...Lucie... Pak tu byla Lucka. Lyžařka, kterou jsem potkal na Dukle. Krásná blondýnka, strašnej talent, v šestnácti byla na olympiádě, skvělá. Ale obávám se, že jsem byl jednou z příčin jejího dalšího neúspěchu. Přišla mi do života v nejhorší možné době… Zase jsem ji dusil, byl jsem sebestřednej, vlastně trochu hajzl, moralistickej. Pak do toho zasáhli její rodiče. Rozešli jsme se. Docvaklo mi, že tohle prostě nepude, že mi vztahy nejdou, že to je peklo pro mě i pro ty holky.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253443
Všechny rozchody nesl těžce, dlouho nechápal, co se stalo špatně. Až zpětně dokáže ty situace trochu analyzovat a vidět z nadhledu. Tehdy tomu nerozuměl. Vždyť ty holky tolik miloval, tak co udělal špatně? Miloval jsem je urputně. Strašně moc. Ale zároveň jsem se jim nemohl věnovat tak, jak by chtěly. Měl jsem moc práce, starosti s klukama, finanční problémy, což je dost nálož pro kluka, kterýmu bylo nedávno dvacet. A ještě větší nálož pro slečnu, která k tomu přišla jak slepej k houslím. Zpětně to vidím. Strašně jsem žebral o lásku, ale zároveň jsem od nich chtěl svobodu. Bylo to na hlavu. Žádné holce jsem nemohl dát přednost před klukama a před životem, jaký jsem si vybral. Když si vzpomněl on, musela být přítelkyně k dispozici, nastoupená na značce s otevřenou náručí; když potřebovaly ony jeho, nebyl tam. Měl úplně jiné starosti. Místo kin, kytek a romantických večeří s nimi řešil výchovu „svých“ velkých dětí. Nezvládaly to a nevěděly, jak se k tomu postavit. Chtěly Tomáše… A třeba jednou děti. Jednou. Někdy. Ale mít s Tomášem dva puberťáky? Docházelo k absurdním situacím, kdy si Tomášovy přítelkyně sypaly popel na hlavu, že jsou sobecké, a cítily se provinile.
Byl to nešitelný rébus. Já jsem je vlastně strašně trápil. Bláhově jsem si myslel, že budu pro ženský hrozně přitažlivý, když uvidí, jaký jsem spolehlivý otec, „mateřský“ typ. Realita byla jiná, byl jsem dost naivní. Ale tak strašně jsem toužil po tom, dát klukům pocit rodiny, mít je a zároveň svůj život, svoji lásku, aby kluci neměli jednou pocit, že jsem se jim obětoval. Žádné své přítelkyni nemůžu mít zpětně za zlé, že od nás odešla. Je mi úplně trapně, když si vzpomenu, jak jsem před nimi klečel a brečel a prosil, aby neodcházely. To jsem tomu moc nepomohl. Jak jsem pak mohl holce imponovat? Stával se ze mě zoufalec. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253443
Tomáš byl frustrovaný, že opakovaně selhává. I když prahl po intimitě a blízkosti, nakonec se jako velká úleva ukázalo na vztahy dočasně rezignovat, sportovat, pořádat akce pro děti a mít příležitostný sex. Lukáš byl pryč, Mirek už byl samostatný, Tomáš si řekl, že by mohl ještě něco dokázat a že bude nejlepší, když bude sám. Až mu bude smutno, přijde nějaká utěšovatelka… Nouzi o ženy nikdy neměl, přece jen byl pohledný sportovec s pohnutým životním příběhem. Když v televizi odvysílali pořad 13. komnata, musel dokonce odmítat nabídky k sňatku. Vzbudil v ženách ochranitelské a pečovatelské pudy, soucit a lítost ─ byl chlap, který se sám staral o dvě děti, sám měl těžké dětství, sportovec a je sám. Úplná červená knihovna. Když jsem tu Komnatu viděl poprvé, tak jsem vážně litoval sám sebe, možná jsem i brečel. Otevřelo mi to spoustu klínů! Ale vážně, v době, kdy všichni chodili na diskotéky a nezávazně si užívali, bojoval jsem o kluky a měl jsem delší vážný vztahy, asi mi chybělo prožít si i trochu volnosti, vyřádit se. Tak jsem řádil. Získával jsem zkušenosti a ochutnával, abych zjistil i to, co mi nechutná, abych se naučil trochu si vybírat. Na jednu stranu jsem si užíval a byl otevřenej zážitkům, ale zpětně vím, že jsem se ve skutečnosti spíš uzavřel. Nechtěl jsem prožít další zklamání, tak jsem si holky pouštěl jen k tělu – dál ne. Nepouštěl jsem je do života a držel jsem si odstup, abych si zase neublížil. A abych jim neublížil. I když těžko říct, kolik zlomených srdcí jsem za sebou při té své krasojízdě zanechal.
Ale pak jsem potkal Pavlínu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253443