98
karel cubeca
•
ve stínu faraona
„Faraon si nemůže dovolit pokoření a porážku, jeho potupení je potupením Egypta. Proto jsem konal tak, jak jsem musel. Nebylo jiné cesty.“ „Porážku? O čem to mluvíš, králi? Před člověkem nikdy není jen jedna cesta, je jich tolik, jako je hvězd na obloze. Je jen na něm, po které se rozhodne kráčet.“ „Dal jsem jí všechno, co může muž ženě dát. Smála se, tančila, hrála si se mnou, stavěla se mnou hnízdo pro naše děti. Milovali jsme se, povídali si o všem, naše láska rostla každým dnem, ani jsme ji nedovršili, tolik jsme toho měli ještě před sebou… Jak mi mohla být nevěrná? Proč to všechno zkazila?“ „Síla ničení je vrozena každému člověku,“ odpověděl kněz. „Proto lidé prochází v životě mnoha bezprávími. Myslíš, že jsi vykonal spravedlivý skutek, když jsi potrestal poklesek své překrásné manželky, ale její trest potrestá nejvíc tebe samotného, králi. Stesk po kráse ubíjí přítomnost, je to beznadějná snaha znovu nasát radost z pokladu, který byl navždy odvrhnut. V trestu se neskrývá podoba dobra a vyrovnání, jak by se mohlo zdát, je v něm jen pýcha, bezmocnost a křivda. Z očí se ti teď vytrácí celek života, protože z něho byla vyloupnuta ta nejchutnější část. A ty se děsíš toho, že už ti život nikdy nebude chutnat tak, jako ti chutnal donedávna.“ „Nerozumím ti,“ přiznal faraon upřímně, „asi nejsem schopen myslet.“ „Zapomněl ses zeptat před tváří smrti, zda je ti cennější zrak, nebo tvá žena. Jak bys volil nyní?“ Faraon chvíli neodpovídal, ale pak několikrát povzdechl a tichounce zašeptal: „Volil bych návrat do slepoty a nevědomosti. Kéž bych se nikdy nedozvěděl, že mi byla nevěrná, kéž bych ji nemusel potrestat, kéž bych ji měl dál vedle sebe, kéž bych se s ní mohl zase milovat, kéž by má nevědomost překryla moji pýchu.“ Rozhostilo se ticho, ve kterém se zdála všechna slova nepatřičná.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254139