Kristýna Sněgoňová Mohl jsem ji zabít, už ne ona mě, ale já ji. Držel jsem se dost daleko na to, aby si mě nevšimla, dával jsem ale pozor, abych ji neztratil z dohledu. Na konci ulice na ni čekal muž v klobouku staženém do čela. Jednou rukou mu vklouzla do podpaží, chvíli spolu mluvili, potom mi zmizeli za rohem. Přidal jsem do kroku a došel za nimi až do neudržované části nábřeží. Kdysi tu stávaly nájemní domy pro chudé, potom se chudí přesunuli na Vinohrady. Domy zchátraly, většinu jich nechali strhnout. Prostranství přede mnou bylo zanedbané, plot s cedulí o zákazu vstupu někdo povalil, z prasklin v betonu se drala stébla pýru. Vyhnul jsem se kaluži, ve které se pomalu rozpouštěl plakát, jakých bylo jednu dobu plné Brno – lesní víla se zahradnickými nůžkami, vzdušná víla jako letuška a horská víla ve fárací blůze se usmívaly pod nápisem Staň se platnou součástí společnosti, vstup do kuratoria. Nikdy jsem neviděl vzdušnou vílu obsluhovat letadlo a málokdy jsem viděl vílu smát se, pokud za to nedostala zaplaceno. Pomalu jsem došel k tmavé budově s vysklenými okny, vrata byla pootevřená, řetěz se zámkem ležel na zemi, kolem kondomy, nedopalky a skleněné střepy. Protáhl jsem se dovnitř, vyprostil z pouzdra pistoli a co nejopatrněji ji natáhl. Ve tmě přede mnou se ozval slábnoucí smích, pak vrznutí – zvedl jsem hlavu a skrze tmu zahlédl, jak se něco pod stropem lehce zhouplo. Kovový hák. Sklad. Ne ten samý. Není to ten samý. Tohle není ten samý –
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254166
Krev pro rusalku A to byl konec. Posral jsem to. Přitiskl jsem si závěr pistole k čelu. Chlad kovu mi na chvíli pomohl, ale s o to větší silou mě pak zasáhla ta vzpomínka. „Pomoz mi…,“ šeptá v ní máma. „Prosím tě, pomoz mi…“ Ale já jen stojím, dívám se a nepomáhám. Křup. Křup. Pak ta rána. To střílí táta, musí střílet, vždyť říká, že už se není čeho bát, že tu vílu zabil. „Je to v pořádku.“ Přidává se plukovník Kučera, kterému dneska nikdo neřekne jinak než Bastard. „Všechno už je v pořádku…“ Ustoupil jsem, narazil do zdi a sklouzl po ní na zem, pistoli jsem si dál tiskl k čelu. Připomínal jsem si, že už mi dávno není šest, ale tělo mě neposlouchalo. Jako by ke mně někdo natáhl ruku, na okamžik jsem si byl jistý, že je to ona, že se vrátila dokončit, co začala kdysi. Prudce jsem ucukl. A bylo mi šest, samozřejmě že bylo. Když jsem se nadechl, cítil jsem jen prach a krev a známou vůni, která ale nebyla mámina, vůni ostrého ranního vzduchu, ve kterém se nad zatopeným lomem převaluje mlha. Tak byla cítit ta víla. Máma ke mně už zase natahovala ruku a ona jí jeden po druhém žrala prsty. A já věděl… … věděl jsem, že až ta víla skončí s mámou, sežere mě. Chlad kovu na čele. Ostrý večerní vzduch. „Dominiku,“ zašeptal někdo. Táta, musel to být táta, i když jsem si nevšiml, kdy se tu objevil. „Pusť tu pistoli.“ Poslechl jsem. „Tak. Už je to v pořádku,“ řekl táta. Až na to, že to nebyl táta, nebyl to jeho hlas, ani slova. Otevřel jsem oči. V šeru přede mnou stá-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254166
Kristýna Sněgoňová la vodní víla v pleteném kabátu. Trvalo, než jsem ji poznal. A nebyl jsem si jistý, jestli se mi nezdá i ona. „Vypadni,“ promluvil jsem zastřeně. Léto zavrtěla hlavou. „Vypadni!“ „Nenechám tě tu takhle,“ namítla. „Co je ti do toho? Klidně jsi to tehdy mohla být ty, udělala bys to samé, kdybys měla možnost, možná už jsi to někomu udělala, panebože…“ Křičel jsem, ale nemohl jsem si pomoct. Potřeboval jsem křičet – když ne tehdy, uprostřed skladu podobného tomuhle, musel jsem křičet tady a teď. Léto to nechalo chladnou. „Už je to dobré?“ „Posloucháš se? A posloucháš mě? Ničemu nerozumíš…“ Natáhl jsem ruku a snažil se ovládnout třas. „Vrať mi tu pistoli.“ Léto mě beze slova pozorovala a mě napadlo, že ne já ji, ale ona by mě mohla zabít, a mojí vlastní zbraní. Na malou chvíli mi to něco připomnělo, něco, na co jsem myslel během dne, něco důležitého, ale než jsem tu myšlenku zachytil, proklouzla mi mezi prsty. „Vrať mi tu pistoli. Hned!“ Léto mi zbraň pomalu podala. „A vypadni,“ zopakoval jsem. Poslechla a odešla, ani se neotočila.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254166