Sharon J. Bolton
Ajax pohlédl na hodinky. Uplynuly dvě hodiny a umíral hla dy. „Allanovi, pilotovi rodiče, tvrdí, že byl v pořádku. Zdravý, v dobré psychické kondici. Ale když jsem na ně trochu zatla čil, zjistil jsem, že se s manželkou před rokem rozvedli a řízení neproběhlo úplně hladce. Možná trpěl nediagnostikovanou de presí. Záchvaty vzteku.“ Náčelník se obrátil k oknu. „Pořád pátrají? Venku je pod psa.“ „Když padla mlha, helikoptéru odvolali, ale doufají, že jak mile se vyjasní, vyšlou ji znovu do vzduchu.“ „Hmm, jestli vyskočil, najdou ho.“ Ajax zhluboka vzdychl a ustoupil ke středu místnosti. „No, to právě není tak jisté, pane. Nemusí ho najít hned. Balony často naberou směr nad jezero Harcourt Lake a piloti s oblibou léta jí co nejníže nad hladinou. Není to úplně legální, ale stejně to dělají. A tak si říkám, co jestli vyskočil, když byli právě nad je zerem?“ Náčelník svraštil obočí. „Nezemřel by.“ „Co když měl v kapsách těžké předměty? Jezero je hluboké. Nevsadil bych ani cent, že se nám v nejbližší době podaří něco vytáhnout!“ „Zaslechl jsem, že nebyly nalezeny žádné mobily. Není to zvláštní?“ Ajax kapituloval. Odsunul židli a posadil se. „Přemýšlel jsem o tom a nejsem si tak jistý. Jakmile lidem došlo, že balon má po tíže, okamžitě je napadlo vytáhnout telefony a snažit se přivolat pomoc. V parku je špatný signál, takže to museli zkoušet opa kovaně. Jestli drželi mobily v rukou během kolize, je možné, že přístroje byly vymrštěny do určité vzdálenosti. Během několika hodin jich určitě většinu najdeme.“ „A co ta dvě chybějící těla?“ řekl náčelník. Ajax upřel pohled do poznámek. „Dvě ženy. Patnáctiletá Poppy Carltonová. Druhá se jmenuje Jessica Laneová. Vzhle dem k tomu, v jakém stavu byli nalezeni ostatní, jsou zřejmě 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253589
Už ted’ jsi mrtvá
také obě po smrti, ale nemůžeme vyloučit žádnou možnost. Helen Carltonová je ještě naživu, aspoň před třiceti minutami tomu tak bylo.“ Najednou si uvědomil, že náčelník ztichl. „Jste v pořádku, pane?“ Nadřízený přivřel oči. „Povězte mi ještě jednou ta jména.“ „Poppy Carltonová. Jessica Laneová.“ Stále ticho. Tentokrát delší. Ajax vrhl pohled ke dveřím. Pak náčelník cosi zahuhlal. „Prosím, pane?“ „Jistou Jessicu Laneovou jsem znal,“ hlesl náčelník s očima zabořenýma do stolu. „Je to dávno.“ Zvedl hlavu. „Co o ní ještě víme?“ Ajax otevřel notebook. „Věk mezi pětatřiceti a čtyřiceti lety, výška sto šedesát osm centimetrů, tmavé vlasy dlouhé k rame nům, na sobě měla jasně zelenou bundu. To vše nám sdělil per sonál balonové společnosti. Trvalé bydliště v Yorku, jako nej bližší příbuznou uvedla sestru Marii Magdalenu z převorství Wynding Priory na pobřeží poblíž Fenhamu.“ Náčelník se zvedl ze židle a obrátil se k oknu. Stál zády k Aja xovi a upíral pohled na pramínky deště stékající po skle. „Víme, v jakém vztahu byla řeholnice k Jessice?“ „Myslím, že byla její sestra.“ Ajax si všiml, jak se náčelník zarazil. „A ona je v tom klášteře? Fenham není daleko, že? Vyrazil tam někdo, aby ji informoval?“ „Sestra letěla v baloně také. Let byl dárek k jejím čtyřicáti nám. Její tělo jsme našli rychle. Pane, myslíte si, že je to ta samá Jessica Laneová? Kterou jste znal?“ Náčelník se prudce otočil. „Ne.“ Znovu povytáhl židli. „Ta moje by byla mnohem starší než sotva čtyřicet let. Byla starší než já. Nejspíš jen shoda jmen. Co máte dalšího?“ „Všechna těla byla přepravena do Všeobecné nemocnice v Newcastlu. Pitvy začnou zítra, ale možná se protáhnou na ně kolik dnů. Koš je na cestě do laboratoře.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253589
Sharon J. Bolton
„Jestli ty dvě ženy přežily, musíme je rychle najít,“ řekl ná čelník. „Určitě budou vědět, co se stalo, a zřejmě jsou velmi ze sláblé. Co potřebujete k tomu, abyste mohli vést pátrání přes noc?“ „Mluvil jsem s leteckou záchrannou službou, ale za součas ných podmínek noční lety nedoporučují. Viditelnost může být nulová a použitelnost detektoru tepla je omezená, vzhledem k množství ovcí v okolí.“ Náčelník přikývl, ale zdálo se, že neochotně. „Takže za svítá ní. Co týmy se psy?“ „Jak jsem řekl, jsou pořád v terénu. Správa parku upozornila také svoje lidi.“ „Měli bychom udělat, co je v našich silách, abychom ty ne šťastnice našli.“ „Uděláme, co můžeme, ale…“ Ajax nedokončil myšlenku. Nebylo potřeba. „Jestli je to všechno, pane, podíval bych se, jak se týmu daří kontaktovat nejbližší příbuzné. A potřebuju se co nejdříve dostat do Wynding Priory.“ Náčelník na něj nepřítomně zíral. „Nebrali telefon,“ pokračoval Ajax. „Uzavřený řád, jak se mi podařilo zjistit. A tichý. Nemluví spolu celé dny. Ale někdo jim musí říct, že sestra Marie nedorazí domů k večerním modlit bám.“ „Wynding? To je poblíž Fenhamu.“ „Přesně tak. Můžu –“ „Samozřejmě. Můžete odejít!“ Ajax se otočil. „Počkejte chvíli, Ajaxi.“ Už sahal po klice. „Pane?“ Pomalu se obrátil. „U vás všechno klape? Vždycky se chci zeptat, jak se vám daří. Jenomže vy působíte ohromně vyrovnaně, natož abyste byl přepracovaný. Tahle věc vám ale dává zabrat, viďte?“ Ajax opatrně volil slova. „Něco takového jsem zrána oprav 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253589