VÍRA
Lidé se běžně rozdělují na dvě velké skupiny – věřící a nevěřící. Tato klasifikace je převážně přijímána jako dostačující ukazatel orientace člověka z hlediska duchovních hodnot. Při bližším zkoumání je však možno zjistit celou škálu projevů, které lze jako víru označit. Nebudeme-li se zabývat otázkou různých pověr či náboženských předsudků, které také představují určitou formu víry, zůstane nám pro pojem víry hlavní téma v podobě víry v Boha a další formy existence nemateriální povahy. Chápání víry v tomto smyslu bývá velmi často redukováno na příslušnost k jisté církvi či náboženské skupině. V těchto případech znamená víra vlastně přijetí náboženských představ a dogmat jako hotové záležitosti, kterou je třeba po celý život respektovat. Mnohdy bývá tato víra předurčena člověku již v útlém věku prostřednictvím jeho rodičů, kteří jej nechají pokřtít či zapsat do jimi vybrané církve. Vlastní rozhodování i právo každé duše na sebeurčení je samozřejmě při takovém postupu potlačováno.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253610
Na druhé straně existuje víra, která by se pro odlišení od první měla psát s velkým písmenem na začátku. Není nikomu vnucena ani předepsána, a není také spojena s žádnou organizací. Je to, v počátcích často nejasné, tušení, informující člověka o určité formě existence přesahující jeho materiální i osobní život. K popisu tohoto fenoménu nemusí být vůbec využívána náboženská terminologie. Jedná se v podstatě o intuitivní přijímání informací z vyšších úrovní vlastní bytosti či duchovních světů. Tyto zdroje i cesty předávání bývají více pochopeny až během dalšího duchovního zrání. Přesto se právě toto vnitřní cítění stává rozhodujícím pro životní orientaci i prohlubování touhy po hlubším pochopení života vlastního i univerzálního a v různých životních situacích i zdrojem síly pro překonání nesnází a překážek. Je samozřejmé, že pro postoj k duchovním záležitostem hrají vnější vlivy často významnou roli, na druhé straně je však skutečná víra otázkou ryze vnitřní. Nedá se z venku nadiktovat, naučit, ani plně vysvětlit, neboť ji každý musí pociťovat ve svém nitru. I když se zprvu nejasné formy vnitřní víry postupně zjasňují a prohlubují, jedná se o projev, který člověka vždy osvobozuje a činí jej vpravdě sebou samým. Jakákoli víra, která omezuje, svazuje či pokořuje, není vírou skutečnou, ale jen více
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253610
či méně nebezpečným zásahem do svobodného lidského života. Pravá víra je jakousi zlatou nití, díky jejímuž vedení může člověk postupně vstupovat do vnitřních komnat vlastní bytosti a mimo jiné zde nalézat i morální řád jako odlesk či součást univerzálního řádu života. Skutečná víra nikdy nevede člověka k nenávisti či agresi vůči lidem zastávajícím jiné náboženské přesvědčení. V různých formách náboženství spatřuje pouze různé vstupní brány na vnitřní cestu hledání jediného Boha. V tomto smyslu také skutečná víra vylučuje jakékoli formy fanatismu. Skutečná víra také není stavěna na strachu ani jím není živena. Strach z případného trestu vyšších mocností je jistě také určitou formou víry v nadpozemskou existenci. Je to však víra primitivní, pramenící pouze z obavy o svůj vlastní prospěch a užitek. Z takového přístupu vyrůstá i pojetí víry jako jakési duchovní pojišťovny. Vkladem je u ní přijetí jistých regulí a předpisů a výnosem pak zabezpečení osobních zájmů. Pravá víra oproti tomu vede člověka k překročení hranic vlastní osobnosti a odevzdání se do univerzálního toku věčného života. Podobnému kroku však mnohdy brání nejrůznější pochybnosti, které až příliš často nahlodávají lidské nitro.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253610