Lk 13,18-21
do tří měřic. Skoro půl metráku. Jsou to tři míry mouky, z kterých se připraví tři chleby, které nasytí každého přítele na jeho cestě uprostřed noci (11,5). Jsou životem pro tři dny lidských dějin: dnes, zítra a navždy (vv. 31n). až se všechno prokvasilo. Jen takovým způsobem přejde těsto celého světa od farizejského kvasu ke kvasu Království: skrze nepatrnost a pokoru. V opačném případě bude přes všechnu dobrou vůli Boží práci v dějinách jen překážet. 3. Od textu k modlitbě a. Vstupuji do modlitby jako obvykle. b. Soustředím se tím, že si představuji Ježíše, který v synagoze těmito podobenstvími vysvětluje velikost té maličké události, která se stala. c. Prosím o to, co chci: pochopit charakteristiky Ježíše a jeho království v jeho a v mém životním příběhu: maličký, vzatý, odhozený, nečistý, skrytý: to je jeho velikost, která poskytuje všem pohostinství, jeho síla, která všechno prokvasí. d. Aplikuji toto podobenství na Ježíšův život, na tajemství jeho smrti a vzkříšení, na život církve a na sebe. 4. Texty k prohloubení 1 Sam 2; 16,1-13; 1 Kor 1,26-31; Lk 23,35-43. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254277
85. JSOU POSLEDNÍ, KTEŘÍ BUDOU PRVNÍMI, A JSOU PRVNÍ, KTEŘÍ BUDOU POSLEDNÍMI Lk 13,22-30 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Ubíral se od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: »Pane, otevři nám!«, odpoví vám: »Neznám vás, odkud jste.« Tu začnete říkat: »(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!« Ale on vám odpoví: »Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!« Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254277
Lk 13,22-30
1. Poselství v kontextu 11. kapitola nám zjevila naše Boží synovství, které už máme v nebi u Otce jisté. Ale my jsme tady na zemi, v těsném prostoru a v plynutí času. 12. kapitola nás naučila, jak ho žít ve vztahu k věcem: ty jsou Otcovým darem synům a darem, který si dávají bratři mezi sebou. 13. kapitola nás nyní učí, jak žít Boží synovství v čase: jako dar je smyslem všeho, co zaujímá prostor, tak obrácení je smyslem každého zlomku času. Přítomnost, ten jediný čas, který je ještě tu a neuplynul, je příležitostí k obrácení. To neznamená stát se „lepšími“, ale obrátit se od naší bídy k Božímu milosrdenství, od zla, které pácháme, k dobru, které on pro nás chce, od sebeospravedlňování k přijetí jeho milosti jako prameni nového života. Tak žijeme v trvalé radosti a děkování: vstoupili jsme do šabatu! Ten už působí v tomto světě a slaví se při „eucharistii“, radostné hostině těch, kdo jsou spaseni. Je tu jeden problém, jak se dostat do síně, v které se předkládá k jídlu chléb Království. Tento úryvek mluví o tom, jak se bojuje o vejití do ní. Různými slovy odkazuje na noční tlučení na dveře, aby člověk dostal chleba (11,5-8), a na neodbytné prošení o Ducha (11,9-13; srov. také 18,1nn). Těmi dveřmi je Ježíš: skrze něj jsou všichni lidé zachráněni, protože on na své pouti do Jeruzaléma potkává všechny uprchlíky. Vejít může každý, i ten, kdo si zoufá, nečistý i ten, koho už nelze uzdravit. Jedinou vstupenkou je potřeba. Venku zůstává ten, komu se „daří dobře“. Jedinou překážkou je falešná jistota a domnělá spravedlnost. Abychom mohli vejít, stačí si přiznat, že jsme hříšníci, kteří potřebují Boží odpuštění (18,9nn): nikdo se nezachrání svými zásluhami, ale zachráněni jsme všichni! 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254277