objetí pohledného Afriãana a rychle nûco brebentila v letsperantu. Tom si byl témûfi jist˘, Ïe zaslechl slovo „Medúza“, kdyÏ se po nich otoãila, ale neÏ se dostali dostateãnû blízko, pfie‰li oba piloti do ingliãtiny. „Celou cestu ze Zagwy nás pronásledoval vítr!“ fiíkal právû Afriãan a na dÛkaz sv˘ch slov vysypal z helmy hrstku ãerveného pou‰tního písku. Byl to kapitán Khora z bitevní lodi Mokele Mbembe. Pocházel ze statické kolonie uprostfied Mûsíãních hor patfiící ke spojencÛm Antimobilistické ligy a teì byl na cestû do ·an Gua, kde mûl nastoupit do sluÏby v nejvût‰í pevnosti jménem Batmunk Gompa. Toma zprvu vydûsilo, Ïe sedí u stolu s vojákem Ligy, ale Khora byl podle v‰eho dobr˘ ãlovûk a choval se k nim obûma stejnû mile a pfiátelsky jako sleãna Fangová. NeÏ objednala jídlo, staãil jim pfiedstavit svoje pfiátele. Podmraãen˘ dlouhán se jmenoval Nils Landstrom a cestoval v Létajícím krtinci a krásná rozesmátá Arabka byla Jasmína Ra‰idová z palm˘rské vzducholodi Zainab. Netrvalo dlouho, a v‰ichni vzduchoplavci uÏ se druÏnû bavili, se smíchem vzpomínali na bitvy nad Stoostrovím a na bohat˘rské pitky v leteck˘ch ubikacích mûsta Panzerstadt-Linz, a pfii tom v‰em Anna Fangová nezapomínala nabízet sv˘m hostÛm nejrÛznûj‰í lahÛdky. „Je‰tû kousek plcha v tûstíãku, Tome? Hester, ochutnej tady toho skvûlého netop˘ra na divoko!“ Tom drÏel v ruce dvû dfievûné hÛlky, které dostali místo pfiíborÛ, a postrkoval kousky nezvyklého jídla po talífii. Khora se k nûmu dÛvûrnû naklonil a ti‰e se zeptal: „Tak vy jste nová posádka na Jenny, ty a tvoje dûvãe?“ „Kdepak, to vÛbec ne!“ ohradil se Tom rychle. „TotiÏ, abyste rozumûl, ona není moje dûvãe a nejsme posádka, 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253638
jen cestující.“ Dloubl do hrudky maãkan˘ch saranãat a obrátil se na kapitána: „Znáte sleãnu Fangovou dobfie?“ „No jestli!“ zasmál se Khora. „Kdo ze vzduchoplavcÛ by neznal Annu! A celá Liga zrovna tak. V ·an Guu jí fiíkají ,Feng Hua‘, Kvetoucí vánek.“ Tom nechápal, proã by sleãnû Fangové mûli v ·an Guu fiíkat nûjak jinak, ale neÏ se staãil zeptat, Khora pokraãoval: „Jestlipak jsi vûdûl, Ïe si Jenny Haniverovou postavila úplnû sama? Je‰tû jako malá holka mûla tu smÛlu, Ïe jejich mûsteãko spolknul Arkangel. Ona i rodiãe se dostali jako otroci do dokÛ na vzducholodû a jí se bûhem let podafiilo sebrat tuhle motor, tamhle smûrové kormidlo a tak dál, aÏ dala dohromady Jenny a utekla.“ Tom uÏasl. „To nám nefiekla,“ zahuãel. To ov‰em stavûlo pilotku do nového svûtla. „Nerada o tom mluví,“ dodal Khora. „Její rodiãe se toho útûku nedoÏili. Udfieli se k smrti pfied jejíma oãima.“ Tak sleãna Fangová je také sirotek, stejnû jako on. Tomovi jí pfii‰lo líto. MoÏná proto se pofiád tak smála – aby zapomnûla na svoje trápení. A moÏná proto je s Hester zachránila, aby nedopadli jako její rodiãe. Usmál se na ni, jak nejpfiívûtivûji dovedl, a kdyÏ si v‰imla jeho pohledu, oplatila mu úsmûv a pfiisunula mu talífi pokroucen˘ch ãern˘ch noÏiãek. „Dej si pár praÏen˘ch tarantulích noÏek, Tome…“ „Pfiistání na stojce ãtrnáct!“ pfiehlu‰il ji hlas z amplionu. „Lond˘nská vzducholoì GE 47 s pasaÏéry, bez nákladu.“ Tom vyskoãil, aÏ pfievrhl Ïidli na zem. Dobfie si vzpomínal na maliãká, rychlá prÛzkumná vzná‰edla, s nimiÏ inÏen˘fii obhlíÏeli pásy a vnûj‰í kryty Lond˘na. Místo 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253638
jmen mûla jen registraãní kódy zaãínající na GE. „Poslali je pro nás!“ vydechl Tom. Sleãna Fangová se uÏ také zvedala. „Tfieba je to jen náhoda,“ pokrãila rameny. „Z Lond˘na sem urãitû létá hodnû lodí. A i kdyby pro vás Valentin nûkoho poslal, tady jste mezi pfiáteli. S námi by mûli co dûlat i ti va‰i suroví gardepáni.“ „Gardisté,“ opravil ji Tom automaticky, i kdyÏ mu bylo jasné, Ïe se tím vtípkem pokou‰ela zmírnit napûtí. Zahlédl, jak se Hester usmála, a byl rád, Ïe je tu s ním. Musí ji ochránit, umiÀoval si. V tu chvíli zhasla svûtla. Ozvaly se v˘kfiiky, pískání a fiinãení padajícího nádobí v kuchyni. Okna se zmûnila v ‰edavé obdélníky vykrojené v ãernoãerné tmû. „Elektrika nejde v cel˘m Pfiístavu!“ hlásil Lindstrom pochmurn˘m hlasem. „Nejspí‰ bude kaput elektrárna.“ „Ne,“ hlesla Hester. „Já tenhle fígl znám. Chtûjí vyvolat chaos, abychom nemohli odletût. Nûkdo je tady, jdou po nás…“ Takhle vydû‰enou ji Tom nesly‰el, ani kdyÏ je honili v Hráblicích. Zniãehonic ho pfiepadl stra‰liv˘ strach. Z opaãného konce místnosti, odkud se na mûsíãním svitem zalitou Hlavní tfiídu valil dav lidí, se ozval pronikav˘ v˘kfiik. Vzápûtí zaznûl druh˘ a po nûm fiinãení rozbitého skla, vfiískot, klení a rachot pfievracejících se Ïidlí a stolÛ. Nad hlavami lidí se jako umrlãí lucerniãky vynofiila dvû zelená svûtla. „Tohle není garda!“ vyhrkla Hester. Tom z jejího hlasu nepoznal, jestli má strach, nebo jestli se jí ulevilo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253638