NÁVRHÁŘ
99
Pearl se na ni pověsila. „Prosím, nedělej to. Zabije mě.“ „Je mi jedno, jestli tě zabije,“ odsekla Copper vztekle, „ale nestojím o to, aby mi rozbil dveře.“ Setřásla ze sebe Pearl a odemkla. Muž, který vpadl dovnitř, byl mohutný a zuřivý. „Kde jsou moje peníze?“ hulákal na Pearl. Ta se schovala za Copper a popotahovala, takže Copper musela čelit hněvu rozzlobeného muže sama. Na fotografiích, které jí Pearl předvedla, nebyl vidět mužův obličej; ukázalo se, že je šeredný, a rysy měl navíc v tuhle chvíli znetvořené vztekem. „Vrať mi moje peníze!“ „Ona nemá vaše peníze,“ sdělila mu Copper pevně. „Má! Ukradla mi je.“ Začal kolem Copper podnikat výpady, aby chytil Pearl, ale ta zdatně uhýbala. „Já tě zabiju, ty děvko!“ Copper si vybavila tlustou roličku bankovek, které jí Pearl dala. Na Petrusově obvinění možná něco bylo. Ale ve stejné chvíli si řekla, že se radši propadne, než by mu je vrátila. „Ona už vaše peníze nemá,“ opakovala. „Mám je já.“ Petrus se překvapeně odmlčel a obezřetně si ji prohlížel žlutýma očima, jaké mají lvi. „Vy je máte?“ „Ano. Ale nedám vám je. Zaplatila mi činži a teď jsou moje.“ „Vy jste se zbláznila,“ prskal. „Dejte mi je.“ „Ne. A teď laskavě odejděte, a jestli se tu ještě jednou ukážete, zavolám policii.“ Znovu chňapl po Pearl. „Klidně policii zavolejte. Je to zlodějka.“ Copper se dohřála a postavila se znovu před Pearl. „Vy jste horší. Donutil jste ji brát kokain.“ „Já že jsem ji donutil? Ta děvka mě na kolenou každý den prosila, abych jí ho dal. Co, maličká? Podívej, co jsem ti přinesl.“ Vytáhl malý složený papírek. „Chceš, viď? Pojď si pro něj, dám ti ho.“ Copper cítila, jak ji Pearl křečovitě svírá. „Pearl to nechce.“ „Ale jo, chce to.“ Zakřenil se. „Tak co, maličká?“ Rozbalil psaníčko a ukázal jim bílý prášek. Pearl zaskučela. „Tak teď už to chceš, a hodně, viď? Pojď sem a dostaneš to.“ „Všechno oznámím na policii,“ prohlásila Copper a pevně
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253768
100
Marius Gabriel
držela Pearl, aby jí zabránila v pohybu. „Jak jste ji udělal závislou. Fotografie, bití, všechno.“ „A vy si myslíte, že jste statečná, mademoiselle? Vy nevíte, kdo jsem.“ „Vím, že jste drogový dealer a tyran. Už jsem měla co do činění s většími násilníky, než jste vy. A teď vypadněte.“ Plivl jí k nohám a spustil na ni nejvulgárnější francouzštinou: „Va te faire enculer.“ „Vypadněte odsud.“ Cvrnkla do obálky, kterou měl na dlani, a rozprášila kokain na podlahu. Sáhl do kapsy a něco vytáhl. Ozvalo se cvaknutí a z pěsti mu najednou trčel nůž s dlouhou ostrou čepelí. „Tak teď uvidíte, že to myslím vážně. Už chápete? Ona půjde se mnou. Je moje.“ „Nikam nepůjde.“ Copper soustředěně pozorovala vystřelovací nůž a srdce jí tlouklo. Vyrůstala v Brooklynu a už viděla vyděšené tváře – a někdy i pohřby – jako výsledek činnosti mužů, kteří šermovali noži. Ale nehodlala vydat Pearl tomuhle chlapovi. „Zůstane se mnou. Dejte ten nůž pryč.“ „Oui. Dám ho pryč. Dobré místo bude tvůj krk.