Čtrnáctá kapitola
TEĎ O
bvykle mě z farmaceuticky navozeného spánku vytrhne drnčení budíku. Dneska ráno ale ne. Vzrušení mě probralo dřív. Je čtvrtek. Dneska přijde Anna na večeři. „Spíš?“ zeptám se předstíraným šepotem. „Teď už ne.“ Dan si přetáhne polštář přes hlavu. „Přijdeš domů včas na večeři, že ano?“ „Ale jo. Uklidni se. Je to sakra jenom Charliina sestra. Ne nějaká královna.“ Sestra. Přivinu si to slovo k hrudi. Je stejně uklidňující jako Danova stará flísová mikina, kterou nosím na doma. Celý týden si s Annou posíláme esemesky. Dan vzdychá pokaždé, když sáhnu po telefonu, jenže já k ní už teď cítím silné pouto. Pochopitelně to není žádná náhražka za Charlie, ale něco čerstvého, nový začátek. Vyklouznu z postele, osprchuju se a obleču přímo olympijskou rychlostí, seběhnu dolů a vtančím do obýváku. „Co mám uvařit?“ zeptám se Charlie, která se na mě usmívá ze stříbrného rámečku postaveného na pianu. Kuchyně je zalitá kadmiově žlutou září. Tenké závěsy, které vyrobila babička, nedokážou soupeřit s časnými slunečními paprsky. Rozhrnu je a ptáci mi popřejí dobré ráno svým pípáním. Všichni jsou dnes šťastní. Mittens přede a tře se mi tvářičkou o nohy, když jí dávám čerstvou vodu a vymačkávám do misky masovou kapsičku, na kterou nasypu granule. Zatímco listuju kuchařkami, posnídám ovesnou kaši. Na jazyku cítím sladkou chuť medu. Sepíšu si seznam a pak začnu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253482
SE ST R A pobíhat po domě, narovnávat polštáře a přeskládávat přikrývky. Pořád je ještě dost brzy. Pokud si pospíším, stihnu se cestou do práce zastavit v supermarketu Waitrose. *** Předkloním se a stisknu bezpečnostní bzučák nosem. Svaly na pažích se mi chvějí pod vahou nákupu, uši igelitek se mi zarývají do dlaní. „Probůh.“ Lyn doširoka otevře dveře, abych se do nich vůbec vešla. Posouvám se kupředu jako kovboj, vždycky se natočím napřed jedním a pak druhým bokem. „Díky. Nechtělo se mi to všechno odkládat na zem a hledat klíč.“ Dopotácím se do sborovny, složím tašky na podlahu a promasíruju si rýhy v dlaních. Lyn pozdvihne obočí nad tou horou jídla a vína, která se vyvalí na linoleum. „Jsi si jistá, žes toho koupila dost?“ „Anna přijde na večeři,“ řeknu, jako by na to snad mohla zapomenout. Celý týden jsem nemluvila o ničem jiném. „Neodvážila bych se tohle všechno nechat přes den v autě. Nechci ji otrávit.“ „Přinejmenším při první večeři se to nehodí. Venku je ale momentálně nejspíš chladněji než v lednici.“ Lyn zdvihne lahev chardonnay, která se vykutálela na podlahu. „Doufám, že se tu dneska neukážou ze školského úřadu na namátkovou kontrolu. Kolik alkoholu jsi vůbec nakoupila?“ „Jen tři lahve. Musela jsem vzít červené, bílé a růžové a taky nějaký pomerančový džus, kdyby snad nechtěla alkohol, a perlivou vodu pro případ, že třeba nemá ráda ovocnou šťávu. Taky mám trochu doopravdické kávy a bylinkové čaje a mentolové čokoládky po jídle, i když předpokládám, že těch se ani nedotkne. Říkala jsem ti, jak je hubeňoučká?“ „Několikrát.“ Kleknu si před mrňavou lednici pro personál a Lyn mi podá pytlík zeleniny. Musím nadělat do igelitu díry, abych ho vůbec vmáčkla dovnitř. „Rukola. Ohromně nóbl. Hele, Grace, vím, jak moc to pro 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253482
L OUI SE J E NS ENO VÁ tebe znamená, ale vážně, jestli je aspoň trochu podobná Charlie, určitě nestojí o to, abys kolem ní dělala takové cavyky. Sáček chipsů a pár plechovek piva by klidně stačilo.“ V pokleku se narovnám a zvednu krabici stříbrných svíček. „Dan říká, že se chovám, jako kdyby měla přijít na čaj královna.“ „Je pochopitelné, že chceš, aby tě měla ráda, že si přeješ tohle spojení s Charlie udržet, ale všichni tě máme rádi přesně takovou, jaká jsi. Dej Anně šanci, aby tě poznala, a ona si tě oblíbí taky.“ Lyn rozbalí čtyři mělké skleněné misky. „Jaké lahůdky přijdou do tohohle?“ „To jsou misky na prsty. Budeme mít česnekovou bagetu.“ Zvednu zakutálený citron. „Myslíš, že jsem to přehnala?“ „Přehnala je slabé slovo. Co takhle nakrájet ten citron do ginu a trochu se zklidnit?“ „Neměly bychom počkat až do polední pauzy? Nebo se chceš podělit s dětmi?“ „Vsadím se, že pár maminek by gin s tonikem uvítalo. I když nejspíš ne takhle brzo po ránu.“ Lyn se koukne na hodinky. „Nejvyšší čas otevřít. Ty to tady douklízej, Magdaleno Dobromilo, a já půjdu odemknout dveře. Uložím do dveří ledničky lahvičku balzamikového octa a přitom zalituju, že jsem namísto něj radši nekoupila majonézu Hellman’s. *** Pomalovala jsem si kvůli dětem obličej jako tygr a celý den se plížím kolem a vrhám se na ně. Když odejde poslední maminka, jsem naprosto vyčerpaná. Skládám hračky zpátky do pestrobarevných úložných boxů vyrovnaných podél zdi, když Lyn přitáhne můj těžký nákup – úhledně naskládaný zpátky do igelitek – do herny. „Tak jo, Tygřice. Já už to dodělám. Ty uháněj domů vyžehlit ubrousky.“ „To už snad udělal majordomus.“ Navléknu si kabát a z kapsy vylovím klíčky od auta. „Díky, Lyn. Vážně si toho cením.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253482