točňuje podľa zákona odpudzovania, je vyvrátením vládnúcich omylov a nesprávnych teórií. Ak sa Faust stane umelcom, zaslúžili sa o to nákazlivé príklady majstrov. V umení sa pokrok uskutočňuje podľa zákona príťažlivosti, napodobňovaním, nasledovaním, obdivovaním milovaných diel.“ (Boris Pasternak, Doktor Živago. Vydalo nakladatelství Tatran jako 2. svazek Knižnice svetových bestsellerov. Bratislava 1969, s. 271. Deviata časť, kapitola 7.)
Asi před deseti léty jsem slyšel několik přednášek o Pasternakovu Doktoru Živagovi. Autor vzpomínal překladů Shakespearových dramat, kterým se Pasternak věnoval po řadu let. Své překladatelské úsilí dovršil knihou o Shakespearovi. Pokud jde o Doktora Živaga, zdůrazňoval autor, že je to ruská skutečnost viděná očima Hamleta a Krista. Hamleta nechápal Pasternak jako romantického rozervance, nýbrž jako uvědomělého mstitele svého otce-vladaře. Když jsem viděl poprvé v roce 1968 filmovou verzi Živaga, hledal jsem v ní onu ruskou skutečnost viděnou zrakem Hamletovým a Kristovým. V režisérově pojetí však není tento pohled náležitě patrný. Západní člověk nedovede podat dobře ruskou skutečnost. Západní dílo o Rusku působí ještě věrohodně, když podává život ruských aristokratických kruhů. Když však hovoří o ruském lidu, zůstává vzdáleno skutečnosti. Toto tvrzení vztahuje se do určité míry i na filmovou verzi Doktora Živaga. Ruská skutečnost není zachycena ve filmu v celé své syrovosti. Hudba provázející obrazy filmu posouvá děj psychologicky do jiné roviny. Ruskou skutečnost v jistém smyslu uhlazuje a oslazuje. Působí to hlavně nejlíbivější melodie, která se ve filmu často vrací a která má funkčně svůj význam jako stále znovu se vynořující vzpomínka na zemřelou (Živagovu) matku. Význam této vzpomínky je hudebně vzhledem k ději knihy 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254444
nadhodnocen. Když jsem četl román, uvědomoval jsem si, jak je má představivost při četbě ovlivněna obrazy filmu, který jsem viděl napřed. Je jedna scéna ve filmu a v knize, která na mne velmi zapůsobila a která se mi ve vzpomínce vrací. Je to scéna s vlky. Uprostřed sněžné pustiny stojí osamělý dům, který si zvolili Živago a Lara na krátký čas jako příbytek. Za měsíčné noci se ozývá vytí vlků, kteří se přibližují k domu. Následuje dialog vyvolaný děsem z vyjících vlků. Živago a Lara hovoří spolu o našem čase naplněném pohromami a znemožňujícím člověku prožít svůj osobní úděl tak, jak po tom touží jeho srdce. Sněžná pustina v měsíčním světle, vytí přibližujících se vlků, osud a dialog dvou lidí jakoby ztracených v tomto světě – toť obraz hluboce vystihující náš věk. Odtud ona resonance v mé mysli. Tento obraz je zároveň ilustrací k Janově Apokalypse namalovanou dvacátým stoletím. Zvláštní pokoj vyzařuje z Knihy Moudrosti a z jiných mudroslovných textů Písma svatého. Tento pokoj se mi zdá příbuzný s pokojem, který vyzařuje z obrazů Van der Meerových. Z nejprostších věcí domova na jeho obrazech se line tichá záře. Tímto srovnáním je naznačena cesta, po které se dochází k moudrosti. Moudrost je odměnou ducha kontemplativního, ducha milujícího a zdržujícího se v domově, ducha milujícího čtyři stěny své světnice. Prorocké texty se zrodily z otřásání určité doby, z účasti na pohnuté historii. Mudroslovné texty se zrodily z ticha světnice, z četby, rozjímání, pozorování, vyrovnaného života. Skrze četbu mudroslovných knih člověk vchází v pokoj živého Boha. Neboť Bůh je nepohnutelný; v něm všechny věci stojí. Přenesmírný klid charakterizuje život věčného Jeruzaléma. Něco z tohoto klidu je zachyceno v Hölderlinově básni Osudová. Proti klidu blažených duchů je postaveno zmítání pozemského života. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254444
Ihr wandelt droben im Licht Auf weichem Boden, selige Genien! Glänzende Götterlüfte Rühren euch leicht, Wie die Finger der Künstlerin Heilige Saiten. Schicksallos, wie der schlafende Säugling, atmen die Himmlischen; Keusch bewahrt In bescheidener Knospe, Blühet ewig Ihnen der Geist, Und die seligen Augen Blicken in stiller Ewiger Klarheit. Doch uns ist gegeben, Auf keiner Stätte zu ruhn, Es schwinden, es fallen Die leidenden Menschen Blindlings von einer Stunde zur andern, Wie Wasser von Klippe Zu Klippe geworfen, Jahr lang ins Ungewisse hinab. Český překlad: Tam ve výši bloudíte světlem po hebké půdě, blazí geniové! Zářivé božské vánky vás zlehka hladí jako harfenic prsty 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254444