l
l
l
O zhoršení vztahů mezi bezdomovci nepochybuje ani 47letý Z., který žije na ulici 20 let: „Já si myslím, že dřív byli lidi na ulici takový jako by semklý, jakože si víc pomáhali, že drželi víc při sobě. Dřív, když se něco přineslo, tak se to poctivě rozdělilo mezi všechny, dneska se na to sesypou a ta bezohlednost je tam větší.“ Stejný názor má i 49letý R., který je na ulici 20 let: „My jsme všichni dělali pro všechny (na squatu), neexistovalo, že někdo by šel třeba na kontejnery a šel by sám na sebe. Víceméně jsme jeli všichni tzv. kolchoz, všichni jsme měli zkrátka všechno společně a byla tam sranda. Teď spíš každej myslí sám na sebe.“ A také 51letý V., který je na ulici 10 let: „Teď je o hodně větší dravost ve smyslu někde něco urvat prostě, každej kouká jenom sám na sebe... je větší dravost i u těch blbých popelnic a bezdomovci se málem perou, když je někde nějakej výnosnej flek.“
Je možné, že přesvědčení starších bezdomovců o soudržnosti a vzájemné podpoře je spíš projevem idealizace doby mládí, která se zcela obecně jeví lepší, než ve skutečnosti byla. Může jít i o to, že v mládí jsou lidé spíš ochotni fungovat jako skupina a vzájemně se podporovat než v pozdějším věku, i když je pravda, že problematické a konfliktní vztahy měli i mladí bezdomovci (Vágnerová, Csémy, Marek, 2013). Z rozhovorů vyplývá, že vztahy mezi bezdomovci bývají účelové. Lidé se na ulici snaží přežít, někdy i na úkor někoho jiného. Situace nouze o cokoli posiluje tendenci využívat ty, kteří něco mají, a jakmile někdo nemá nic, co by je zajímalo, ztrácejí o něj zájem. l Vědomí, že se tito lidé chovají přátelsky, jen když mohou něco očekávat, vadí 53letému O., který žije na ulici 20 let: „Jsou špatný lidi mezi náma. Na ulici tam dokavaď máte žrádlo a peníze, tak jste u nich dobrej a jak nemáte nic, tak vám nikdo nepomůže.“ l Stejnou zkušenost získal i 50letý M., který je na ulici také 20 let: „Jak nemáte peníze, jak se dostanete na dno, jak nemáte co na sebe, tak je po kamarádství.“ l Dvaačtyřicetiletý Z., který žije na ulici 11 let, takové vztahy odmítá: „Právě, že někteří kamarádi jsou jenom kamarádi, když je co pít, na ně já kašlu.“ Egocentrismus a tendence k parazitování vyplývá z životní situace lidí bez domova. Stav permanentní nouze posiluje sobectví a tendenci myslet jen na sebe. Je to strategie, která může být v podmínkách pouličního života účinná. Samozřejmost parazitování mnoha lidem žijícím na ulici vadí, zejména těm, kteří ještě nejsou tak zdevastovaní. l Vadí např. 44letému Z., který žije na ulici 15 let: „Oni si nárokujou, že když máš čůčo v dvoulitrovce, tak mi musíš dát taky loknout. Měl bys dát a nezajímá mě, že sis na to musel vydělat někde brigádou nebo že sis na to ušetřil. To mi vadí, taková ta slepá víra, že se musíš o všechno podělit a nezajímá mě, kde sis na to ušetřil nebo vydělal. Já je nesnáším, protože vím, že kdybych se s nimi bavil, ani kdybych se s nimi nezačal bavit, přijdou a řeknou, kámo, nemáš cigáro nebo nemáš trávu.“ Takto se chovají především lidé závislí na alkoholu, případně na drogách. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253450
l
l
l
Bezdomovecké parazitování není ochoten akceptovat ani 42letý K., který je na ulici 11 let: „V poslední době tady už nemám skoro žádný kamarády, to je samej podělávač, samej hajzl, jak já se mám bavit s nima, furt jenom čekají, co jim kdo přinese pod rypák.“ Odmítá je i 50letý J., který žije na ulici teprve 2 roky: „Překvapilo mě chování těch lidí, že oni chtějí jenom brát, když někde něco dávají zadarmo, 99 % tady těch lidí někoho využívá, zneužívá přímo, vlastně, aniž by si to zasloužili.“ S využíváním jinými lidmi má zkušenost i 39letá J., která je na ulici 9 let: „Musíte bejt jako pevnej, aby se na vás takhle jako nenamotávali, protože oni to dělají úplně všichni. Přijdou, nají se, vyspí se, pomalu ponožky abyste jim pral, a ještě vás okradou, parádička jako.“
