k nám přijdou hosté a chtějí projevovat náklonnost. Mám pravdu? … Ráda bych našla způsob, jak by ses ty mohl cítit spokojený, když k nám přijdou hosté, a zároveň se oni u nás cítili jako doma. Myslím, že když se nad tím zamyslíme, přijdeme na nějaké dobré nápady. Říkám si, že bychom si o tom mohli popovídat dnes před Jistě existují večeří – co myslíš?“ i jiné způsoby, Rodinné setkání je perfektní příležitost jak být vřelý vysvětlit dětem, že jejich tělo patří jednoa ohleduplný. značně jim a že jejich komfort a pocit bezpečí jsou důležitější než jakékoli nepříjemnosti, ztrapnění nebo raněné city. Je to příležitost zopakovat jim, že od nich neočekáváte nic, co by jim bylo nepříjemné, ani předstírání citů. Připomeňte jim, že vy, jejich rodiče, jim poskytujete bezpečné útočiště – jste vždycky připravení je bez odsuzování podpořit. Pak můžete vysvětlit, že když se lidé vítají, očekává se, že polibky a objetí budou opětovány, a že i když nechcete, aby se děti cítily nucené do něčeho, co jim je nepříjemné, je zároveň důležité a v souladu s rodinnými hodnotami, aby se hosté cítili na návštěvě vítaní. Můžete dodat, že věříte, že se toho dá docílit různými způsoby, a rádi byste spolu s dětmi nějaké našli. Tento rozhovor může v dětech vyvolat určité myšlenky nebo pocity. Umožněte jim sdílet, jak se třeba v minulosti při vítání lidí cítily. Možná budou nyní ochotné podělit se s vámi o pocity, o kterých dříve mluvit nechtěly. Jako: „Občas se stydím.“ „Dědečkovy mokré pusinky jsou hnusné.“ „Když mě štípe do tváří, bolí to…“ Naším úkolem je naslouchat a být empatičtí – tj. snažit se představit si, jak by bylo nám v jejich kůži. Tento proces pravděpodobně rodinu sblíží a vybuduje se díky němu důvěra. Snažte se vyvarovat ospravedlňování nebo vysvětlování chování toho druhého. Pokud cítíte, že nastal čas, můžete přejít k dalšímu kroku, v němž pojmenujete potřeby všech zúčastněných v rámci vítacího rituálu. Snažte se přes chování dostat k pocitům, protože o ty opravdu jde. Například není potřeba obejmout tetu Soniu, ale je potřeba, aby se teta Sonia u vás cítila vítaná. A objetí je pouze jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout.
98
RODIČOVŠTINA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254408
Ze začátku pomůže, když rodiče pojmenují své potřeby pro situaci, kdy přijdou hosté na návštěvu. Aby to bylo zcela jasné, sepište si to. Může to vypadat nějak takto:
Potřeby rodičů, když přijde návštěva
• Děti projevují náklonnost, jen když ji opravdu cítí (potřeba autentičnosti).
• Hosté se cítí vítáni (potřeba ohleduplnosti). Pak se zeptejte dětí, co potřebují ony, a zapište jejich odpovědi. Představuji si, že by to mohlo vypadat asi takto:
Potřeby dětí
• Děti projevují náklonnost, jen když je jim v tom příjemně (potřeba autonomie, potřeba bezpečí).
• Dospělí respektují jejich tělo (potřeba respektu). • Děti důvěřují své schopnosti být zdvořilé, aniž by se musely zaprodávat (potřeba schopnosti).
2. KROK: Brainstorming Pokud se vám zdá nemožné naplnit zdánlivě protichůdné potřeby, potěší vás, že to nemožné není! Dalším krokem je hledání řešení. V této fázi procesu není nic příliš nepravděpodobné a nemusíte se to bát zmínit, protože nikdy nevíte, kam vás i ta nejvíc za vlasy přitažená myšlenka může dovést. Sepište si zkrátka všechny vaše nápady i nápady dětí – bez komentáře a posuzování (počítá se i jemné škubnutí tělem, svraštění čela nebo pozvednutí obočí na znamení nesouhlasu). A rodiče zřejmě budou opět muset začít. Níže uvádím nápady, které si možná budete chtít k vašemu seznamu přidat.
„DEJ BABIČCE PUSU“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254408
Nápady – jak mohou rodiče pomoct dětem, když přijde návštěva
• Sdělte dětem základní informace o hostech, předtím než přijdou, aby si připomněly, o koho se jedná, vzpomněly si, kdy je naposled viděly, případně co společně dělali. • Pokud jsou děti malé (řekněme od jednoho roku do osmi let), pomozte jim a řekněte hostům: „Aiden potřebuje trochu času na rozehřátí. Ale já bych tě moc ráda objala! Vítej! Jsem ráda, že jsi tady!“ • Z avolejte babičce a dědečkovi, než přijedou, a vysvětlete jim, že vaše dítě zrovna pracuje na tom naučit se poslouchat signály těla, a dodejte, proč je to důležité. Budou tak předem varováni a třeba se budou chtít podílet na řešení. (Například: „Tady je moje vnučka! Jak se přivítáme? Plácneme si? Obejmeme se? Dáme si pusu? Drkneme do sebe boky?“)
Nápady – jak mohou děti přivítat návštěvu
• Zamávat na uvítanou a nabídnout hostům sklenici vody nebo sněhové pusinky.
• Pomoct hostům s kabáty a nabídnout něco k pití. • Říct: — „Co si plácnout anebo si ťuknout pěstí?“ — „Já bych si raději potřásla rukou.“ — „Namalovala jsem ti obrázek!“ — „Vybral jsem si knížku. Chceš mi jít číst?“
3. KROK: Hraní rolí! Jakmile máte společně vytvořený seznam možných řešení, je na čase si ho projít a každou možnost zvážit. Pokud se v rámci nějakého nápadu někomu něco nelíbí, vyškrtněte to ze seznamu. Jestli jste škrtli všechny položky na seznamu, vraťte se k brainstormingu. Nicméně si myslím, že každý
100
RODIČOVŠTINA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254408