98
andreas
winkelmann
•
host
kontakty spolu neudržovali. Thalmann se věnoval chovu holubů, což Thomasovi připadalo příšerně nudné. Za Thomasova pobytu v nemocnici vedl Wolfgang Thalmann firmu sám a počínal si skvěle. Nové zákazníky se mu ovšem získat nepodařilo. Na to nebyl ten správný typ, neuměl přesvědčovat a šířit nadšení. Thalmannův výraz hovořil sám za sebe. Byl ustaraný. „Třicet lidí,“ začal svým tichým, nevtíravým hlasem. „Budou několik dní chybět. Jak nahradíme ztráty?“ „Nějak to už zvládneme.“ Thomas tento rozhovor očekával, ale neměl na něj chuť. „Jak? Už týdny se potýkáme s nedostatkem zaměstnanců.“ „Ano, ale tato záležitost má přednost.“ „Firma Rabenhorst Maschinenbau včera požadovala pět pracovních sil a my nemohli nikoho dodat. Opatří si je jinde.“ „Rabenhorst je náš exkluzivní zákazník.“ „Myslíte, že si to nedovolí?“ „Vaším úkolem bylo je na to upozornit.“ Ta výtka Thalmanna tvrdě zasáhla, což Thomasovi neuniklo. Zastyděl se, protože přísně vzato to byla jeho úloha. Nehodlal se však omlouvat. Lidé musí pochopit, že tohle je výjimečná situace. Dokud je Saskia v držení toho šílence, nemůže se on vrátit ke své každodenní práci. „Poslyšte,“ řekl Thomas smířlivě. „Oceňuji vaši starostlivost, ale musím to teď udělat a doufám, že mě pochopíte. I kdybychom měli tento rok skončit v minusu, je mi to jedno. A jestli ztratíme nějaké zákazníky, získáme je zase zpátky, až se mnou bude Saskia.“ „Je to vaše firma,“ pokrčil rameny Thalmann. „Samozřejmě vás chápu, ale mojí povinností prokuristy je upozornit vás…“ „Ano, v pořádku,“ přerušil ho Thomas. „To jste právě učinil. Ještě něco?“ To strohé odmítnutí se Thalmanna opět dotklo, a tak jen sklopil oči, zavrtěl hlavou, otočil se a opustil místnost. Thomas za ním chvilku hleděl. Pak dosedl na židli a mnul si spánky. Už od rána mu třeštila hlava. Přestože si vzal několik tab-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253893
99
andreas
winkelmann
•
host
let, bolest neustupovala. Lékař mu kladl na srdce, aby se vyvaroval stresu, a při líčení možných důsledků zmínil i bolení hlavy. Od chvíle, kdy ho jeho bratr vysadil u firmy a beze slova rozloučení zmizel do noci, Thomas bez přestávky pracoval na přípravách a organizaci pátrání po Saskii. Skoro nespal, nanejvýš dvě hodiny v kuse. Stále znovu se probouzel hrůzou z děsivých snů plných násilí, bál se o svůj život, slyšel neexistující zvuky a viděl krev, kde žádná nebyla. Noci byly strašlivé, takže si přál, aby byl stále den. Když kolem něj bylo ticho, čas ubíhal pomaleji a on pociťoval svoji osamělost, jeho strachy se prohlubovaly. Dokonce už litoval, že poslal bratra s jeho zbraní pryč. Mít při pátrání po Saskii po svém boku vznětlivého a pravděpodobně stále opilého Nilse bylo příliš riskantní, přesto by se cítil být pod něčí ochranou, jako tenkrát ve škole. Ale už dávno nebyl školák a dnes měl jiné problémy. Co by mohl Nils udělat takového, že by to Thomas nesvedl lépe? Jezdit po nocích v procovském autě a mávat revolverem mu Saskii zpátky nepřivede. K tomu je potřeba intelekt a umění strategie, ne silné svaly a bezohlednost. A dostatek spolupracovníků. A těch měl Thomas více, než potřeboval. Je jedno, kolik ho to bude stát. Hazardéři jako Nils a pochybovači jako Thalmann mu jen stojí v cestě. Ve světě sociálních sítí byl Victor Gabaldier obchodník se starožitnostmi specializovaný na umění – tohle stálo na jeho facebooku. Ve skutečném životě byl něco úplně jiného, jak to tak chodí. Před osmi lety byl Gabaldier kvůli podvodu ve třech případech odsouzen ke čtyřem letům a šesti měsícům odnětí svobody. Odpovídal na seznamovací inzeráty starších žen, a pokud byly solventní, navazoval s nimi vztahy. Po jisté době se jim svěřil s obchodními starostmi či chybnými investicemi. Samozřejmě vymyšlenými. Poté co z žen vymámil sumy ve výši deseti až čtyřiceti tisíc eur, ukončil vztah a zmizel. Jelikož udal falešnou adresu, nemohly ho první dvě oběti vypátrat, třetí si však na-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253893
100
andreas
winkelmann
•
host
jala soukromého detektiva a tomu se Gabaldiera podařilo najít. Když ho pak dotyčná starší dáma v přítomnosti detektiva několikrát řádně přetáhla deštníkem, předala ho ještě krvácejícího z četných ran policii a podala na něj trestní oznámení. Oběma se dostalo zasloužené odměny: dáma byla odsouzena za středně těžké ublížení na těle, Gabaldier za několikanásobný podvod, když se přihlásily i další dvě oběti. Z trestu si odseděl tři roky a osm měsíců. Od svého propuštění se žádného dalšího podvodu nedopustil. To, že se přihlásil na inzerát Bokelmannové, ještě žádný trestný skutek nepředstavovalo. Obsah telefonátů mezi ním a Bokelmannovou nebyl znám, avšak to, že vůbec existovaly, jej zařadilo mezi podezřelé. Na adrese Victora Gabaldiera očekávalo Prisku Wagnerovou a Hannese Kerkmanna další zklamání. Pod sídlem firmy starožitníka vyznačujícího se uměleckým vkusem si Priska představovala něco jiného než bývalý supermarket na okraji města. Velký výklad na přední straně vedoucí do ulice byl zaplněn starým nábytkem a všelijakými krámy a navíc byl zřejmě už před lety zamalován bílou barvou. Sklo měl přelepené nejroztodivnějšími plakáty různých velikostí. Parkoviště u delší strany budovy bylo zastavěné rozpadajícími se prkennými boudami a stánky, jaké se používají na týdenních nebo vánočních trzích. Kde nic nestálo, prorůstal mezerami v dláždění vysoký plevel. Celé okolí působilo zpustle, nebyla tu ani žádná cedule s označením obchodu. Kerkmann zaparkoval služební vůz u okraje ulice. „Jméno Victor Gabaldier navozuje vznešenější představy než tohle tady,“ poznamenal. „Jeho jméno pro něj pravděpodobně bylo po dlouhou dobu nejcennějším kapitálem,“ mínila Priska. „Musíme najít nějaký zvonek.“ Na boční straně budovy se nacházel soukromý vchod, hned vedle dvoukřídlých ocelových dveří, kterými se dříve dopravovalo do supermarketu zboží. Po obou stranách dveří se vršily hromady europalet, ty dolní už prohnilé. Podle zápachu se ně-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253893