a Mussoliniho Itálie, místo toho začaly svoje armády znovu vyzbrojovat. Víš například, kolik má naše letectvo k ochraně země k dispozici letadel?“ „Nemám tušení.“ „Celá protivzdušná obrana Švédska čítá padesát sedm bombardérů a padesát tři stíhaček. A co se týká obrněných vozidel a tanků, ty by se všechny vešly k nám na dvůr. Výzbroj našich nevycvičených vojáků sestává z největší části ze starých mauserovek model 1896. Hitler si určitě spokojeně mne ruce, když mu jeho špióni hlásí, jak je ta naše takzvaná obrana bezvýznamná.“ „Ale jaký by měl Hitler zájem na malé mírumilovné zemi na severním okraji Evropy?“ „Panebože, otče, v jaké žiješ realitě? Přístup k naší železné rudě je pro Hitlera nutnost, aby dokázal zásobovat svůj válečný průmysl. Obávám se, že je pouze otázkou času, kdy nám nad parlamentem zavlaje vlajka s hákovým křížem.“ „Teď to ale přeháníš, vždyť naše vláda ještě ani nevydala rozkaz k mobilizaci!“ „Ano, je to pravda. Místo toho jsme dostali rozkaz zvýšit připravenost armády k obraně. Každý den je povoláno padesát tisíc mužů. Ale kvůli všem těm škrtům máme zoufalý nedostatek důstojníků. Proto mě povýšili na kapitána a pravděpodobně mě umístí daleko na sever, do blízkosti rudných dolů.“ „Ví o tom matka?“ V pokoji nastalo hrobové ticho. Poprvé od vypuknutí války před několika týdny Gustaf Rytterholm pocítil, že válka dospěla až na Södertunu. Kdyby Němci napadli Švédsko, budou rudné oblasti kolem Kiruny jejich prvním cílem. Všiml si, jak se Carl-Magnus po návratu z Německa změnil. Byl vážnější, působil najednou zraleji a dospěleji. Cítil v něm ale i velký smutek, jako by o něco přišel a prázdné místo ještě nedokázal ničím zaplnit. „Ne, ještě jsem jí to neřekl. Zatím přece není definitivně rozhodnuto, kam mě umístí, a nechci ji zbytečně zneklidňovat. A navíc je to tak, jak 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254420
říkáš: Švédsko vyhlásilo neutralitu, což bude Hitler v nejlepším z možných světů respektovat.“ Carl-Magnus vstal. „Říkal jsem si, že se před večeří projdu, než se setmí.“ „Jen jdi, já tu mám ještě nějaké nevyřízené papírování.“ Carl-Magnus vyšel na dvůr před budovu a několikrát se zhluboka nadechl čistého, svěžího vzduchu. Ještě se nerozhodl, kam půjde, táhlo ho to ale k lesu severně od zámku. Prošel kolem severního křídla a usmál se při vzpomínce na ony vzrušující a děsuplné noci, které zažil s přáteli v jednom z jeho pokojů. Södertuna měla svou vlastní bílou paní. Mohl by to odpřisáhnout, protože se s ní víc než jednou setkal. Na její jméno se už dávno zapomnělo, ale pověst pravila, že byla milenkou jednoho ze zámeckých pánů. Té nešťastnici přísně zakázali opouštět její pokoj v onom křídle a ložnice se jí stala domovem i vězením. Žila tam, porodila syna a naposledy vydechla. Ale ani smrt ji neosvobodila a ona tam zůstala zavřená. Carl-Magnus strávil v pokoji dávné milenky společně s přáteli nejednu noc. Cítil, jak mu na rameni spočívá její ruka, slyšel její zoufalý hlas, jak se modlí a prosí, pusťte mého syna. Viděl, jak se dveře od šatny otevírají a zavírají pod dotekem neviditelné ruky, jak se kolem mihl stín. Pamatoval si, jak odtamtud uprostřed noci utekli v záchvatu hrůzy a běželi nahoru do bezpečí jeho ložnice. Napětí je ale lákalo, a tak v křídle strávili hrůzostrašných nocí několik. Jeho nejsilnější vzpomínka nebyla na strach, který v pokoji cítil, ale na smutek a beznaděj, které v něm stále, navzdory všem těm letům, zůstávaly. Někde v nejhlubších labyrintech paměti nalezl vzpomínku, něco, co kdysi četl. Existují lidé, média, kteří dokázali těmto ztraceným, nešťastným duším pomoct vykonat poslední cestu. Díky nim mohly definitivně opustit své pozemské bytí, které pro ně znamenalo tolik utrpení, a konečně dosáhnout klidu. Přivítal ho zpěv lesa, šumění z korun stromů, radostný ptačí koncert, bzučení hmyzu. Jeho kroky tlumil měkký zelený koberec a obklopovala 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254420
ho vůně borovicového jehličí a pryskyřice. Jako slídící pes se pídil po místech, kde v dětství sbíral lišky, a když ony zářivě žluté houby našel, dychtivě jimi naplnil přinesený pytlík. Chuť na másle osmažených lišek na skývě čerstvého chleba hravě překoná tu nejlepší večeři ve vyhlášené restauraci Operakällaren. Aniž si to uvědomil, zamířil k domku správce Dahla. Už se dlouho neviděli, až příliš dlouho. Když byl Carl-Magnus malý, strýček Wilhelm pro něho hodně znamenal. Ale v posledních letech na něho zapomněl, jako na tolik jiných věcí, protože se honil za potěšením, ženami a stále novými zážitky. Setkání s obnaženou tváří nacizmu ho bolestivě probudilo a vedlo k tomu, že se začal víc zaobírat vlastním životem. A na to, co objevil, nemohl být ani zdaleka hrdý. Když se pokusil své přátele důstojníky a nadřízené přesvědčit o tom, že onen obdivovaný Hitler ve skutečnosti představuje hrozbu pro všechno, co je jim v nitru drahé, pro svobodu, demokracii, porozumění a sounáležitost, setkal se s chladným přijetím. Jak jen může tvrdit něco tak absurdního a nepodloženého? Hitler představuje řád a ekonomický rozmach. Les rozpřáhl svou zelenou náruč. Před Carlem-Magnusem se objevila správcova udržovaná zahrada a v ní červený domek s bílými okny. Překvapeně a zmateně se zastavil. Na trávníku před domem stál správce Dahl, u nohou mu ležel sněhobílý pes a na rameni seděl černý krkavec. Bylo to jako návrat v čase, jako by pohlédl zpět na to, co bylo kdysi a co z nějakého nevysvětlitelného důvodu nepřestalo existovat. Oklepal se ve snaze setřást ze sebe pocit neskutečnosti. „Strýčku Wilhelme.“ Carl-Magnus vystoupil z lesa. „To snad ne, není to Carl-Magnus? Už ses tu neukázal nějaký ten pátek! Je od tebe milé, žes přišel na návštěvu, vítám tě.“ Správce lesa Dahl k němu napřáhl svou mozolnatou ruku a Carl-Magnus ji stiskl. Jeho bezpečná dlaň v něm vyvolala vzpomínky na dětství, sluncem prozářená léta, horké skály kolem jezera a jiskřivě chladné zimní dny, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254420