Místo titulu – do třetice třetí místo
Pospíchalova averze, nebo spíše schizofrenie z klubového hlediska vůči reprezentaci se potvrzovala. Pravdou ovšem je, že pro hráče byla reprezentace určitým cílem a uznáním v kariéře. S tím se muselo počítat, i když to někdy komplikovalo klubové plány. Že mělo mužstvo na víc, to ukázalo několik zápasů, které týmu sedly, například ve finále Českého poháru s Duklou Praha na Strahově. Tam jsme budoucího ligového mistra deklasovali 4:0 a Vízek, Nehoda a spol. jen toužebně očekávali závěrečný hvizd. Naši fandové si to naopak dokonale užívali, skandovali „dejte jim bůra“ a vyvolávali – hádejte koho? Před pár měsíci ještě zatracovaného Jirku Sloupa, který podal skvělý výkon, a ostatní za ním příliš nezaostali. Rovněž ve finále Československého poháru se Slovanem Bratislava jsme hráli výborný fotbal, ale střelecká impotence opět dolehla. Po bezbrankovém zápase jsme podlehli na penalty… Bylo to pro tuto sezonu docela příznačné. Objektivně to byl dobrý ligový ročník, záložní řada však stála na třech či čtyřech hráčích, útok rovněž. Při herním systému 4–3–3 nic moc. Pokud chceme hrát na titul, měl by se kádr rozšířit. Mistrovství světa ve Španělsku se československému týmu vůbec nepovedlo. Pravda, reprezentace je jedna věc a klubový fotbal druhá, přesto zazněly obavy, aby celková frustrace z neúspěchu neměla dopad na psychiku a celkovou herní pohodu těch našich, kteří ve Španělsku hráli. Chaloupka a zejména Bičovský odjížděli ve skvělé formě, ale jaká bude po návratu? Zdenda Hruška byl něco mezi flegmatikem a sangvinikem, tam se nebylo čeho bát, Jakubec se uzdravil a Prokeš se z počátečního zklamání, že se na mistrovství do Španělska nedostal, rychle oklepal. Asi byl i trochu rád, že se na něho propadák ze závěrečného turnaje nevztahoval. V těchto souvislostech nebylo třetí místo zase až tak špatné umístění, ale toto mužstvo má přece na víc! Však Pospíchal to vnímal ze všech nejvíc. Nicméně závěr jara a začínající léto, byť bylo na trávnících již dobojováno, byly obdobím bitev na jiných polích. Co to pro Bohemku
97
Zlatá pavučina_tisk .indd 97
08 .11 .2018 11:29:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254220
Jan Jandera: Zlatá pavučina
znamenalo? Příchod Petera Zelenského z Trnavy a Miroslava Příložného z Mladé Boleslavi. Oba se narodili ve stejný den, 27. listopadu. První v roce 1958, druhý 1955. Pověrčiví tvrdili, že to přinese štěstí. Kolem fotbalu a zvláště kolem fotbalového klubu, kterému se daří a je po sportovní, společenské i ekonomické stránce úspěšný, se vždy točí různé zájmové skupiny lidí. Stačí, že jste párkrát ve společnosti viděn s tím a s tím a brzy se na vás obrátí někdo, kdo „zaručeně dobře“ zná tajemníka klubu, předsedu, hráče, trenéra, atd. a potom jen čekáte, co z něho vypadne. Takový případ byla třeba historka s Antonínem Kapkem, o které jsem psal. Něco jiného bylo, když se někdy v tomto časovém období ozval funkcionář z Nitry a připomněl společné sedánky s Jardou Houškou, to byla jiná vizitka. Sešli jsme se v oblíbeném hotelu Ametyst a já si poslechl, kromě jiného, jeho obchodní návrh. Jednalo se o uplatnění stavebního družstva – tehdy přidružené stavební výroby JRD Marcelová, jejíž šéf M. M. měl v Nitře vilu a podporoval i místní klub. Tak se v Praze navázaly nějaké kontakty a „firma“ začala dělat ochranné nátěry dřevěných konstrukcí na půdách a jiné sanační práce. Určitá část zisku se dala do fotbalu v Nitře a část na společný fond. Z něho se například poskytovala finanční výpomoc určitému okruhu lidí na právní služby, finanční pomoc a podobně, třeba právě Jardovi Houškovi, když se vrátil z výkonu trestu. Je zvláštní, jak se někteří lidé od poznamenaného odvrátí, ač pracoval podle stejných scénářů jako oni. Např. Dr. Bednář ze Sparty. To na Bohemce Jarda Típek a Zdeněk Svoboda Jardu přijali a v rámci možností taky poskytli pomoc. Určitá solidarita v této branži prostě fungovala, stejně jako je to v jiných profesích. Bylo to i v tomto případě. To ještě Jarda Houška netušil, že nám to v dobrém oplatí v roce 1988, kdy se vrátil zpět do Bohemky. Zdeněk Svoboda měl v té době zákaz vykonávat funkce v rámci ČSTV po dobu pěti
98
Zlatá pavučina_tisk .indd 98
08 .11 .2018 11:29:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254220
Místo titulu – do třetice třetí místo
let. Bohužel, po roce 1990 nastoupila nová manažerská generalita, slibovala nemožné a Jarda jim nebyl dost dobrý a musel skončit. Za pár let skončil podobně po svém návratu i Zdeněk Svoboda. Noví manažeři v porovnání s nimi nedokázali nic, vůbec nic. Přidružená výroba JRD Marcelová v Praze neskončila dobře. Jak už to bývá, některým nestačilo, že kapalo. A myslím si, že na poměry docela dost. Protipožární nátěry začali fakturovat i na půdách, kam jejich pracovníci ani nevkročili. Na některé ani nemohli, účtovali práce na adresách, které ani neexistovaly. Jejich šéf M. M. toho měl asi více, a tak se rozhodl obstarat si falešný pas a opustit tuto republiku přes Maďarsko do Rakouska. Na hraničním přechodu v Komáromi jej však zadrželi, protože v rozrušení zapomněl jméno uvedené na pasu… Je však třeba zdůraznit, že na sportovním poli se ze strany funkcionářů hrálo víceméně fér. Byly pochopitelně nějaké výjimky, ale protože Bohemka patřila v té době do kategorie silných klubů, a to po všech stránkách, nebyly s „píšťalkama“ ani s funkcionáři jiných klubů nějaké zásadní problémy. Větší nebezpečí hrozilo od samotných hráčů. Mezi hráči jednotlivých mužstev byly vztahy na různých úrovních. O některých se to vědělo, jinde se to jen tušilo. Bylo málo platné, že ten který bafuňář se dušoval, že vše bude na rovinu, když stačilo, aby se pár kluků na place domluvilo, a všechno bylo jinak. Samozřejmě, že za tím byl buď „nějaký sponzor“ – hráči sami by se k těm správným motivačním prostředkům asi nedostali – nebo potom byly dohody výlučně jen mezi hráči dvou klubů. Třeba: „Tak vy pohár a my ligu, platí?“ Zrovna tento případ se nás záhy bytostně týkal… Nebyly to ale časté případy. Většinou byly horší výkony některých hráčů dány spíš určitým tlakem. Nikdo sice nedával ze strany našeho vedení žádná ultimáta, dokdy se musí získat titul, ale hráči sami cítili, že každý další rok může spíše znamenat vzdalování se tohoto cíle. Může přijít pokles formy, zranění a podobně. I z mého pohledu byli někteří skutečně na vrcholu své výkonnosti. Vždyť v anketě
99
Zlatá pavučina_tisk .indd 99
08 .11 .2018 11:29:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254220