Arnfelt-zlom.qxd28.10.201821:09Stránka98
u urozené dámy dost nečekané. Je očividně zvyklá dávat si dobrý pozor na jazyk. Velmi rozumný přístup. Objevili jsme dnes něco jako bílou vránu.“ „A teď u ní budeme bydlet, pokud tomu dobře rozumím?“ „Ano. Sice ve vesnici snáze získáme informace o místních obyvatelích, ale cítil jsem, že nemůžeme odmítnout. Kromě toho bylo jídlo a víno u baronky rozhodně mnohem lepší než v šenku. Jen musíme doufat, že ho nebude tolik každý den.“ Bertuccio kývl, ale pořád ještě nevypadal úplně přesvědčeně. „Dostaneš alespoň víc příležitostí, aby ses zavděčil sladké Else.“ „Bojím se, že to nepomůže.“ „Buď musíš řádně zapojit šarm, můj milý příteli, nebo se zaměřit na někoho jiného z personálu. Ať je to, jak chce, zítra dopoledne zabalíš naše věci a já se zatím pokusím dozvědět se něco o dívce, kterou jsme dnes našli. Možná je na to moc brzy a pro venkovany ještě příliš citlivé téma, ale třeba budu mít štěstí.“ Těžký mrak překryl měsíc ve chvíli, kdy vjeli do vesnice, a všude kolem se rozlila černá tma. Obrysy domů a ovocných stromů teď spíše tušili, než viděli. Maxmilián promýšlel zítřejší strategii, když si všiml, že jsou sledováni. Někdo se schovával ve stínu. Nejprve chtěl vytáhnout z brašny u sedla jednu z pistolí, nebyl si však jistý, zda by tím u pronásledovatele nevyprovokoval nežádoucí reakci – takhle mohl neznámý pořád doufat, že o něm neví. Pokud by ovšem byl rovněž vybaven střelnou zbraní, hrozilo nebezpečí, že vystřelí dřív, než Maxmilián stihne natáhnout kohoutek. Místo toho jen zastavil koně – který si nejspíš uvědomil, že je na cestě do stáje, a začal konečně vykračovat poněkud čiperněji –, připravil se seskočit na zem, kdyby to situace vyžadovala, a zavolal: „Kdo je tam?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253820
Arnfelt-zlom.qxd28.10.201821:09Stránka99
Oslovený vystoupil ze stínů. Byl to jeden z vesničanů. Mladý muž s ostrým nožem v ruce. Maxmilián se ušklíbl, když si spočítal, který mladý muž to asi tak bude. Pobídl koně blíže. „Vy tam! Chci zadostiučinění – zneuctil jste dívku, kterou miluji!“ Maxmilián si vzdychl. Tihle romantičtí hlupáci. „Můžete mi říct, co přesně jsem podle vás udělal?“ Artur vypjal hruď. „Sledoval jste ji a pak jste pod pohrůžkou přinutil to bezbranné děvče, aby šlo s vámi, neznámým mužem, do lesa!“ vyrazil překotně a zamával výhružně zbraní. Byl to starý pěchotní nůž. Hrubý a těžký. Nic takového by Maxmilián používat nechtěl. A už vůbec by tím nechtěl být raněn. „Pokud někdo pošpinil její jméno, byl jsi to spíš ty, přitroublý hňupe,“ odfrkl si, ale hned se zarazil. Nemyslelo mu to, když byl unavený. Neměl důvod se do chlapce navážet, ale už se stalo. Mladík se po právu rozzuřil. Nejspíše chtěl dámě svého srdce zaimponovat tím, že vytrestá nafoukaného cizince. „Známe takové, co si myslí, že jsou někdo, jen proto, že sem přitáhli z města. Ale já vám ukážu, jak to u nás chodí!“ „Ví tvoje matka, že jsi tak pozdě večer venku?“ odpověděl Maxmilián a natočil koně, aby stál bokem k mladíkovi, kterého tím manévrem přinutil o krok couvnout. „Zaplatíte mi podle práva, tady a teď!“ zasyčel Artur, jak se pokoušel zachovat si tvář po potupném ústupu. Maxmilián se podíval na Bertuccia, který se očividně dobře bavil, a pokrčil rameny. Dobrá, lépe nyní, když tu nikdo není, než později, kdy by je mohl někdo slyšet. Seskočil z koně. „Jsi si jistý, že to opravdu chceš?“ zeptal se, aby dal chlapci poslední možnost ze souboje vycouvat. „Nemyslíš, že už jsi dostal, co sis zasloužil?“ „Máte strach bojovat?“ vyrazil ze sebe Artur, který si Maxmiliánovu repliku mylně vyložil jako pokus vyhnout se zápasu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253820
Arnfelt-zlom.qxd28.10.201821:09Stránka100
Měsíc se opět vysvobodil z mraků a ozářil cestu měkkým stříbrným světlem. Maxmilián jen zavrtěl hlavou. Pozoroval mladíkův nůž – za každou cenu se hodlal vyhnout setkání s tím obstarožním zrezivělým nesmyslem. Rána způsobená touhle zbraní by byla nanejvýš nepříjemná. Rychlým pohledem pod sebe se ujistil, že na cestě nejsou žádné kameny nebo štěrk, kvůli nimž by riskoval pád. „Pěsti, nebo zbraně?“ zeptal se, zatímco odkládal cestovní plášť a klobouk. „Zbraně.“ Maxmilián se postavil do obranného postoje a záměrně poněkud víc odhalil levou stranu. „Začni, až budeš chtít. Můžu tě ujistit, že můj sluha se mezi nás nebude plést.“ Artur naproti němu také zaujal obranný postoj. Maxmilián se rozhodl, že vyčká. Jednak nechtěl protivníka ještě více dráždit, jednak nijak netoužil po škrábancích. „Ten, kdo bude první raněn nebo přijde o zbraň, prohrál, souhlasíte?“ prohlásil ve chvíli, kdy se jeho vyzyvatel chystal zaútočit. Mladík se zarazil, podíval se na něj a přikývl. Znovu se přichystal k výpadu. Maxmilián ho pozoroval a ve vhodný okamžik předstíral, že se krátce podíval jinam. Artur jeho zdánlivé nepozornosti ihned využil a okamžitě se vrhl na Maxmiliánův odkrytý levý bok. Vzápětí byl jeho útok odražen – Maxmilián čepel jeho dýky odvrátil hrotem vlastní zbraně. Zároveň učinil krok vpřed, levačkou chytil mládencovu ruku s nožem a přitáhl ji k sobě. Zvednutým loktem ho udeřil do brady, až dotyčnému zacvakaly zuby. Než se mládenec vzpamatoval, schytal zásah kolenem do rozkroku a hned nato ještě ránu do týla tak silnou, že padl na zem, kde se s bolestí stočil do klubíčka. Maxmilián mu přidupl botou zápěstí, až to křuplo, a nůž mu vypadl z ruky. Zvedl ho a šel zpátky ke svému koni.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253820