Život v mrtvém dřevě
Mírumilovní pijáci nektaru V následujících řádcích připojujeme ještě několik poznámek o „chuti bodat“ u samotářských včel. Na rozdíl od včely medonosné reagují samotářské včely na ohrožení vždy stejně – útěkem. Svědčí to o jejich hluboké moudrosti prověřené věky. Tento pacifistický postoj pramení z pragmatické úvahy – samotářské včely jsou většinou drobné a mají jen malou šanci, že svým žihadlem dokážou proniknout tuhou kůží savců. Je to vlastně stejné, jako byste se obyčejným šicím strojem snažili ušít kožené kalhoty. Proč tedy plýtvat bezúčelně energií na útok, který nemůže být korunován úspěchem? Kromě toho by se samička při každém útoku vydávala nebezpečí, že bude poraněna nebo dokonce usmrcena. Samičky samotářských včel za sebou nemají početnou armádu dělnic jako královny včely medonosné. Stojí proti všem nebezpečím neustále samy a jsou absolutně nenahraditelné. Ostatně, nic jiného jim nezbývá! Smrtí samičky zanikne možnost pokračování rodu a její genetický materiál je navždy ztracen. Proto se tedy tolik střeží riskovat svůj krk při nějakém bezúčelném sebevražedném útoku. Hnízda samotářských včel jsou malá, rozptýlená a nenápadná a na rozdíl od hnízd včely medonosné neskrývají žádné bohaté zásoby medu. To, že samotářské včely nemohou žádného většího útočníka zastrašit a bojovat s ním, je pro ně vlastně účelné – pokud dojde ke zničení jednoho hnízda, založí na jiném místě nové. Díky rozptýlení hnízd v prostoru a rozdělení snůšky do více hnízd se minimalizuje nebezpečí, že budou všechny hnízdní buňky zničeny. Přinejmenším některé z nich zůstanou vždy nepoškozeny a dají vzniknout nové generaci. Nedostatek agresivity je tedy pro samotářské včely pro přežití mnohem větší výhodou a ukazuje na zdravý včelí rozum. K tomu, abyste od těchto zapřisáhlých pacifistek dostali přece jen žihadlo, musíte použít opravdu těžký kalibr – kupříkladu přitisknout nějaký větší exemplář násilím na holou kůži. Pokud včelku takovýmto hrubým způsobem vyprovokujete, pak toho konečně bude mít dost, což je snad pochopitelné! A tak až budete příště zase pozorovat tyto drobounké pijáky nektaru při práci, buďte bez obav – samotářské včely si nic nepřejí toužebněji, než aby je všichni nechali na pokoji. Vyplňte jim proto jejich přání a nechte tyto malé „květinové děti“ žít v míru. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253516
Život v mrtvém dřevě
Brouci Na celém světě bylo dosud popsáno více než 400 000 druhů brouků, jejichž tvarová rozmanitost se vymyká všem představám. Téměř každý den jsou objevovány a popisovány nové druhy, takže se jejich celkový počet odhaduje na několik milionů.
Chitinový pancíř brouků je mnohem silnější než u většiny ostatních skupin hmyzu, takže se někteří brouci proto pohybují poněkud těžkopádně. Přední pár křídel mají brouci rovněž silně vyztužený chitinem, takže tvoří pevný kryt – krovky (elytra) – chránící zadohruď, zadní pár blanitých křídel a obvykle také větší část zadečku. Zadní křídla jsou zpravidla delší než krovky, proto se musí složitě rozkládat a potom opět skládat. U brouků z čeledi drabčíkovitých (Staphylinidae), kteří mají krovky silně zkrácené, zůstává značná část zadních křídel volná, takže se u nich tento proces vyvinul ve zvláštní „umělecký výkon“. Po každém letu pak trvá nemalou chvíli, než drabčík všechno správně poskládá. U většiny druhů brouků slouží zadní blanitá křídla k aktivnímu letu, roztažené tuhé krovky působí jako nosné plochy a zvyšují vztlak. Dobře to lze pozorovat na vzlétajícím slunéčku sedmitečném, kterému start přece jen chvilku trvá. Zlatohlávci vysunují zadní křídla zvláštní štěrbinou po stranách krovek, tzv. humerální emarginací, takže krovky – elytry – zůstávají při letu zavřené. Většina brouků z čeledi střevlíkovitých (Carabidae) schopnost letu opět druhotně ztratila a některé druhy mají krovky dokonce srostlé. Dlouhonozí svižníci z čeledi Cicindelidae dělají svému jménu opravdu čest, neboť dovedou bleskurychle uchvátit kořist rychlým během a navíc i obratně létají.
Střevlík zlatý je jedním z druhů velkých střevlíků, se kterými se lze poměrně často setkat na zahradě.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253516
Život v mrtvém dřevě
Potravní nároky jednotlivých druhů brouků jsou mimořádně různorodé, stěží se najde organická látka, která by nemohla některému dospělému brouku nebo jeho larvě posloužit za potravu. Člověk byl dokonce tak laskav, i když ne zcela dobrovolně, že jídelníček několika druhů brouků rozšířil o některé delikatesy. Ve volné přírodě se živí kožojedi (Dermestes) již zpola vyschlými mršinami nejrůznějších zvířat. Přítomnost napůl vyschlé mršiny ve své spíži by jistě každá řádná hospodyně vehementně odmítla, ale v tomto případě se úhel pohledu člověka a kožojeda zásadně liší. Šunka, uzené maso, uzené ryby, slanina, kůže, kožešiny, vlna, lovecké trofeje a vycpaniny zvířat – to vše je z pohledu kožojeda obecného pohádková země blahobytu. Nicméně existuje jedna zcela zvláštní nika, kde si může žravý kožojed dosyta užívat a navíc se tu těší vážnosti. Žádný preparátor přírodnin totiž nedokáže obrat skelet nějakého zvířete tak dokonale jako miniaturní kleštičky kožojedových kusadel. Mnozí preparátoři sází proto v takových případech na chovné nádrže dobře naplněné kožojedy. Dokonce i tak obtížně preparovatelné kostní struktury, jako jsou pánevní kosti slepýše, dovedou okousat přímo bezvadně. Naprosto úžasná je schopnost některých brouků obejít se zcela bez vody. Červotoč pronikavý (Anobium punctatum), jehož přirozeným životním prostředím jsou jehličnaté i listnaté dřeviny, se vyskytuje také v nábytku, kde dovede natropit značnou neplechu. Je rovněž příčinou drobných dírek – „červotočiny“ – ve starožitných dřevěných předmětech. Vzdušná vlhkost v domech bývá nízká, a tak je otázkou, kde bere brouk dostatek tekutin nutných pro život? Symbiotické bakterie ve střevech mu pomáhají rozkládat a trávit dřevo a jako energetická zásobárna mu slouží tukové těleso. Enzymatickým štěpením tuků vzniká při posledních krocích chemických reakcí volná voda, což zřejmě pro potřeby brouka stačí. Také drobní savci, kteří se v suchých oblastech živí olejnatými semeny, dovedou získávat vodu nezbytnou pro život štěpením tuků podobným způsobem jako tito brouci.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253516