Podle názoru mnoha bezdomovců na ulici neplatí žádná pravidla, a pokud tato komunita nějaká pravidla uznává, tak jsou jiná než v majoritní společnosti, např. prosazování práva silnějšího. Vzhledem k tomu, že jde mnohdy o nepřizpůsobivé jedince, nelze očekávat, že budou respektovat pravidla, která by je v něčem omezovala, a leckdy nelze ani odhadnout, jak se zachovají. l Takový názor má např. 49letý M., který žije na ulici 20 let: „Na ulici fungujou obě věci. Jednou vám ten samej člověk pomůže a jednou vás podrazí, když je sám v nějakým srabu, to tam prostě takhle funguje.“ l Podle 40letého I., který je na ulici 2 roky, zde žádná pravidla naplatí: „Mezi bezdomovcema jsem si žádných pravidel nevšiml, akorát, že se každý hádá o to místo k žebrání.“ l Stejný názor má i 50letý M., který žije na ulici 20 let: „Oni se neumí zastavit v jistý hranici.“ l Čtyřicetiletý R., který je na ulici 6 let, přičítá zhoršení vztahů alkoholu: „To dělá ten alkohol... dřív se třeba taky poprali, ale to už muselo bejt vážný, když jeden druhýho napad v noci, ale dneska, co se děje. Teď už žádný pravidla neplatí.“ Většina bezdomovců si myslí, že na ulici se nedá nikomu důvěřovat, že jsou zde běžné podrazy a okrádání. Mnoho lidí bylo okradeno jinými bezdomovci a vědí, že se jim to může stát i v budoucnosti. l J., 51 let: „Já jsem myslel, že bezdomovci drží pohromadě, ale tak to vůbec není, to je hrůza, oni kradou mezi sebou o sto šest.“ Klient je na ulici 1 rok. l M., 55 let: „Všechno, co je v batůžku, musíte tahat s sebou, jinak vám to, co není přivázaný, všechno ukradnou.“ Klient žije na ulici 17 let. l M., 37let, která je na ulici 5 let: „Na ulici jsou těžký podrazy. Všichni se pomlouvají navzájem a ubližujou si pro nic za nic. Oni už ani nevědí, co by ti měli ukradnout.“ l P., 45 let, která žije na ulici 8 let: „Jako spoustu věcí jsem zjistila, že prostě člověk si je musí držet od těla. Je to o tom, že i ty kamarádi vás podrazejí úplně tím nejhor ším způsobem. Tady se nedá věřit vůbec nikomu jako, kamarád nejlepší a pak se probudíte a máte prořezaný kapsy a chybí vám peníze a telefon, a to s tím člověkem – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253450
předtím jste byli kamarádi. To je prostě zoufalství, že ty lidi nemají nic, tak dělají tohle.“ K bezohlednosti a okrádání vede podle 51letého Z., který žije na ulici 10 let, negativní zkušenost s chováním ostatních: „Oni jsou schopný jeden druhýho okrást, ale najdou se tam i dobrý lidi. Je to zase o lidech, ono je to naučí, on je někdo párkrát okrade a oni si pak říkají, no když okradli mě, tak já to budu dělat taky.“ S určitou nadsázkou lze říci, že se vzájemné okrádání stalo v bezdomovecké komunitě pravidlem. Lidé se pod vlivem získaných zkušeností naučili využívat i tuto variantu. Lidé žijící na ulici jsou ohroženi i agresivitou jiných bezdomovců, kteří jim mohou ublížit (obvykle v důsledku abúzu drog nebo alkoholu). l Zvýšenou agresivitu bezdomovců zaregistroval např. 52letý L., který je na ulici 2 roky: „Záleží na okolnostech, ale třeba teď jsem byl minulej měsíc v tý uby tovně a většina těch bezdomovců byla agresivních. Byly tam případy, kdy jsem měl opravdu obavy, že se něco stane, protože byli naprosto nezvladatelný. Tam byly hrozný vztahy, nenávist jsem tam cejtil prostě mezi těma lidma.“ l Zvýšená agresivita lidí na ulici je pro zkušenější důvodem k udržování odstupu. Jak říká 55letý M., který žije na ulici 17 let: „Tady na ulici je nejlepší bejt sám, na nikom nebejt závislej, sice to taky někdy leze na mozek, protože si potřebujete s někým pokecat, ale ty vztahy, co tam jsou, oni se ožerou, oni se perou navzájem a tam to je už pak na kudly.“ l Opatrnost považuje za nezbytnou i 49letá Z., která je na ulici 15 let: „Když přijdete do kriminálu, první, na co vás upozorněj, nemluvte s nikým důvěrně a niko mu nevěřte. To samý platí na ulici, nemluvte důvěrně a nikomu nevěřte. Jsou lidi, že si s váma budou povídat, dají vám to čůčo, napijete se s nima a za chvíli máte nůž v zádech, tak je to prostě.“ Obětí bezdomovecké agrese jsou častěji ženy než muži a nemusí jít jen o partnerské násilí. l Obětí agrese drogově závislého spolubydlícího se stala 48letá D.: „Děly se tam některý věci, kterých jsem se fakt děsila, ten klučina, co jsem s ním teda bydlela na tom squatu v tom domečku, tak měl stavy, kdy byl úplně mimo, prostě byl strašně agresivní, třeba tohle oko mám od něj, jednou mě praštil tak, že jsem neslyšela. Nebo mě v noci vytáh normálně na mráz a vylil na mě barel ledový vody. Protože mu pře skočilo, neměl třeba trávu nebo si neměl čím zapálit a tak mu stačila maličkost a on mi to tam úplně všecko rozbil. Chytaly ho takový amoky.“ Klientka žije na ulici 5 let. l Drogově závislý muž napadl i 40letou M., která žije na ulici 25 let: „No když jsem v roce 2014 vylezla z kriminálu, v únoru mi kluk zlomil čelist. Kamarád z ulice, on už hodně dlouho fetoval v kuse, mě zbil a zlomil mi čelist, mám i jizvu na krku.“ l Další ženu, 46letou E., která je na ulici 11 let, napadl agresivní psychotik: „Já jsem potkala kamaráda, který mi hodně pomohl. Byl to Slovák, ten se potom teda obě sil, protože trpěl schizofrenií. Tehdy byl ještě v pohodě, ale pak mu to začalo. Když – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253450