V tomto kontextu vystupovala i postava Karla IV. Ten sice miloval Prahu a dbal na její rozvoj, stavěl však příliš mnoho kostelů.172 Jeho vláda je obdobím, kdy české království sehrávalo v politické a hospodářské rovině v Evropě klíčovou roli, zdání prosperity však v sobě skrývá „zostřující se třídní konflikt“.173 Zpochybňování idylického obrazu vlády Karla IV. považovali za svoji povinnost i autoři učebnice Přehled československých dějin, která mimo jiné šířeji vysvětluje podstatu krize.174 Nejde tedy o rozklad, ale o krizi feudalismu. V té době neexistovala buržoazie, která by mohla feudalismus zničit, zásadním způsobem se ale zhoršovala situace prostého lidu. Zoufalá chudina začala stavět „třídní“ odpor – zapalovali domy svých pánů. Rozvíjely se také nejrůznější sekty. Ty neměly jasně formulovaný program, takže nemohly s feudály a církví úspěšně bojovat. To se podařilo až husitskému hnutí.175 O krizi feudalismu se přitom diskutovalo nejen v Československu. Mezinárodní debaty se účastnili mimo jiné
Rewolucyjny ruch husycki (Muzeum Narodowe w Pradze – Muzeum Historyczne Miasta Stołecznego Warszawy. Listopad–grudzień 1959), s. 8; J. Durdík, Husitské vojenství, Praha 1953, s. 7; P. Choc, Boje o Prahu za feudalismu, Praha 1957, s. 241. 172 Macek cituje V. I. Lenina, Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu, Praha 1950, s. 63 [pozn. překl.]. 173 J. Macek, Husitské revoluční hnutí, Praha 1952, s. 39. 174 Srov. P. Choc, Boje o Prahu…, op. cit., s. 255; J. Macek, Ktož jsú boží bojovníci, Praha 1951, s. 12. 175 T. Č. Zelinka, Husitskou Prahou, Praha 1955, s. 12.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253754
i Marian Małowist a Kazimierz Tymieniecki.176 V německém prostředí se touto otázkou zabýval Jürgen Kuczyński, který rozlišil tři fáze krize, jež dohromady zahrnovaly více než tři sta let! V jeho pojetí začala krize feudalismu v Německu v polovině 15. století a předcházela selské válce, která byla do jisté míry německým ekvivalentem husitské revoluce. Krize pak měla končit „spolu s okupací Německa revoluční francouzskou armádou“.177
176 J. Macek, Husitské revoluční hnutí, op. cit., s. 18–19; J. Macek, Ktož jsú boží bojovníci, op. cit., s. 9. 177 Přehled československých dějin, 1. díl, op. cit., s. 150.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253754
Hus internacionalista Téměř každá práce věnovaná českým dějinám 15. století obsahuje následující citát z Jana Husa: Protož diem to, k svědomí, že bych znal cizozemce odkudkolivěk v jeho ctnosti, an viece boha miluje a o dobré stojí než mój vlastní bratr, byl by mi milejší než bratr. A proto kniežie dobří Engliši jsú mi milejší než nestateční kniežie čeští a Němec dobrý milejší než bratr zlý.178 Tato věta byla tradičně využívána k očištění Husa od případných obvinění z českého nacionalismu. Zdeněk Nejedlý už před válkou napsal: „Nebyl proto nacionalistou, abych to ukázal na příkladech, Hus. Vzpomeňme jen jeho věty, že jemu jest dobrý Němec milejší než špatný Čech.“179 Tato otázka připadala marxistickým historikům natolik důležitá, že záměrně opomíjeli další část Huso178 Ibidem, s. 162. 179 Srov. K. Tymieniecki, Kryzys feudalizmu w zachodniej Europie w świetle dziejów rzemiosła i kwestia źródeł odrębnej problematyki polskiej, PH 1955.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253754