98
Ky s e l á t ě š í n s k á j a b l í č k a
Mezinárodní plebiscitní komise si se situací nevěděla rady. Na konci února vyzvala polské i české ozbrojené skupiny ke složení zbraní, ale nikdo si z toho nic nedělal a Poláci dokonce pohrozili, že pokud se bude „komise zjevně nadržující Čechům“ dál vměšovat do „vnitřních záležitostí suverénního polského státu“, vyvolá tím výbuch násilí. O den později dokonce dostala komise v Paříži žádost či spíše ultimátum: pokud do měsíce nebude „západní prefektura Těšínska okupovaná protiprávně Čechy“ připojena k Polsku, zahájí Poláci na celém Těšínsku pasivní rezistenci. Pokud si komise slibovala, že plebiscit situaci vyřeší a snažila se o jeho co nejrychlejší provedení, pak žila jen v iluzích. Stále více se ukazovalo, že lidové hlasování bylo jen polským manévrem k získání času, protože především starostové měst a vesnic s výraznou polskou většinou nejevili o plebiscit větší zájem. Marně je de Manevill vyzýval, aby pořídili a předložili seznamy hlasujících, starostové stále měli bezpočet důvodů, proč to nemohou udělat. Když 23. března komise zveřejnila výnos s přesnými podmínkami hlasování v plebiscitu, vyvolalo to nové pozdvižení na polské i české straně. Potvrdila původní záměr, že hlasovat budou jen ti, kteří k 1. lednu 1919 dovršili 20 let věku a především mohou doložit, že měli na Těšínsku trvalé bydliště nebo domovské právo před 1. srpnem 1914. Už jsme si řekli, že tato podmínka „vyřazovala ze hry“ především tisíce polských horníků. Obecní zastupitelstva měla do konce dubna připravit seznamy hlasujících. Nesouhlas zazněl i z Varšavy a Prahy a do komise byl jako zástupce polské strany vyslán F. K. Latinik. Přicházel už v hodnosti divizního generála a nikdo nepochyboval o tom, že nejen bude zastávat mnohem tvrdší postoje než jeho odvolaný předchůdce profesor Szura, ale především má symbolizovat odhodlání Polska řešit v případě potřeby konflikt i vojensky. Latinik měl s Těšínskem vlastní zkušenosti nejen z časů, kdy velel v Těšíně, ale v únoru 1920 zastupoval svou vlast v Mezidohodové polsko-československé delimitační komisi v Opavě. Maršál Piłsudski o něm sice v roce 1922 napsal nepříliš lichotivá slova: „Směšně namyšlený, se vším nespokojený… intrikán, jeden z generálů ničících polskou armádu a zcela neschopný.“, ale Latinik své vlasti sloužil věrně a dobře – nejen na Těšínsku, ale především jako velitel 1. armády a vojenský gubernátor Varšavy v bojích proti Rudé armádě v létě 1920, kdy si rozhodně nevedl špatně, právě naopak.
Kyselá jablíčka_2.vyd_tisk.indd 98
11.09.2018 16:55:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253279
Nic neřešící sedmidenní válka
99
Z polského pohledu se generál Latinik osvědčil i jako člen komise – jako hrdina z bojů v roce 1919 (co na tom, že nakonec musel potupně ustoupit) měl mezi těšínskými Poláky výbornou pověst a využil ji: jeho vystoupení na táborech lidu v Cieszyně, Bohumíně, Karviné či Fryštátu byla plná slov o vlastenectví, které v oněch těžkých chvílích musí projevit každý skutečný Polák. Generál tím jistě vracel i pohanu, které se mu dostalo při ústupu v lednu 1919, ale ještě víc vybičoval vášně a jeho vystoupení vyvolala další demonstrace. Jedním z výsledků vypjatého nacionalismu bylo zdemolování Slezského domu v Cieszyně, kde se scházeli představitelé Koždoňovy německé strany. Šlo o další z projevů silného tlaku na německou menšinu, u níž se dalo předpokládat hlasování „pro Čechy“, který se stupňoval od zastrašování až po otevřené násilí. Sedmého května zahájili stávku čeští horníci, o dva týdny později je vystřídali polští havíři. Neklid na Těšínsku byl stále větší a nakonec Manevillova komise oznámila do Paříže, že uspořádání plebiscitu je v momentální situaci nemožné. Situace na Těšínsku byla stále napjatá a na počátku července došlo k útoku členů polské polovojenské organizace na četnickou stanici v Šumbarku, při němž byli zavražděni čtyři čeští četníci.
Kyselá jablíčka_2.vyd_tisk.indd 99
11.09.2018 16:55:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253279
10 0
Ky s e l á t ě š í n s k á j a b l í č k a
PLEBISCIT, NEBO ARBITRÁŽ? O řešení těšínského problému se nakonec obrazně rozhodlo před Varšavou. Polská armáda drtící bolševické oddíly se musela obrátit na ústup a v květnu pronikla Buďonného 1. jízdní armáda do Polska. Postup Rudé armády byl tak rychlý, že polská obrana se prakticky zcela zhroutila a polské jednotky se dostávaly do obklíčení a vzdávaly se. Hrozilo nebezpečí, že bolševické oddíly proniknou k Varšavě a svůj postup možná nezastaví ani po obsazení centrálního Polska. Za této situace se stal spor o Těšínsko i z pohledu polských politiků druhořadou záležitostí, navíc právě přes sporné území proudila do Polska většina materiální pomoci umožňující klást odpor postupující Rudé armádě. Bylo i v zájmu dohodových mocností, aby těšínský problém byl co nejrychleji sprovozen za světa. Polsko v očích vedoucích dohodových politiků stále víc ztrácelo pověst spolehlivého partnera a ti se již rozhlíželi, kdo by ho mohl účinně podpořit či dokonce nahradit v úloze „hráze proti bolševismu“. Kandidát byl v podstatě jediný – strategicky vhodně umístěné a hospodářsky stabilní Československo s poměrně silnou a relativně dobře vyzbrojenou a vycvičenou armádou. Dosavadní neústupnost polské strany byla nahlodána i výsledky „zkušebního plebiscitu“, který za velmi přísných bezpečnostních opatření uspořádala Manevillova komise v okrese Frýdek. Pro setrvání v Československu se vyslovili nejen místní Češi, Němci a Šlonzáci, ale dokonce i polovina Poláků. To náležitě zchladilo horké hlavy polských politiků na Těšínsku, kteří až dosud odmítali jakýkoliv kompromis a přivedlo k rozumu i jejich podporovatele ve Varšavě – všichni pochopili, že lidové hlasování by mohlo dopadnout zcela jinak, než oni předpokládají. Proto se obrátili o příslovečných sto osmdesát stupňů a začali usilovat o to, aby se plebiscit nekonal. Argumentovali už tradičně pročeským postojem mezinárodní komise, či krutým pronásledováním Poláků v „Čechy obsazeném Těšínsku“, ale stěžovali si i na nezájem polské vlády o osud těšínských Poláků a poukazovali také na nízkou hospodářskou úroveň Polska, která přivádí řadu obyvatel bez rozdílu národnosti do „českého tábora“. Myšlenka, že by se spor o Těšínsko mohl řešit mezinárodní arbitráží, se patrně zrodila v hlavě pověřence polské vlády na mírové konferenci
Kyselá jablíčka_2.vyd_tisk.indd 100
11.09.2018 16:55:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253279