Haag je infekční a přenáší se kontaktem s tělesnými tekutinami. Pacient je nejnakažlivější v době, kdy se u něj rozvinou pozdější příznaky, takže je třeba zvlášť dobře izolovat každého, kdo by virus mohl mít, aby se zabránilo riziku nákazy. Následoval odstavec o tom, že každý, kdo byl v Západní Africe a domnívá se, že na sobě některý z příznaků pozoruje, má neprodleně volat tísňovou linku 999. Emma zavřela záložku a hruď se jí svírala úzkostí. Potom se vrátila k původním výsledkům hledání, a ačkoli věděla, že to bude traumatizující, nemohla si pomoct a klikla na jeden z těch maličkých obrázků. Bylo na něm dítě – hlavu mělo v poměru k tělu velikou a drobné končetiny pokrývaly promodralé puchýře. V očích mělo tak beznadějný pohled, že to rvalo srdce. Pocítila nový obdiv k Olivii, že se takovým věcem dokáže postavit tváří v tvář. Rozhodla se, že na ni bude dávat dobrý pozor, jestli se u ní neprojeví některý z časných příznaků. Pak si vyhledala ještě „přispět na oběti haagu“. Samotné se jí trochu zvedl žaludek a zbytky vánoční štoly, kterou uždibovala, vyklopila do koše. Problém byl, že zprávám o Oliviinu nešťastném kolegovi se nedalo uniknout. Radio 4 se zjevně rozhodlo zaplést ten případ úplně do všeho a noviny rozložené na stole se hemžily články o haagu. Dokonce ani P. G. Woodehouse nepomohl. Snažila se rozptýlit se tím, že všechny obrazy ozdobila cesmínou a břečťanem – pustila si k tomu „Step Into Christmas“ od Eltona Johna, a dokonce zkoušela i trochu tancovat. Jenže se objevila Olivia a zatvářila se pohoršeně, a Emma si hned začala dělat starost, že tancování od ní asi bylo netaktní. Nakonec zavolala Nicole – znamenalo to, že musí vzít mobil a jít mrznout na konec příjezdové cesty, aby ji na pevné lince nikdo nezaslechl. Ale ani to nepomohlo. Nicola byla hrozně vyděšená, že Olivia zná 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253591
toho nemocného doktora, a prosila ji, aby Andrewovi všechno řekla s ohledem „na zvýšené riziko“. Emma přitom spoléhala, že ji Nicola naopak napomene, ať nepanikaří, že Olivia bude určitě v pořádku. Organizaci Save the Children poslala na haagskou výzvu příspěvek 50 liber, pak jí to připadalo směšně málo a přidala dalších dvě stě. Pustila se do přípravy boršče, který tradičně vařívala na Štědrý večer. Krájela červenou řepu, až měla fialové prsty, a pořád myslela na toho Američana, se kterým si povídala na Heathrow. Vzpomněla si, jak jí Nicola říkala, že takovým věcem se říká „projekce“. Pokud člověk trpí silnou úzkostí, mozek se někdy brání tím, že se soustředí na nějakou podružnost. To ovšem neznamenalo, že by Emma o toho milého mladíka měla menší obavy. Co když mu ten jeho biologický otec vůbec neodpoví, nebo se s ním nebude chtít setkat? Nebo co když má novou rodinu a ta se k němu zachová ošklivě? Vůbec celá tahle akce jí připadala strašně riskantní. To by přece byla hrůza, hledat svého otce a dočkat se odmítnutí – navíc o Vánocích. Do kuchyně vešla zamračená Phoebe. „Panebože, Olivia má zas náladu,“ ulevila si. „Miláčku, má za sebou moc těžké období,“ napomenula jí Emma a vyhodila fialové slupky do koše na kompostovatelný odpad. „A teď ještě ten chudák její kamarád je v nemocnici. Musíme být chápaví.“ „Já jsem chápavá. Ale fakt musí vždycky zkazit každou zábavu?“ „Ale no tak, Phoebs. Po tom všem potřebuje klidný týden.“ „Však se tam rozhodla jet z vlastní vůle,“ pokrčila rameny Phoebe. Emma nevěděla, co na to odpovědět. Potíž byla v tom, že s nimi Olivia už dlouho nebyla nějakou souvislejší dobu pod jednou střechou a Phoebe – která doma dosud bydlela – si 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253591
zvykla, že je jediným středem pozornosti. Už deset let byla v podstatě jedináček. Emma se dívala, jak si hraje se safírem na levé ruce. Musel přijít na strašné peníze. Kdyby se George nejdřív zeptal Andrewa, byla by mu Emma nabídla k zásnubám krásný prsten po prababičce. Jenže ten by asi nebyl Georgeovi po chuti. Emma měla ten dojem, že starožitnosti jsou v jeho očích nechutné a zanesené špínou. „Nějaké další svatební nápady?“ zeptala se. „Ani ne. Za chvíli budu skypovat Georgeovi.“ „Včera jsem si na letišti moc hezky popovídala s jedním mladíkem,“ zkusila Emma dceru rozptýlit, než ta její mizerná nálada stihne zakořenit. Phoebe zdědila po Andrewovi až děsivou trucovitost. „Oba jsme tam čekali. Byl z Los Angeles. Moc hezký.“ Phoebe vzhlédla. „Mami, mami,“ pronesla káravě. „Téměř jistě to byl gay, miláčku.“ Emma si zase vzpomněla na jeho pronikavé hnědé oči. Bylo mu už určitě přes třicet, ale měl v sobě něco tak chlapeckého, že to v ní vyvolávalo mateřské pudy. Možná se v ní ozvala nějaká latentní touha po synovi. Po mohutných šlachovitých rukou, které by ji z výšky pevně objaly. Šílenství. Vždyť má dávno po přechodu.
106 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253591