8. kapitola
Z
Berlína do Rastenburgu jsem vyjela kolem páté hodiny večer. Průvodčí mě odvedl do lůžkového vagónu, jakmile si v mých dokumentech přečetl, že jsem „ve vůdcových službách“. Celonoční jízda proběhla bez zvláštních událostí s výjimkou jednoho dlouhého zastavení uprostřed Polska kvůli hrozbě útoku spojeneckých bombardérů. Noční průvodčí zaklepal na všechny dveře a vysvětlil nám situaci. Zvedla jsem černý závěs ve svém kupé a uvažovala, jak by nějaký bombardér mohl zaměřit vlak za bezměsíčné noci. Obklopovaly nás temné hvozdy; už jsme neprojížděli úrodnými rovinami východního Německa. Zbytek noci jsem spala neklidně a napůl, navzdory tomu, že vlak maskovaly hluboké lesy. Do cíle jsme dorazili kolem deváté hodiny ráno na poměrně pusté nádraží obklopené stromy, které se nedalo doporučit kvůli výhledu ani kvůli kráse. Vzala jsem si zavazadlo a vystoupila na nástupiště. Opodál postávaly dvě mladé ženy a vypadaly stejně ztraceně jako já. Obě měly tmavě plavé vlasy, ale jedna byla vyšší a zdálo se, že rozhoduje i za svou menší společnici. Otáčela svůj labutí krk ze strany na stranu, jako kdyby něco hledala. Sotva jsem měla čas položit zavazadlo na zem, když ke mně přistoupil statný důstojník SS, zachmuřený a klidný. „Slečno Ritterová,“ oslovil mě velitelsky. Překvapilo mě, že ví, kdo jsem. „Zaměstnanci kuchyně vás očekávají,“ pokračoval. „Nastoupíte do soupravy, která vás odveze do Vlčího doupěte.“ Nechal mě tam stát a oslovil dvě mladé ženy na nástupišti. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254135
v. s . a l e x a n d e r
•
o c h u t n áva č k a
Nasměroval nás k jinému vlaku na železniční vlečce, který se po několika minutách rozjel a zamířil do lesů. Představila jsem se oběma ženám, které seděly naproti mně, protože v tomhle vagónu byly lavice upevněny podél boků. Vyšší žena se jmenovala Minna, menší Else. Byly to nové ochutnávačky z Berlína, jež SS s Hitlerovým souhlasem vybralo do služby ke kuchařce. Minna se uvelebila na brokátovém sedadle a dlaněmi si uhladila sukni. Sálala z ní autorita. Její plné rty, které naznačovaly krutost, zářily jasně červenou rtěnkou a obočí měla zvýrazněné tmavou linkou – mnohem dramatičtěji, než by si zvolila většina žen. S tou budou problémy – byla to žena, která visela na každém slově Říše a neváhala by položit život za vůdce. Pohledná Else měla kulaté oči, drobná ústa a chovala se ostýchavě. Ať už schválně, nebo bezděčně vzhlížela k Minně jako ke své průvodkyni. Usoudila jsem, že Else bude následovat každého, kdo rozhodne za ni – dokonalá kandidátka na místo ochutnávačky. Kdyby jí gestapo přikázalo, aby spolkla jed, patrně by to udělala. „Jaký je?“ zeptala se Minna s nadřazeným výrazem. Nechtěla jsem jí dávat falešnou naději. „Tuhle otázku už jsem dostala mnohokrát. Budete mít štěstí, pokud ho vůbec zahlédnete, natož abyste s ním promluvila.“ Minna mě probodla pohledem. „Já s ním budu mluvit. Vlastně jsem si jistá, že ho poznám docela dobře.“ Přehodila si jednu dobře tvarovanou nohu přes druhou. Neměla ponětí o vztahu mezi Hitlerem a Evou Braunovou. Chtělo se mi smát, ale tím bych prozrazovala příliš mnoho. Místo toho jsem se opřela a snažila se užívat si lesní scenérii s borovicemi, břízami a duby. „Bojíte se, když ochutnáváte?“ zeptala se Else. Ačkoliv jsem byla ochutnávačka teprve několik měsíců, mohla jsem jim aspoň dát najevo svou převahu. „Je to nebezpečná práce. Nejdřív jsem byla nervózní. Nikdy nevíte, které jídlo bude vaše poslední.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254135
v. s . a l e x a n d e r
•
o c h u t n áva č k a
Else polkla a civěla na mě. Minna se zasmála a arogantně se ušklíbla. „Nebuď hloupá, Else,“ pokárala svou společnici. „Nemusíš mít starosti. Odteď povedeš kouzelný život. Budeš v těch nejlepších pokojích, v bezpečí a pod ochranou. Budeš jíst ta nejvybranější jídla, beze strachu z otravy, protože kdo by se odvážil pozvednout ruku proti vůdci třetí říše? Budeš si užívat přítomnost samotného Hitlera. Jaká žena by mohla žádat víc? Budeme žít jako královny, zatímco zbytek Německa brání otčinu. Jestli wehrmacht selže, ochrání nás vůdce. Jen ať německý lid jí koláče, jak by řekla Marie Antoinetta.“ Else se zjevně bála Minně odporovat – zírala na svou společnici jako vystrašené štěně. Plál ve mně oheň a chtěla jsem do téhle chvástavé ženy nalít trochu rozumu. Jenže jsem nesměla dát najevo svoje pocity. Měla jsem větší starosti: o Karla, rodiče i s neustále přítomným přízrakem smrti, než o tuhle chvastounku zaslepenou pýchou a hloupostí. Naše cesta brzy skončila na malé železniční stanici v lesích. Ve dveřích se objevil urostlý důstojník SS, který nás předtím odvedl k vlaku, a pokynul nám, ať vystoupíme. Seskočila jsem na nástupiště. Věděla jsem, že jsme poblíž vůdcova ústředí, ale neviděla jsem žádné budovy. Na vedlejší koleji stála další souprava. Nádraží obklopovaly husté stromy a keře. Ve vlhkém vzduchu poletovala kolem našich hlav hejna hmyzu. Důstojník nás odvedl po dřevěné stezce k místu, kde se mezi porostem objevily malé bunkry a zamaskované domky. Za několik minut jsme dospěly na kontrolní stanoviště a mladý strážný se zeptal důstojníka SS na heslo. Pak zkontroloval naše doklady, pokynul nám, ať si položíme zavazadla a otočíme se kolem dokola. Poslechly jsme a zdálo se, že ho to uspokojilo. Předpokládala jsem, že hledá vybouleniny na našem oblečení, které by svědčily o přítomnosti zbraně. Prohledal nám kabelky a kufry. Když 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254135