Hana Whitton • Sidonie Česká
Avšak v okamžiku, kdy chystal zarazit koně a počkat na ni, se k němu přihnal velitel stráže. „Jasnosti, tvůj otec by si s tebou rád promluvil o dalším průběhu cesty. Trasu, kterou jsem původně navrhl, teď považujeme oba za nepříliš bezpečnou, a tak…“ Velitel ze sebe chrlil další podrobnosti chystané změny, o které se měli s Fridrichem poradit. Albrecht si povzdychl a křikl na Filipa: „Řekni paní Sidonii, že musím za otcem a že se vrátím co nejrychleji!“ A vyrazil tryskem za velitelem ozbrojeného doprovodu. Sidonie zahlédla, že Albrecht náhle pobídl koně a vyrazil vpřed. Jeho slova k ní však nedolehla, protože je dosud dělila dost velká vzdálenost. Utíká snad přede mnou? napadlo ji dotčeně. Rozhodla se, že to zjistí, a rozjela se za ním. Albrechtův purpurový plášť se jí však ve chvíli ztratil kdesi v kavalkádě jezdců, a tak musela vzít zavděk společností Filipa. „Hledáš mého pána, Milosti?“ zavolal na ni Filip. Sidonie zpomalila. „Ano. Ráda bych si s ním promluvila,“ odpověděla mu zdráhavě. Tomuhle se svěřovat nehodlala, ale v tuto chvíli nebylo zbytí. „Obávám se, paní, že to bude muset počkat. Můj pán se teď bude věnovat svému otci, Jeho Jasnosti vévodu Fridrichovi.“ Filip po ní s těmi slovy střelil pohledem, který jako by říkal: „Tos s tou pokornou suplikou, kterou máš vepsanou ve tváři, nemohla přijít předtím, než jsme odjeli z Chebu?“ Nahlas však dodal: „Škoda, že sis nevzpomněla o něco dřív. Teď už je na některé věci příliš pozdě.“ To, že se Albrecht brzy vrátí, si nechal pro sebe. Sidonii ta slova zranila. Takhle to tedy je, pomyslela si. Albrecht se se mnou prostě nechce sejít. Vzdorně pohodila hlavou, až jí tmavé kadeře zatančily kolem zrůžovělé tváře. Nu co, vnucovat se mu nebudu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253881
Hana Whitton • Sidonie Česká
„Dobře tedy,“ řekla na to a bez dalšího otálení zamířila ke skupině dvorních dam, které jí měly dělat na cestě společnost. Když se pak Albrecht vrátil, sdělil mu Filip s předstíranou lítostí, že se jeho nepřítomnost princezny Sidonie nemile dotkla. „Jako by to považovala za urážku,“ zakončil svůj výklad. Albrecht jen pokrčil rameny. Doprošovat se nebudu, usoudil. „Taková hrdopýška! Co s vlastně myslí?“ vyrazil ze sebe zlostně. Filip se v duchu pobaveně zasmál. Začíná se to vyvíjet dobře, pomyslel si a rozhodl se, že při další zastávce vyšle do Míšně spěšného posla se vzkazem pro Gutu, aby se připravila na Albrechtův příjezd. Ina usoudila, že v té příliš horké koupeli, kterou jí připravila stará komorná Petronila, nesetrvá už ani chvíli. Přejela si opatrně rukou po břiše. Jejímu děťátku ta lázeň snad neuškodila. Nyní si už byla nějaký čas jistá, že nosí pod srdcem Hynkovo dítě. Byl to slastný pocit, který potlačil i obavy z otcova hněvu. Vyplatilo se spolknout to hořké ponížení, když se probudila po první společné noci s Hynkem a zjistila, že její milenec zmizel. Před něčím podobným ji varovala matka, dokud ještě žila. „Musíš si uchovat poctivost až do oddavek,“ kladla jí na srdce, jakmile začala dcera dospívat do krásy. „Na to nikdy nesmíš zapomenout. Mužští si rádi užijí a potom odloží milenku jako okoukanou hračku. Nejedna, která podlehla sladkým svodům a poddala se tomu svému z lásky a pod příslibem manželství, pak skončila s parchantkem v náručí. Kdo si pak vezme takovou?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253881
Hana Whitton • Sidonie Česká
Jenže Ina sladkým svodům podlehla. A přes to prvotní zklamání potvrzující matčina slova nakonec nelitovala. Hynek se po nějaké době začal vracet. Ukrádal každou chviličku, kdy se mohl nenápadně vytratit od pražského dvora, jen aby mohl být s ní. Pronajal si domek v podhradí Potštejna, a tam se tajně scházeli, pokud se Inin otec Bedřich zdržoval na hradě. Hynek jí vynahradil ten útěk z první noci. Zahrnoval ji nákladnými dary, psal jí krásné dopisy a skládal pro ni neméně krásné básně opěvující její krásu a jejich lásku. I ty tajné schůzky násobily romantické kouzlo milostného vzplanutí. „Neměla bys zapomínat, že se Hynek musí oženit s Vilemínou Saskou,“ varoval ji bratr Jan, jemuž skrývaná láska prince Hynka a jeho sestry neunikla. „Všichni už o tom u dvora mluví. Jde sice o politicky dojednaný sňatek, ale právě proto si tě nikdy nemůže vzít. V sázce je příliš mnoho a podle mě Hynek vždy poslechne otce.“ Jan mluvil z vlastní zkušenosti – i Sidonie k němu ochladla, protože si její královský otec přál, aby se provdala za toho Sasa Albrechta. „Ach co! K čemu je manželství? Slibem před oltářem si lásku nevynutíš!“ odsekla mu Ina hněvivě a bezmyšlenkovitě přitom otáčela na prsteníku Hynkovým prstenem s rubínem, který jí před časem předal Ebhart. My dva s Hynkem jsme přece už dávno oddáni před Bohem, patříme jedem druhému! Jenže ta bezstarostnost byla pouze hraná. Za Hynka se provdat chtěla od samého počátku, ještě dříve, než zjistila, že čeká jeho dítě. A ta touha po pevném zázemí vzrostla nyní, když si byla jistá svým těhotenstvím, o to víc. Hynek sice předstíral nadšení, když mu to sladké tajemství sdělila, znala ho však už natolik dobře, aby pochopila, že ho nový závazek spíš znepokojil. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253881