Krvavý ostrov
Otázku samu o sobě představovaly suvenýry. Touha mariňáků po nich byla vskutku neskutečná, prohledávali hromady mrtvol a někteří se neštítili vytrhávat jim zlaté zuby. Vojín Phill Chaffe si na tuhle špinavou, ale zřejmě výnosnou práci pořídil i kleště.111 Dower dokladuje, že sběr morbidních suvenýrů se dotýkal i dalších částí těl japonských vojáků, mariňáci odřezávali uši, nosy, skalpovalo se. John W. Dower, který dobře dokumentoval krutost pacifické války, připomíná trofeje v podobě japonských lebek nebo kostí zbavených různými způsoby měkkých tkání.112 Mariňáci posléze využili otevření poštovního spojení mezi ostrovem a domovem k odesílání velkých zásilek obsahujících právě suvenýry, velitelství muselo zavést cenzuru pro takové balíky, protože mnoho jich obsahovalo lebky japonských nepřátel. Charles H. Walker považoval všechny mariňáky i vojáky za lovce suvenýrů,113 mezi nejvíce ceněné suvenýry „normálního charakteru“ se počítaly důstojnické meče, pistole a vlajky, sháněly se také japonské helmy, na nichž byly nakreslené vlajky, náramkové hodinky nebo kapesní hodinky. Walker sám údajně sbíral zbraně, nicméně o všechny ukořistěné pušky, revolvery a granáty přišel, rozkradli mu je muži v zázemí a prý i vyšší velitelé.114 Zejména v prvních týdnech boje mariňáci s oblibou používali v boji ukořistěné japonské automatické zbraně, například známý lehký kulomet Nambu ráže 6,5 mm (mimochodem, jeho konstrukce byla odvozena od československého ZB vz. 26). Oficiálně byl sběr suvenýrů na bojišti důstojníky zakázaný, jednalo se o zbytečný risk, několik takových nadšenců totiž postřelili nebo jinak zranili Japonci, kteří smrt pouze předstírali. Sbíraly se také japonské peníze (mince i bankovky), kdy jejich velká množství objevili vojáci již při obsazení Hendersonova letiště a přilehlých zařízení a kasáren. S. B. Griffith popisoval situaci ze 13. října, kdy dorazil na Guadalcanal 164. pěší pluk, který s sebou vezl i sladkosti: „Každý, kdo si dokázal vymyslet důvod, proč se musí neodkladně odebrat LECKIE, R., c. d., s. 456. DOWER, J. W., c. d., s. 320. 113 WALKER, C. H., c. d., s. 31. 114 Tamtéž, s. 31. 111 112
98
Krvavý ostrov_tisk4.indd 98
02.10.2018 11:18:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253602
Každodenní život
do Lungy, pospíchal stinnými kokosovými háji k rušnému tržišti. Většina byla vybavena japonskými puškami, šavlemi, pistolemi, vlajkami, přílbami nebo důstojnickými mapníky. Samurajský meč se toho dne vyměňoval za tři tucty velkých tabulek čokolády, vlajka s „koblihou“ (někdy nazývanou též meatball – masová kulička) – kterou teď námořníci dokázali odborně vyrobit, když jim došla zásoba originálů – měla hodnotu dvanácti tabulek.“115 Při jedné z dalších příležitostí guadalcanalští veteráni získávali za suvenýry brambory, vejce, šunku, slaninu a kuřata od zásobovacích oficírů nově přibyvších formací.116 Lovci suvenýrů představovali nemalé nebezpečí nejen pro ně samé, ale také komplikovali práci vlastním zpravodajcům. Ti se totiž chovali podobně, jen za jiným účelem. Prohledávali padlé nepřátele a brali si od nich veškeré písemnosti, ty pak měli za úkol přečíst a vyhodnotit jejich případnou zpravodajskou hodnotu. Stěžovali si však, že zdivočelí lovci suvenýrů mnoho podobných deníků, map nebo rozkazů ukradnou nebo rovnou jako nepotřebné zahodí do bláta. Suvenýry však bylo možno dostat nejen od mrtvých Japonců, ale také od živých domorodců. V některých případech se jednalo o přátelské dary, později se domorodci pustili do čilého obchodování, a na konec si Američané na Guadalcanalu mohli koupit „pravé“ tichomořské upomínkové předměty vyráběné ve velkém a docela levně muži jednotek mořských včel. Ti poskytovali vlastní výrobky k přeprodeji domorodcům, aby nebyli příliš nápadní. Údajně typické sukně z trávy, do kterých Hollywood oblékl celé Tichomoří, viděli někteří domorodci poprvé u mariňáků, ale nevadilo jim to, pustili se do jejich výroby a prodeje jako suvenýru.
