98
catherine
burns
•
nikomu
by
neublížil
Ani otec toho moc nenamluvil. Když se s ním někdo začal bavit, obvykle si vzal noviny nebo v sebeobraně zapnul televizi. Jelikož rodiče strávili většinu svého manželství v chladném mlčení, zdálo se zvláštní, že po otcově smrti začala být Matka posedlá myšlenkou komunikace s jeho duchem, dokonce trvala na tom, aby ji Marion doprovázela na každotýdenní seance na spiritistické shromáždění v Northportském komunitním centru. Z haly vedly dveře k několika místnostem, v nichž se scházely různé spolky a skupiny a každý čtvrtek, když spiritisté přicházeli, potkávali se s ženami oděnými v lykře, které popíjely vodu z plastových láhví a odhrnovaly si vlasy ze zpocených obličejů po lekcích „Zhubnout a zpevnit“. Marion ty večery milovala. Pro jednou se cítila mladá a plná energie v porovnání s ostatními pochroumanými dušemi, které se večerů účastnily, protože jediný, kdo je kdy měl rád, nyní dlel na „druhé straně“, jak se říkalo. Bezzubý pan Bevan byl zdrcený ztrátou své matky, přestože se dožila věku sedmadevadesáti let, a kdykoli někdo zmínil její oblíbenou cukrovinku, jíž byly kokosové makronky, hekl, jako by ho bodli dýkou. Bea Kingová byla herečka, která se pravidelně objevovala jako komparzistka v hospodských scénách televizních seriálů nebo v porotách z lidu v dramatech. Vždycky nosila dlouhé barevné kaftany, její tvář obklopoval oblak rusých kudrnatých vlasů. Ve vráskách nad ústy se jí usadily tmavé vrstvy filmového mejkapu, potahovala z cigarety a mluvila o svém jediném synu Michaelovi, následku krátkého flirtu s nigerijským jazzovým bubeníkem; Michael zemřel na předávkování heroinem. Manžela Jean Pageové, Barryho, rozdrtil průmyslový mísič těsta. Jean posléze přišla o veškeré odškodné po chudáku Barrym kvůli podvodníkovi, který se s ní vyspal, pak ji přemluvil, aby všechno do poslední pence investovala do neexistujících akcií a cenných papírů. Zoufale se snažila Barryho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253690
99
catherine
burns
•
nikomu
by
neublížil
kontaktovat, aby se mu omluvila, že si nemůže dovolit nové tenisky pro děti nebo splátky za barevný televizor, který jim brzy zabaví. Pak tu byla slečna Andersonová, hubená paní s cizím přízvukem, která zásadně nosila podivné šaty s krajkovými živůtky a volány kolem výstřihu. Snad šlo o nějaký národní kroj v její rodné zemi, nikdo se ovšem ani nenamáhal zeptat, která to je. Její obličej, nakynutý a boulovatý jako neupečené těsto, znemožňoval odhadnout její věk; mohl se pohybovat kdekoli mezi čtyřicítkou a sedmdesátkou. Zdálo se, že nepotřebuje mluvit s nikým konkrétním, spíše měla zájem, podobně jako dobrovolník ve vězení nebo v nemocnici, o zesnulé, kteří nemají žádné přátele nebo příbuzné, jimž by stálo za to pokusit se o kontakt. Každý týden vedlo seanci médium. Někdy to byla Chris Shelbyová, ohromná hašteřivá žena s krátkými platinově blond vlasy a slabostí pro výstřední zapínací svetry, která chodila sem a tam a štípala se do můstku nosu, jako by jí duchové ucpali dutiny. Pokud skrze ni přišla zpráva, jíž nikdo nerozuměl, pokaždé se rozčílila a Marion si byla jistá, že ostatní často lžou, že dotyčného znají, například jakéhosi Theodora, který zemřel při lyžování, jen aby ji nedráždili. Jednou dosti překvapivě pověděla Matce, že otec chápe její potřebu fyzické lásky a odpustil by jí, kdyby si našla muže za účelem uspokojení těchto potřeb, což Marion jen utvrdilo v podezření, že si všechno vymýšlí. Když se neobjevila Chris, pokusili se spojení navázat Bea nebo pan Bevan, obvykle ovšem bez většího úspěchu. Bea se uvedla do transu, který zahrnoval kolébání na hudbu a pronikavé kadidlo, z nějž Marion dostávala záchvaty kýchání. Jednou během seance zkolabovala a pan Bevan ji musel v hale položit na zem a opřít jí nohy o hromadu podložek na jógu. Matka zarytě tvrdila, že se Marion jen pokouší upoutat pozornost a že Bea nedokáže mluvit s mrtvými o nic více, než by dokázala veverku naučit čínsky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253690
100
catherine
burns
•
nikomu
by
neublížil
Marion měla nejraději pana Bevana. O přestávkách mu pomáhala nalévat čaj do bílých plastových kelímků a nandávat sušenky na papírové tácky. Matka říkávala: „Ne víc než dvě sušenky, Marion,“ on jí však pokaždé nechal všechny rozlámané na konci balíčku. Když byl na řadě posloužit jako médium on, Marion úzkostně svírala semknuté ruce a přála si, aby uspěl. Stejné publikum, které během Chrisiných seancí tak poslušně reagovalo, sedělo v nepříjemném tichu, kdykoli měl pan Bevan vystoupit. Když pronášel nejasné koktavé vzkazy ze záhrobí, obvykle se dočkal jen pokašlávání a vrzání židlí. Poté co jej nakonec opustila energie i sebedůvěra, uznal porážku a zamumlal: „Vypadá to, že se nikdo neozývá. Asi bychom pro dnešek měli skončit.“ Jednou se ptal, jestli někdo nezná nějakou Sally. Marion zamrazilo v zátylku; třeba to je Sally, otcova sekretářka, která s ním zahynula při nehodě. Přihlásila se, ale Matka ji pořádně praštila přes stehno, Marion tedy ruku spustila, než si pan Bevan stačil všimnout. „Mám tu děvče jménem Sally,“ zavolal hlasem slabým jako vypárané vlákno. „Zná ji někdo? Chce říct, že to nebyla nehoda. Udělal to záměrně.“ Oči pana Bevana zoufale prohledávaly místnost, ale protože se žádné reakce nedočkal, byl nucen se vzdát. „Propána, dnes to moc dobře nejde, že ne? Asi bychom pro dnešek měli skončit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253690