Komentář zákona č. 360/1992 Sb.
K § 1 Zákon o výkonu povolání upravuje tři základní předmětové okruhy: a) stanoví postavení, práva a povinnosti autorizovaných, resp. registrovaných osob, to jest osob se specifickým oprávněním k výkonu některých regulovaných činností, a to pro: ■ autorizované architekty, inženýry a techniky (§ 4 až 6 a § 29; § 12 a § 13, § 14 až 15c, § 16, § 17 až 9), ■ registrované architekty, inženýry a techniky jakožto osoby usazené anebo hostující (§ 30a an.); b) upravuje podmínky pro udělení autorizace takovým osobám (§ 7 až 9, resp. podmínky pro provedení registrace osobám usazeným a hostujícím (§ 30a an.), jakož i podmínky pro zánik, pozastavení a odnětí autorizace a registrace a výkon disciplinární působnosti Komor (§ 10, § 11, § 20 až 22a, § 27 a § 28); c) upravuje vznik, pravomoc a působnost tímto zákonem ustavených právnických osob veřejného práva (Komor) pro účely výkonu profesní (zájmové/personální) samosprávy a jako uznávacích orgánů pro osoby hostující a usazené (§ 23 an.), a to: ■ České komory architektů (ČKA), ■ České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT). V souvislosti s přípravou přístupu České republiky k Evropské unii byly obě základní profese (architekti a inženýři) účastny rozprav nad nově chystanými směrnicemi, jimiž měly být upraveny podmínky uznávání odborné kvalifikace, a to zejména v souvislosti s novou koncepcí vzdělávání, vyjádřenou v „boloňské deklaraci“ a se vztahem vysokoškolského vzdělávání k podmínkám přístupu do profese. Smyslem „boloňské deklarace“ bylo učinit vzdělávací systém flexibilnějším, prostupnějším a otevřenějším, lépe reagujícím na stále více se otevírající možnosti studia na různých školách a v různých zemích v průběhu standardního vzdělávacího procesu. Podmínky uznávání odborné kvalifikace transponovaly, jak jsme uvedli výše, v základních parametrech základní směrnice, které v té době upravovaly podmínky uznávání kvalifikace a dokladů. Přestože Česká republika přistoupila k EU až v roce 2004, již při přípravě Zákona byly mnohé z náležitostí a požadavků uvedených ve směrnicích zakomponovány do Zákona. Jednalo se zejména o tyto směrnice: ■ směrnici rady 85/384/EEC ze dne 10. června 1985, o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o formální kvalifikaci v oboru architektury, obsahující opatření pro umožnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb, ve znění směrnice 2001/19/EC, ze dne 14. května 2001, kterou se novelizují směrnice o uznávání kvalifikace, ■ směrnici rady 99/42/EEC, ze dne 7. června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o vzdělávání pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o vzdělávání, a 84
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254022
Úvodní ustanovení ■
směrnici 89/48/EEC a 92/51/EEC, o všeobecném systému uznávání kvalifikace, ve znění směrnice 2001/19/EC, ze dne 14. května 2001. Uvedené směrnice byly nahrazeny novým souborem evropských předpisů, z nichž pro výkon povolání jsou zejména určující: ■ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborné kvalifikace (nyní ve znění směrnice 2013/55/EU), ■ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu; změny obsažené v těchto dokumentech se však stávající právní úpravy Zákona nikterak zásadně nedotkly, neboť již stávající právní úprava v rozhodujících parametrech vyhovovala a s novými směrnicemi byla a je kompatibilní. Smyslem a účelem sjednocování pravidel pro uznávání odborné kvalifikace, jakož i pro pohyb osob poskytujících služby na jednotném trhu, byla reakce na rychlé a dynamické proměny a inovace technologické a informační, umožňující rychleji a pružněji reagovat na usazování nebo hostování osob v rámci Evropské unie i sjednoceného Evropského hospodářského prostoru. Záměrem bylo využít technologických inovací [systém IMI3)] pro zjednodušení procedur souvisejících s pohybem osob všeobecně, avšak zejména v rámci poskytování služeb v regulovaných povoláních. Určitá omezení zcela vyloučit nelze – zejména v případě profesí svobodných, resp. nezávislých, u nichž hrozí značné újmy, resp. škody a které z tohoto důvodu vyžadují specifické podmínky prokazování profesní způsobilosti, bylo snahou vybudovat model nediskriminační, proporcionální, vylučující skryté překážky a zakázané požadavky a zejména – umožňující osobám splňujícím základní profesní podmínky, požadavky a náležitosti relativně rychlý a nekomplikovaný přechod