◾◾◾ Věřím, ale po svém. Věřím třeba, že naši, tedy moji rodiče, na mě dávají pozor. Možná se tam někde za mne i občas přimluví. Chodila jsem do řádové školy, kde mě učily jeptišky. Přesto jsem se nestala nějakým fanatikem, protože fanatismus na jakékoli úrovni, ať už jde o náboženství, o politiku nebo o cokoli jinýho, je špatnej. Já mám víru v sobě a mnohdy si myslím, že ji mám silnější než ti, kteří se chodí denně modlit. Bůh je prý všude kolem nás, takže do kostela chodit nemusím. Prostě věřím.
◾◾◾ Jiřina Bohdalová slaví ráda narozeniny. Každý rok především s rodinou, ale kulaté i polokulaté se musejí oslavit pořádně. Pokud se toho dožiju, tak bych příští jubileum chtěla opět parádně oslavit. Nejraději bych pozvala všechny, ale problém je v tom, že mám tolik známých, že se všichni nikam nevejdou. Slavím ráda. Před léty jsme po natočení silvestrovské Manéže s Bolkem Polívkou a Jiřinou Bohdalovou také oslavovali a samozřejmě jsme trochu popíjeli. S Jiřinou byla neuvěřitelná sranda, přitom vypila poměrně málo vína. Ona se pití raději vyhýbá, protože pak prý naslibuje, že všechno zařídí. A když už, nejraději pije koňak. Ten nejde pít na žízeň jako víno, ale na chuť, a člověk si pak připadá hodně chytrý. „Koňak ale musí být co nejkvalitnější, protože pak jsou stejně kvalitní i ty myšlenky.“ Jiřině zazvonil mobil a já si všiml, že máme naprosto stejné předpotopní telefony. Inu, chytré mobily neuznáváme, protože chytří mají
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253485
být lidé a ne mobily… Domluvili jsme se, že naše staré klasické mobily jednou prodáme ve starožitnostech. Internet mě docela baví. Najdu si tam, co potřebuju, můžu mailovat, přečtu si tam noviny. Ale nenávidím „fejsbuk“. Já nesnáším, jak se lidi veřejně svěřujou se svým soukromím. Dají tam soukromé fotky, které mají zůstat v rodině. To se mi nelíbí, protože pak končí tajemno, to nejintimnější soukromí. To, co je jenom tvoje. Když se někdo se mnou chce vyfotit, tak mi musí slíbit, že to nedá na Facebook, že je to jenom pro něj. Internet je samozřejmě pohodlný v tom, že tam najdeš všechno, ale většina lidí dnes přestává číst knížky, přestává komunikovat a zmenšuje se jim slovní zásoba. Proto se teď asi za každou větou říká „přesně tak“ anebo „jakoby“. Oni to řeknou ve větě, kde vůbec slovo „jakoby“ nemá co dělat: „My jsme jakoby jeli vlakem a jakoby jsme vystoupili.“ Tak safra vystoupili jste, nebo jakoby? A když se zeptáš, jak to vlastně je, odpoví ti: „Přesně tak.“ To je možná náhražka za „Ty vole!“. Před léty mladí říkali: „Hele vole, my jsme byli támhle vole a já koukal jako vůl!“ Pak je to s věkem ale přešlo. Pochopitelně že každá doba s sebou něco přináší. Teď zkrátka frčí „jakoby“ a „přesně tak“.
◾◾◾ Mám ráda všechny domácí práce. Třeba ráno, když se probudím, nebo večer, než usnu, si řeknu: „Tuhletu skříň bych mohla dát dnes do pořádku.“ Myslím už na to, že až tady jednou nebudu, aby po mně nezbyl bordel. Navíc jsem příšerná vetešnice. Něco třeba deset let nepotřebuju, tak to vyhodím. Příští týden to ale potřebuju, proto si některý věci pro jistotu nechávám. Mám ráda ze starýho udělat nový a znovu použitelný. Mám radost, že to ještě slouží. Já mám třeba kastrůlky ješ-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253485
tě po mamince. Je hezký je brát do rukou, protože ona v tom vařila. Takovýhle vztah mám k těm starým věcem.
◾◾◾ Když jsem se připravoval na povídání s Jiřinou Bohdalovou, tak jsem si ji přece jen „vygůgloval“, protože zdaleka všechno o ní nevím. Uvědomil jsem si například to, že je nejdéle filmující herečkou v naší historii. Už ve svých šesti letech hrála ve filmu Pižla a Žižla na cestách. To bylo v roce 1937, tedy před více než osmdesáti lety! A pak osmdesát let hrála, natáčela, bavila. A pokračuje v tom dál. A pak že to není Nesmrtelná teta!
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253485