LISA JACKSON „Jeď,“ opakoval. Přimhouřil oči, protože se snažil odhadnout, co Didi udělá. „A dodržuj povolenou rychlost.“ Uposlechla. Dokud je za volantem, nemůže ji přece zabít, no ne? Sám nebude riskovat vlastní život. Kdyby stiskl spoušť, auto by se vymklo veškeré kontrole. Ne – potřebuje ji. Prozatím. Dokud se nerozhodne zastavit. Pro tento případ bude muset Didi vymyslet něco drastického. Záměrně do něčeho nabourat. Podívala se, kolik má benzínu. Půl nádrže. Co se stane, když ručička klesne na nulu a auto zastaví? Krev jí hrůzou tuhla v žilách. Do té doby zkusí něco vymyslet. Musí. Srdce jí tlouklo, ruce se jí na volantu třásly a klouzaly v propocených rukavicích, mělce dýchala, horečně uvažovala. Má přece v kabelce pistoli. Kdyby se jí nějak podařilo ho oklamat… Zkusí tvrdit, že potřebuje zastavit na odpočívadle nebo u pumpy a jít na záchod… jenže to on nikdy nedovolí, to dokázala vycítit. Co kdyby řekla, že potřebuje cigaretu, a místo ní vytáhla pistoli? Dokázala by ho sejmout dřív, než sám stiskne spoušť? Musí se o něco pokusit. Nemůže připustit, aby ji zavraždil. Nějak ho oklame. Jenže chladný dotek oceli v zátylku jí připomínal, že čas běží nepříjemně rychle.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253963
8. kapitola
Když Noah vyklouzl ze svého nemocničního pokoje, poté co noční sestru odvolali k pacientovi, všiml si, že je na hodinách čas 02:45. Opatrně se kradl opačným směrem, než odešla, zahlédl šipku k východu, vyhnul se výtahům a sešel po schodech. Našlapoval velice tiše. Předtím hodiny vyčkával, napadlo ho, že se policajti určitě vrátí a zabásnou ho, ale jeho předstírání spánku nebo komatózního stavu – ať to ošetřovatelky považovaly za cokoli – mu zkrátka prošlo. Počkal, dokud nemocnice neutichla, světla se neztlumila a parkoviště nevyprázdnilo – alespoň pokud mohl soudit podle výhledu z okna – až na pár osamocených aut pod bezpečnostními lampami. Mezi koupelnou a dveřmi na chodbu našel úzkou skříňku a v ní své šaty. Oblékl se. Všechno ho bolelo, hlavně krk, kterým prošla ta zatracená kulka, a krom toho rameno. To si zřejmě narazil, když spadl z motorky. Od chvíle, kdy se probral, zjistil, kde je, a zrekapituloval si vzpomínky na předchozí noc, se ze všech sil snažil přijít na to, co se v poušti asi stalo. Mozkem mu však proplouvaly jen střípky obrazů, nedokonalý sled událostí, a za živého boha si nemohl dát dohromady, co vlastně viděl. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253963
LISA JACKSON Snad se mezery v paměti dají přičítat anestezii, a nakonec si přece jen vzpomene, co se dělo. Nebylo to nic dobrého. A čím víc o tom přemýšlel, tím jednoznačněji docházel k závěru, že je do všeho nějak zateplená Didi Stormová. A co Remmi? Kde asi je? Věděla o tom? Otázky ho bodaly do mozku, ale on si jich nevšímal, veškerou energii věnoval tomu, aby ho nikdo neviděl, jak mizí z nemocnice Elizabeth Park. Pokud mu bylo známo, nikdo ho nepoznal. Proklouzl dveřmi ze schodiště do přízemí. V nemocnici nemají tušení o jeho totožnosti. Jenže jak dlouho to vydrží? Jakmile se jeho fotka dostane do médií, budou na ni reagovat přátelé a známí jak ze školy, tak z práce – pracoval ve dvou motorestech u dálnice a na benzince –, protože ho určitě poznají. Jestli chce zmizet, má nejvyšší čas. Už míjel květináč s umělými listy kapradiny a mířil k východu. Najednou v něm hlodaly obavy. Měl ohrnutý límec, aby ho na bezpečnostních kamerách nikdo nepoznal. Věděl, že v nemocnici ho určitě zachytily. Tak ať. Potřeboval vypadnout, než se pro něj střelec vrátí. Nenápadně prošel posuvnými dveřmi urgentního příjmu. Recepční naštěstí nedávala pozor, protože se soustředila na nějaký telefonát a papíry rozložené na stole před sebou. Jen co se ocitl venku, dal se do klusu. Nohy mu fungovaly, to bylo v pohodě, ale strašně ho bolely paže a krk. Došlo mu, že má v krevním oběhu ještě zbytky narkózy po operaci, a doufal, že divné pocity brzy pominou. Nějakou dobu se bude muset vyrovnávat s bolestí, ale zatím to šlo. Nemocnici tedy nechal za sebou a zamířil do centra města na Strip, který se nacházel naprosto opačným směrem než jejich dům. Jenže kdyby ho zachytily ještě kamery pokrývající nemocniční parkoviště, bude to vypadat, jako by chtěl jít na jih. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253963