VOLNÝ ČAS Okamžiků volného času mnoho nebylo, přesto se s velkou radostí hrály karty, a to již na transportních lodích při cestě na ostrov. V takových karetních bitvách se točily velké peníze, dalo se slušně zbohatnout skoro přes noc, i zcela zbankrotovat. Karty se však v tropickém podnebí rychle rozpadaly, šachy a šachovnice nebo knihy, 115 116
GRIFFITH, S. B., c. d., s. 151. Tamtéž, s. 225.
99
Krvavý ostrov_tisk4.indd 99
02.10.2018 11:18:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253602
Krvavý ostrov
noviny a časopisy trápil stejný problém. Stejně v přestávkách mezi bojovými operacemi byl nejoblíbenější způsob trávení chvilek volného času spánek. Také se kradlo jako v každé válce, každé armádě a každé operaci. „V našem provizorním zařízení došlo k hanebnému množství krádeží. Opatření proti nim jsou polovičatá. Když odjížděli parašutisté, někdo ukradl jejich výstroj, a dokonce i zámky byly odpilovány. Když dorazí příděly stravy, je vždycky rozkradena spousta potravin. Mrtví jsou okrádáni o své věci svými vlastními spolubojovníky.“117 Někdo dokonce údajně dokázal i ukrást bednu whisky veliteli Ba‑ stard Air Force generálu Geigerovi, ale otázkou zůstává, zda to není další z mnoha latrin.118 Ihned po příjezdu na ostrov jeden z Walkerových mužů přišel o modernější pušku M1 Garand a vyměnili mu ji za zastaralou Springfieldku.119 Krádeže zbraní představovaly v bojové zóně skutečnou epidemii, zejména v případě, že někdo disponoval lepšími puškami (tento právě uvedený případ) nebo automatickými zbraněmi, samopal Thompson byl extrémně vyhledávanou kořistí. Walker se také příliš neomezoval, například při skládání paliva na pláži (lodě shazovaly do moře letecké palivo v barelech, to doplulo na pláž a odtud ho náklaďáky rozvážely, kam bylo třeba) zjistil, že se z člunů skládají přepravky plné pomerančů a krabice hovězího masa na steaky. Pomeranče a steaky byly určeny výhradně pro potřeby štábu 1. divize námořní pěchoty, část z nich tam však nikdy nedoputovala.120 Merillat působil převážně u štábu divize a ubytovali ho v blízkosti velení, na rozdíl od mnoha jiných mariňáků na ostrově si třeba mohl i jít zaplat do řeky Lungy nebo do moře.121 Se zatlačováním Japonců dále od Hendersonova letiště a navyšováním počtů Američanů na ostrově se rozšiřovaly také možnosti kulturního vyžití. Vzniklo mobilní kino, muži si zařizovali improvizované bary. Mnohokrát zmiňovaný Charles H. Walker se dokázal domluvit s osádkou jednoho MERILLAT, H. C., c. d., s. 168–169. Tamtéž, s. 169. 119 WALKER, C. H., c. d., s. 18. 120 Tamtéž, s. 44. 121 MERILLAT, H. C., c. d., s. 171. 117 118
100
Krvavý ostrov_tisk4.indd 100
02.10.2018 11:18:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253602