„Ráda bych něco věděla. Co se tam stalo?“ - Jennifer
KAPITOLA V.: Rozbroje Konečně stáli za Branou. Po tom, co zažili v chodbách, si David oddechl, že je opět v částečném bezpečí. Jeho utkvělá touha zažívat tohle den co den utrpěla znovu pořádný šrám. Bylo kolem poledne a vysoko stojící slunce vrhalo na Louku takové světlo, že si na něj museli po tmě v chodbách hodnou chvíli zvykat. Sotva za sebou zavřeli Bránu, objevila se Jennifer. Tvářila se rovněž jako oni velmi ustaraně. „Už jsem slyšela, co se tam stalo,“ řekla. „Jsem ráda, že vám nic není. Ale bojím se, že to není všechno, co se dneska děje.“ Lilly zvedla hlavu. „O co jde, Jenny?“ „Amy je pryč.“ Lilly šokovaně zalapala po dechu. „Jak jako pryč?“ Jennifer pokrčila rameny. „Prostě pryč. A s ní i dvě pistole a zásoba střeliva. Bojím se, že provedla nějakou pitomost.“ Lilly opět trochu pobledla, stejně jako před necelou půlhodinou. „Ty myslíš, že...?“ Nedořekla a zabloudila očima směrem k nebi. Tušila podvědomě, jaká odpověď přijde.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254268
„Bojím se, že vyběhla nahoru,“ přikývla Jennifer. „A jestli se nestihne vrátit, než se zavře strop...“ Nastalo ticho. Všichni včetně Davida až moc dobře věděli, jaký osud ji v noci nahoře čeká. „Ale proč to udělala?“ promluvila nakonec jako první Lilly. „Myslela jsem, že je to chytrá holka. A pravidla znala dobře. Copak nevěděla, co tím riskuje?“ „Podle mě to věděla moc dobře,“ odpověděla Jennifer. „Ale jinak nejsem o nic moudřejší než ty.“ „Já možná jo,“ řekl David. „Cos říkal?“ vyhrkla Lilly. „Ty o tom něco víš?“ Také Jennifer ho rázem probodávala pohledem. „Nevím, kde je, o nic víc než vy dvě,“ řekl David. „Ale asi bych byl schopný říct, co ji vedlo.“ Lilly se zatvářila pochybovačně. „Jak bys to mohl vědět?“ „Protože jsme spolu včera dost mluvili a ona mi o sobě pověděla pěknou spoustu věcí.“ „Co ti všechno řekla?“ Rychlými kroky k nim přicházela Linda. Její veselá povaha byla tatam, v obličeji se jí naopak mísil strach a údiv. Doslova na Davidovi visela očima. „Řekla mi, že nemá nejlepší vztah s Lilly,“ odpověděl David. „A pak taky něco o tom, že nechce jenom kydat hnůj. Nebyla tady dole spokojená.“ „To jsme věděly dávno,“ řekla Lilly. „Sedělo by to k její povaze. Ale vzpomínej, neřekla ti ještě něco?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254268
David chvilku přemýšlel. „Řekla něco v tom smyslu, že dokud něco neudělá, zůstane v pozici, ve který je. Že s tím prostě chce nějak pohnout.“ „A je to jasný,“ řekla tiše Linda. „Ona opravdu šla ven na vlastní pěst. Muselo to v ní klíčit už dlouhou dobu.“ Lilly upřela pohled na jasnou oblohu nad sebou. „Myslíte, že bych ji měla jít hledat?“ „Zatím počkej,“ řekla Jennifer. „Do soumraku je času dost. Nemůžeš ji teď hledat naslepo. Doufám, že si aspoň vzala mapu.“ Lilly zavrtěla hlavou. „Mapový bunkr jsme dneska přece neotevřeli. A klíč mám já.“ Linda naprázdno polkla. „Tak to by mohl být fakt malér. Teď se můžem jen modlit, aby nezabloudila.“ „To je opravdu všechno, co jde dělat,“ přikývla Jennifer. „Čekat a doufat. Ale přišlo to v nejnevhodnější dobu, jen co je pravda. Už takhle máme dost starostí s Vivi.“ „Když o tom mluvíš,“ vmísil se do debaty David, „jak je na tom?“ „Zatím se neprobrala, praštili jste ji pořádně. Ale aspoň to Nině a ostatním umožnilo vytáhnout tu věc ven. Další se uvidí, až se vzbudí. Nevíme, jak to na ní bude účinkovat. Kráva je už zase normální, ale to neznamená, že bude ona taky.“ „Zajdu si na ošetřovnu,“ řekla Lilly. „Pořádně se do mě zaryla. Davide, to oblečení si nech. Třeba se ti bude ještě hodit.“ „Jdu se převlíct,“ řekl David. Neudělal ani deset kroků, když se k němu připojila Linda. Vlasy dnes měla rozpuštěné a odložila i svůj nezbytný klobouk. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254268