“ Pokročil kupředu a zúžil oči. „Jdi mi z cesty.“ Copper zůstala stát. Tvář měla nehybnou. „Mě nevyděsíte. Zmizte, vy ranaři. Nebo volám policajty.“ „Až mi dáš ty prachy. A tu malou kurvu taky.“ Znovu mu chtěla odporovat, když ji najednou praštil – ne rukou, ve které držel nůž, ale levačkou. Pěst jí dopadla na čelo a odhodila ji dozadu. Před očima viděla jiskřičky. Omráčená slyšela vedle sebe ječet Pearl. Pokusila se vzchopit a soustředit se. Jako ve špatném snu viděla, jak Petrus uchopil Pearl a táhne ji za vlasy ven ze dveří. Ještě chvilku a bude pryč a Pearl s ním. A nic pěkného ji nečeká. Až doteď si Copper připadala jako ve snu, jako by se to neodehrávalo ve skutečnosti. Pearliny modřiny, vpichy, její třes a zvracení, to všechno bylo něco, co si nechtěla připouštět. Ale teď, když jí hlava třeštila bolestí po ráně pěstí, to bylo najednou skutečné. Bez rozmýšlení popadla těžký popelník a zamířila jím na Petrusův zátylek. Pořád byla trochu otřesená, takže se netrefila úplně přesně. Popelník sjel po jeho vyholené lebce. Petrus zakolísal, ale nepodařilo se jí ho knokautovat. Zařval bolestí a vztekem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253768
NÁVRHÁŘ
101
a otočil se k ní. V úšklebku mu zlověstně blýskaly zuby. Zvedl nůž a napřáhl ho směrem k jejímu obličeji. Ale Copper už se rozjasnilo. Popadla popelník a s přesností vycvičenou při nespočetných baseballových nadhozech, které trénovala s bratry v parku, jím mrštila mezi Petrusovy blýskající jantarové oči. Tentokrát to byl slušný úder a Petrus se skácel na zem. Z nosních dírek mu prýštila krev. „Ježíšikriste, tys ho zabila,“ zalapala Pearl po dechu a dívala se na nehybné tělo. „Ne, bude jen chvíli mimo. Mě nikdo nebude beztrestně mlátit,“ ucedila Copper nekompromisně. Naklonila se nad Petruse a sebrala nůž z jeho ochablých prstů. „Matko boží, to je tedy kudla.“ Našla západku a opatrně vrátila čepel do střenky. Petrus chrčel a pomalu se probíral. Sáhl si na krvácející nos a zkusil si sednout. „Ale ale,“ přivítala ho Copper a přistrčila mu popelník před obličej. „Chceš ještě?“ „Ne.“ Petrus plival krev. Odvrátil se od Copper a zvedl chvějící se ruku. „Už ne.“ „Tak poslouchej, tvrďáku. Ještě jednou sem strčíš nos a přivítám tě tímhle. A zavolám poldy a naservíruju jim tvůj holý zadek jako na podnosu. Rozuměl jsi?“ „Oui,“ přitakal dutě, krví podlité oči upřené na masivní popelník. „A odteď se budeš držet od Pearl dál. Už s ní nemáš nic společného a ona s tebou taky ne. Pochopils to?“ „Oui,“ zabručel. „Pochopil.“ „Výborně.“ Copper se narovnala. „Tak teď můžeš jít.“ Mezitím se už na chodbě shromáždila početná skupina sousedů. Přihlíželi, jak se Petrus potácí ven a drží se za poraněný nos. „Bravo, madam,“ zavolal kdosi. Všichni se smáli. Copper všem popřála dobrou noc a zamkla dveře. „Byl by mě oddělal,“ vzlykla Pearl. „To byla ta nejstatečnější věc, co jsem kdy viděla.“ „Vyrostla jsem v drsné čtvrti,“ připomněla Copper. „A teď pojďme spát.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253768