V nemocnici si Toba nechají. Chytí se za hlavu – vždyť musí pozítří odevzdávat práci! Vezu mu počítač, disky, jezdím z nemocnice k domu a z domu k nemocnici. Jak se asi má tam na silnici Benjamin? Vítá mne unavený zvědavostí míjejících, vyslechnut policií, trpělivý a ustaraný. Připojíme vůz a jedeme. Jedeme, pořád jedeme.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254445
10 4
Události míjejí, mizí v polích, kopcích, ale za zatáčkou, za nejbližším rohem už čekají nové. Věci, kterých se dotýkám, stávají se otci: plodí bolest.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254445
10 5
SVĚT JDE SI PO SVÝCH, ne tak, jak chceme my: na jeho konci schovaní dojíme kozy, na pastvinu vláčíme sudy vody, spravujeme poničené ploty, honíme se za berany, kteří utíkají a toulají se v polích, třídíme jehňata. Běžíme vytrvale, klušeme bez zastávky, střídáme běh s chůzí. Před námi pokoj, mír, krásné chiméry, a v patách dramata.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254445