mezi jednotlivými účastnickými zeměmi. Pro tento účel byly stanoveny některé další principy, zejména jednotné kontaktní místo a právo na informace. Jak výslovně uvádí směrnice o uznávání odborné kvalifikace v čl. 1, jedná se především o „usnadnění výkonu svobody usazování pro poskytovatele služeb a volného pohybu služeb při zachování vysoké kvality služeb“. Předpokladem pro zavedení tohoto systému bylo i postupné sjednocování vzdělávacích systémů v rámci ES (EU), zejména „boloňská dohoda“, sledující ovšem poněkud protisměrné tendence, dosud ne zcela uspokojivě vypořádané (blíže komentář k § 8 odst. 2 až 5); na jedné straně EU usiluje (dle našeho názoru správně a důvodně) o maximální dostupnost vysokoškolského vzdělávání co nejširšímu okruhu osob a o maximální míru otevřenosti a prostupnosti vzdělávacího systému, umožňujícího – mimo mnohé jiné – též přechody mezi státy uvnitř EU (například programy ERASMUS, LEONARDO a podobně), zároveň však činí ukončené vzdělání z tohoto hlediska postačující podmínkou pro vstup do profesí, a to i do profesí regulovaných. Z obav před snižováním požadované „vysoké kvality služeb“ tak některé státy, resp. vysoké školy tuto prostupnost do určité míry omezují, resp. kladou na osoby přicházející z jiných učilišť požadavky, jimiž případné vzdělanostní deficity eliminují. 85
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254022
Komentář zákona č. 360/1992 Sb.
Širší právní souvislosti a) související ustanovení Zákona a vnitřních řádů profesních komor a mezinárodní doku menty: § 7, § 8 a § 9 – podmínky a náležitosti udílení autorizace, § 23 odst. 2 a odst. 6 – působnost Komor při udílení autorizace, § 29 – působnost autorizačních rad Komor, § 30a až 30r – výkon činnosti občany Evropské unie § 31 až 33 – společná ustanovení, § 32 odst. 3 – uznání oprávnění vydaného obdobnou zahraniční institucí – příloha Zákona, – směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborné kvalifikace (nyní ve znění směrnice 2013/55/EU), – směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, – Autorizační řád České komory architektů ze dne 29. prosince 2014, – Autorizační řád České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ze dne 6. září 2004, – Profesní a etický řád ČKA, – Profesní a etický řád ČKAIT, – Organizační, jednací a volební řád ČKA, – Organizační řád ČKAIT, – Volební a jednací řád ČKAIT b) související předpisy: – čl. 4, čl. 26 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 publikované pod č. 2/1993 Sb.) – zák. č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), – zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), – nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, – nařízení vlády č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, – zák. č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb – zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), – vyhl. MMR č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech, – vyhl. MMR č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, – vyhl. MMR č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, – vyhl. MMR č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, – vyhl. MMR č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, – vyhl. MMR č. 268/2009 Sb., o obecných technických požadavcích na stavby, – vyhl. MMR č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb – zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, – § 65 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky c) judikatura: ■ nález Pl. ÚS 4/95, ze dne 7. června 1995, 168/1995 Sb., N 29/3 SbNU 209, rovnost – autorizace jako podmínka pro provozování činnosti autorizovaných architektů a inženýrů ■ rozsudek Druhé komory Evropského soudního dvora (European Court of Justice) ve věci „C-267/99, Adam./.Administration de l’enregistrement et des domaines de Luxembourg“, ze dne 11. října 2001, v němž charakterizoval svobodná povolání jakožto povolání výrazně intelektuálního charakteru, vyžadující vysokou úroveň kvalifikace, která jsou obvykle předmětem jasné a určité profesní regulace, přičemž při výkonu povolání je zvláště významnou skutečností nezávislost provádění profese: „(liberal professions) …. of a marked intellectual character, require a high level qualification and are usually subject to clear and strict professional regulation. In the exercise of such an activity,
86
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254022