N o ra R o berts • O hni v é
p o ut o
„To se nestane, dokud budu dýchat.“ Fin napřáhl ruku dlaní před sebe a oživil svoji moc. „Jen pojď, Cabhane. Chceš krev? Tak si pro ni přijď.“ Pak Fin ucítil nejistotu, žhnoucí energii a stejně jako Branna strach. Cabhan se prudce přiblížil. „Ty mě vyzývat nebudeš!“ Čaroděj si zkřížil ruce na prsou, pak je rozpřáhl a prolomil kouzlo. „Oni tě zradí a zavrhnou. Až padneš a budeš na zemi krvácet, nebudou pro tebe plakat.“ Náhle se v mlze skrčil, nahrbil a proměnil se ve vlka. Fin si v duchu představil meč, který měl v pracovně, a když zvedl paži, držel ho v ní. Ve chvíli, kdy volal ostatní z kruhu na pomoc, vlk zaútočil. Ale ne na něho, ne na silného muže s plamenným mečem v ruce. Vrhl se na malého psa, schovaného ve vysoké trávě. „Ne!“ Fin vyskočil a rozmáchl se. Zasáhl vlka, ale rozťal už jenom mlhu. I ta se vzápětí rozplynula a na trávě ležel jen krvácející psík se skelným pohledem plným strachu a bolesti. „Ach to ne.“ Fin klesl na kolena. Vzápětí se ozval Merlinův pronikavý skřek, kůň zaržál a oba se vrhli na vlka, který se vynořil za Finovými zády. Ten zavyl a zmizel. To už se nad Finem skláněla Branna. „Ach bože.“ Fin natáhl ruku k Bugsovi, ale Branna ho zadržela. „Počkej, zkusím to já. Mám hojivou sílu.“ „Ten krk. Potrhal mu krk. Je tak neškodný a stejně se vrhl na něj, ne na mě.“ „Snad mu pomůžu, Fine. Podívej se na mě. Fine! Zkusím to.“ „Nemusíš mě utěšovat.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253694
N o ra R o berts • O hni v é
p o ut o
„Nech to na ní.“ Connor si dřepl vedle a pevně Fina uchopil za rameno. „Nech ji to zkusit.“ Fin cítil, jak se psí život bleskurychle vytrácí, a tak jen bezmocně rozčileně přihlížel. „No tak, no,“ šeptala Branna a položila dlaně na Bugsovo zkrvavené hrdlo. „Bojuj se mnou. Slyšíš mě? Pomoz mi bojovat.“ V Bugsových očích se objevilo bělmo a Fin cítil, že jeho srdce vynechává. „Trpí.“ „Hojení vždycky bolí. Teď musí bojovat,“ řekla rázně a pohlédla na Fina. „Řekni mu to. Nedokážu mu pomoct, jestli to vzdá. Dělej!“ Fin položil ruce na Branniny, přestože mu její žádost působila bolest. Bojuj, Bugsi! Taková bolest. I Branna ji cítila. Také ji pálilo hrdlo a srdce se vzpouzelo. Dívala se však upřeně do očí toho malého tvora a poslala mu všechnu svou sílu a léčivé teplo. Nejdřív do hloubky, pomyslela si. Spravit, co je potrhané. I na tom chladném větru jí na čele vyvstal pot. Odněkud zdáli slyšela Connora, jak říká, aby přestala. Bylo to příliš zlé. Ale spolu s bolestí pocítila i naději. A taky vnímala zoufalství muže, kterého milovala. Podívej se na mě, oslovila v duchu psa. Na mě a do mě. Bojuj. Bugs zakňučel. „Vrací se, Branno.“ Connor stále na stráži se rozhlížel po poli, ale zároveň položil sestře ruku na rameno, aby jí pomohl. Otevřená rána se začala zavírat a zmenšovat. Bugs natočil hlavu a chabě Branně olízl ruku. „Tak je to správně,“ řekla jemně. „No ano, ještě chvilku. Buď statečný, pejsku. Vydrž to se mnou ještě.“ Když Bugs zavrtěl ocasem, Fin se jen mlčky opřel čelem o Branninu hlavu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253694
N o ra R o berts • O hni v é
p o ut o
„Bude v pořádku. Potřeboval by se napít a odpočívat, ale…“ Nemohla si pomoct, obrátila se k Finovi a pevně ho objala. „Uzdraví se.“ „Jsem ti moc vděčný.“ „Ale jdi, Fine.“ Trochu se odtáhla a vzala jeho tvář do dlaní. Tak tam chvíli klečeli vedle sebe, zatímco pes mezi nimi vrtěl ocáskem. „Teď ho vezmi domů.“ „Ano, domů…“ „Co se vlastně stalo?“ chtěl vědět Connor. „Vysvětlíš nám to? Řekli jsme Ioně, aby sem nechodila, protože právě veze babičku z letiště v Galway.“ „Teď ne, Connore.“ Branna se namáhavě zvedla na nohy. „Poví nám to později. Vezmi ho domů, Fine. Mám jeden výtažek, který mu pomůže, ale hlavně si musí odpočinout.“ „Nepůjdeš se mnou?“ žádal ji nerad, ale ještě se o Bugse bál. „Dohlédnout na něj, jestli už bude v pořádku.“ „Dobře. Connore, mohl by ses vrátit s Baruem, jestřáby a Kathelem? Budu doma brzo.“ „Tak jo, ale…“ Branna už držela Fina za ruku a spolu s Bugsem se vytratili. „Jasně,“ povzdychl si Connor a zvedl hlavu k nebi, kde kroužil Finův jestřáb i jeho Roibeard. Pohladil Kathela po hlavě a vyšvihl se na Barua. „Já se postarám o zbytek.“ Fin s Bugsem v náručí se rozhlížel po kuchyni a rychle přemýšlel, co udělá dál. „Asi bych z něj nejdřív měl smýt krev.“ „Tady ale ne,“ zděsila se Branna, když se psem mířil ke dřezu. „Nemůžeš přece koupat psa tam, kde myješ nádobí. Snad máš v komoře nějaký lavor.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253694