Vztekle něco vykřikl. Dva urostlí muži se chopili Pepy, každý z jedné strany a mrštili s ním o zem. Padl k nohám velícího muže. Klečel na kolenou. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Velící muž na něho upřeně hleděl. V jeho očích bylo vidět velké nepřátelství. „Kde je náčelník?“ zeptal se polohlasně Pepa. Rozhlédl se dozadu po všech přítomných. Nedostalo se mu žádné odpovědi. Velící muž pokynul šamanovi. Ten se roztančil kolem Pepy. Mumlal nesrozumitelná slova. Přežvykoval něco v ústech a občas odplivl směrem k Pepovi. Po delší chvíli se začal při tanci motat. Shromážděný dav dupal do rytmu jeho tance a přidával se různými zvuky. „Je zle,“ uvědomil si Pepa. „Tenhle ceremoniál nazývají tancem smrti.“ Silné paže několika mužů zvedli Pepu ze země. Přivlekli ho k obětnímu kameni a přivázali pevně ke kůlu provazy z lián. Pepa hleděl do tváří všech přítomných v davu. Cítil vzrůstající napětí, které z nich sálalo. Cítil žízeň po jeho krvi. Očima zoufale vyhledal Inku. Stála opodál. Unikla pozornosti rozvášněných domorodců. Očima jí Pepa dával najevo, aby utekla. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254010
Popadla svůj i jeho batoh a nenápadně se dostala z osady. Schovala se v lese. Přitom potají pozorovala dění ve vsi. Nemohla od celé události odtrhnout oči. Dlouho do noci všichni tančili kolem Pepy. Postupně se motali i všichni zúčastnění. Tanec vrcholil. Hlavní muž přistoupil k Pepovi. Ve chvíli, kdy se v jeho ruce zaleskl nůž, pozbyla vědomí. Pomalu se začala probírat. Nevěděla, jak dlouho ležela v bezvědomí. Měla dojem, že uplynula celá věčnost. Najednou si uvědomila, že za sebou zaslechla šramot. Srdce cítila až v krku. Očekávala svou poslední hodinku. Ohlédla se. Za ní stála stará žena. Kývala na ni, aby ji následovala. Posunkem dávala najevo, že musí být velmi potichu. Vzala Pepův batoh a kývala, aby šla za ní. S vypětím všech sil se zvedla, vzala své zavazadlo a velmi těžce se dala do pohybu. Šla jako zmámená ve šlépějích ženy. Dávala pozor, aby ani větvička nepraskla. Mohli by to v davu zaslechnout jako výstřel z kanónu. Čekal by ji asi stejný osud jako Pepu. Zafungoval u ní silný pud sebezáchovy. Cítila všemi smysly, že stará žena je její jedinou nadějí. Šly poměrně dlouho, než se žena zastavila u malé jeskyně a pozvala ji dovnitř. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254010
Hořel tam malý ohýnek. U něho sedělo několik starších žen a tři mladé dívky. Žena, co Inku přivedla, přistoupila k té, která seděla na nejvyšším kameni a něco jí vysvětlovala. Potom se začaly obě posunky, malůvkami i mimikou, domlouvat s Inkou. Ve světle ohníčku mělo všechno velmi tajemný charakter. Inka vnímala celou situaci všemi smysly svého mladého těla. Zdálo se jí, že chápe smysl toho, co se jí snaží sdělit patrně nejdůležitější žena z celého hloučku. Měla dojem, že jí chtějí pomoci. Hlavní žena namalovala tvář starého muže. Ukazovala na sebe, na srdce, předváděla, že se s tím nakresleným mužem drží za ruku. Po delší době pochopila Inka, že ten starý muž patří k této ženě. Pak žena předvedla, že kýchá. Předvedla, že omdlévá. Pak si lehla a předstírala, že je mrtvá. „Tvůj
muž
zemřel
na
rýmu?“
zeptala
se
lámanou
španělštinou. Všechny ženy kývaly, že ano. Žena ukazovala na obrázek starého muže a předváděla, že byl hlavní osobou. Ostatní ženy se jí klaněly. „Byl náčelníkem kmene?“ zeptala se španělsky. Ženy opět nadšeně kývaly hlavami na souhlas. Najednou jí svitlo: „Oni si myslí, že náčelníka nakazil Pepa? “ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254010