Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254012
Míla Linc Psát úvodní slovo k povídce je nevděčné. Vše, co jsem k tématu chtěl říct, je napsáno přímo v textu. Nemá smysl odhalovat pointu ani vysvětlovat, že jsem nejlepší spisovatel na světě. To sami brzy poznáte. Co vás tedy čeká? Dost divná postapo povídka. Není tu totiž žádný nukleární holokaust ani vyprahlé pustiny plné mement moderní civilizace. Prostě proto, že nic jako moderní civilizace ještě nevzniklo. Příběh se totiž odehrává v druhé polovině 14. století. V té době českým zemím vládl císař Karel IV., jehož stavitelskému umění se dodnes podivují miliony turistů. Karlštejn, Nové Město pražské, Karlův most, Univerzita Karlova… Země byla v rozkvětu – i díky tomu, že se Černá smrt ve své druhé vlně české kotlině vyhnula. Alespoň takhle to známe z historie. Ale povídka, samozřejmě, není historie. Naštěstí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254012
Křižáci jdou do nebe Říkali mu Kůra. Jako kluk skončil s rypákem v ohni a kvůli znetvořenému obličeji už mu nikdo neřekl jinak. Nevadilo mu to – když se nad někoho postavil a trval si na svém, kdekdo raději poslechl. Nikdo se nechtěl dívat do jeho tváře. Nikdo se zdravým rozumem. Proto ho dost překvapilo, když se nad ním sklonil rytíř v morové masce a skrz očnice nad dlouhým ptačím zobanem mu upřeně a dlouze hleděl do očí. *** Oblohou pluly šedivé mraky. Vzduch čpěl dusivým kouřem, deštěm a hnilobou. Ale hnilobou čpěl posledních pár let celý svět. Ani koření v masce nedokázalo ten zápach přebít. Nákaza byla příliš silná – přesto se neodvážil masku sundat. Možná právě ona mohla za to, že ještě žil. To už něco muselo znamenat. „Co jsi zač?“ zeptal se ramenatého ohavy. „Jsem Kůra.“ „Hloupé jméno.“ „Sám jsi hloupý.“ „Aspoň nemám na krku fialové boláky.“ *** 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254012