zábranami. „Snad, z profesionálního zájmu,“ odpoví opatrně. „Ale své sestře bych to nedovolil, kdybych nějakou měl.“ Slečna Lydia vyvalí oči. „Ale proč ne?“ „Ženy by neměly sledovat něco tak příšerného,“ řekne. „Ohrožuje to jejich kultivovanou povahu.“ Je si vědom, že to zní nabubřele. Na svých cestách potkal mnoho žen, které by jen těžko mohl obvinit z kultivovanosti. Viděl šílené ženy trhat si oděv a vystavovat nahé tělo, viděl prostitutky té nejnižší sorty činit totéž. Viděl opilé ženské sprostě nadávat a rvát se mezi sebou, trhat si navzájem vlasy. Pařížské a londýnské ulice se jimi jen hemží.Ví, že jsou schopné sprovodit ze světa vlastní nemluvně či prodávat své dcery boháčům, kteří se znásilňováním dětí snaží vyhýbat pohlavním chorobám. Proto si nedělá o vrozené kultivovanosti žen žádné iluze, avšak o to více je důvodů, proč střežit čistotu těch, které jsou stále čisté. V takovéto věci lze pokrytectví jistě ospravedlnit: člověk musí předkládat pravdu takovou, jakou ji chce mít. „Myslíte, že mám kultivovanou povahu?“ táže se slečna Lydia. „Jsem si tím jist,“ odpoví Simon. Přemýšlí, jestli tlak, který cítí na svém stehně, je její stehno, či jen část její garderoby. „Já si tím někdy tak jistá nejsem,“ namítne slečna Lydia. „Někteří lidé tvrdí, že slečna Florence Nightingaleová nemá kultivovanou povahu, jinak by nemohla být svědkem takových hrůz, aniž by se to projevilo na jejím zdraví. Přesto je to hrdinka.“ „O tom není pochyb,“ přisvědčí Simon. Má dojem, že s ním flirtuje. Není to zdaleka nepříjemné, avšak zvrhlé je, že se mu vybavuje jeho matka. Kolik přijatelných dívek před něj diskrétně nahazuje jako ochmýřené rybářské mušky? Vždy je naaranžuje vedle vázy s bílými květy. Jejich mravy jsou
107
alias grace560.indd 107
12.9.2018 11:53:44
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254278
bezúhonné, způsoby bezelstné jako voda ze studánky. Jejich mysl je mu předkládána jako kus těsta, jež by mohl mít právo utvářet a formovat. Jakmile jedna sklizeň dívek uzraje k zásnubám a vdavkám, již raší nové, jako tulipány v květnu. Nyní jsou oproti Simonovi o tolik mladší, že má problém s nimi hovořit; je to jako mluvit s košem plným koťat. Avšak jeho matka si vždy pletla mládí s povolností. Ona chce především snachu, kterou lze tvarovat, ovšem aby ji mohla tvarovat sama, nikoli aby ji tvaroval Simon, a tak kolem něj i nadále dívky proplouvají a on se od nich nadále lhostejně odvrací a matka ho mírně kárá za lenost a nevděk. Vyčítá si to – je hotový mrzout a psí čumák – a vždy matce pečlivě poděkuje za snahu a uklidní ji: jednou se prý ožení, avšak zatím na to stále není připraven. Zaprvé se musí věnovat svému studiu, musí dosáhnout něčeho cenného, objevit něco zaznamenáníhodného; musí si udělat jméno. Vždyť už přece jméno má, vzdychne matka vyčítavě, a to jméno skvělé, které si však zřejmě umanul nechat vymřít, neboť ho odmítá předat dál. V této chvíli vždy maličko zakašle, aby mu připomněla, jak obtížný měla porod, jak při něm málem zemřela a jak jí fatálně poznamenal plíce – tento z lékařského hlediska nanejvýš nepravděpodobný následek z něj v dětství udělal raneček třesoucí se pocitem viny. Kdyby tak zplodil syna, pokračuje matka – a předtím se, samozřejmě, oženil –, mohla by zemřít v klidu a míru. Na to si ji Simon dobírá, že v tom případě by se svatbou dopustil hříchu, neboť by se rovnala matkovraždě, a dodá – aby tu jízlivost otupil –, že se mnohem lépe obejde bez ženy než bez matky, zvláště matky tak dokonalé, jakou je ona; načež ho matka zostra sjede pohledem, který mu prozradí, že tyhle triky zná a v žádném případě na ně neskočí.
108
alias grace560.indd 108
12.9.2018 11:53:44
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254278
Jen ať přestane chytračit, napomene ho, ať si nemyslí, že ji obalamutí lichotkami. Ale uklidní se. Občas má pokušení jí vyhovět. Mohl by si vybrat jednu z mladých dam, které mu předkládá, tu nejbohatší. Jeho každodenní život by byl spořádaný, snídaně jedlé, děti zdvořilé. Akt rozmnožování by probíhal nepozorován, prozíravě skryt v bílé bavlně – ona oddaná, i když s korektní nechutí, on zbaven svých práv –, avšak bez nutnosti se o něm jakkoli zmiňovat. Jeho domov by oplýval veškerými moderními výdobytky a on sám by byl hýčkán v sametu. Jsou horší osudy. „Myslíte, že Grace ji má?“ otáže se slečna Lydia. „Kultivovanou povahu? Vím jistě, že ty vraždy nespáchala, i když lituje, že o nich potom nikomu neřekla. James McDermott o ní určitě lhal. Ale říkají, že prý byla jeho milenkou. Je to pravda?“ Simon cítí na své tváři ruměnec. Pokud s ním flirtuje, není si toho vědoma. Je příliš nevinná na to, aby svůj nedostatek nevinnosti pochopila. „To netuším,“ zamumlá. „Třeba ji unesl,“ navrhne slečna Lydia zasněně. „V románech jsou ženy vždy uneseny. Ale osobně neznám žádnou, kterou by někdo unesl. Vy ano?“ Simon odpoví, že o ničem takovém neslyšel. „Uřízli mu hlavu,“ pronese slečna Lydia tiše. „McDermottovi. Mají ji v láhvi, na Torontské univerzitě.“ „To jistě ne,“ řekne Simon, znovu vyvedený z rovnováhy. „Možná uchovali lebku, ale určitě ne celou hlavu!“ „Jako velkou nakládanou okurku,“ dodá slečna Lydia se zadostiučiněním. „Ach, podívejte, máma chce, abych si šla popovídat s reverendem Verringerem. Raději bych si povídala s vámi – on pořád tak poučuje. Máma si myslí, že mě pomůže mravně povznést.“
109
alias grace560.indd 109
12.9.2018 11:53:44
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254278