98
J . d . ro b b • s e mno u s i nez ač í nej
„Protože jestli si změnila celý zatracený obličej, možná si změnila i jméno, údaje a všechno ostatní. Lidi si nemění totožnost, pokud k tomu nemají důvod. A ten důvod může souviset s její smrtí.“ „Proto jsi vyšetřovatelka vražd a já patolog. Požádám Garnet, aby se připojila k týmu.“ Znovu se podíval na Marsovou. „Předpokládám, že bude potřebovat očistit tkáně na kosti.“ „Fuj,“ zašeptala Peabodyová. „Máte moje svolení. Nenašli jsme žádné příbuzné, není se koho zeptat. Zjistíme, kdo Marsová sakra doopravdy byla. Díky, Morrisi. Pěkná kravata,“ dodala Eva na odchodu. Morris se zasmál, spíš ohromený než jen překvapený, že komentovala jeho oblečení. „Díky.“ „Jedu na ústředí, takže mi brzy sežehne oči to, co si dneska pověsil na krk Jenkinson. Proto mě napadlo, že ti řeknu, že tvoje kravata se mi líbí.“ Peabodyová popoběhla, aby Evu dohonila. „McNab začal s elektronikou. Od rána na ní dělá. Jeho mozek si potřeboval odpočinout – musela jsem ho k tomu donutit. Poslední čtyři dny pracoval na jednom elektronikářském případu skoro čtyřiadvacet hodin denně, dokud se mu včera nepodařil průlom. Poznám, kdy jede nadoraz, a teď už to skoro překračoval. Potřeboval si odpočinout.“ „Nemám s tím problém.“ „Říkal, že zaplatila hodně peněz za zabezpečení elektroniky. Opravdu hodně. Takové výzvy má McNab rád a několik vrstev už překonal. Zbytek dodělá dneska.“ Peabodyová si sedla na místo spolujezdce. „Můžu si dát kafe?“ Eva zvedla dva prsty. Peabodyová naprogramovala jedno černé, jedno s mlékem a černé podala Dallasové. „Podle mě je trochu přetažený.“ Eva se na ni ohlédla. „Cože?“ „Myslím, že McNab je trochu přetažený. Nepřetržitě pracuje už skoro měsíc. Pomáhal Callendarové s jedním případem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253125
99
J . d . ro b b • s e mno u s i nez ač í nej
a nám taky. Santiagová ho požádala o pomoc s elektronikou a on neodmítl – elektroniku a práci s ní miluje, jenže jeho hubený zadek je čím dál vychrtlejší. O dost.“ Peabodyová ustaraně nakrčila čelo. „Chci ho přemluvit, aby si vzal dva až tři dny volno. Třeba ho překvapím nějakou minidovolenou. Až tohle uzavřeme, vadilo by, kdybych si vzala dovolenou? Tři dny?“ „Ne. Nevadilo.“ „Prima.“ Pokývla hlavou a napila se. „Promluvím si o tom s Feeneym. Máme dost našetřeno, abychom si mohli dovolit jeden z těch třídenních balíčků někde v teple.“ Eva si uvědomila, že Peabodyová nikdy neřekla ani slovo o tom, že by byl McNab vyčerpaný nebo přepracovaný. Nevyjádřila v tomhle směru sebemenší obavu. Teď si tedy musela dělat vážné starosti. „Vezměte si pět dní. V neděli nemáte službu, pokud zrovna nepracujeme na žhavém případě. A v sobotu se střídáme. Vyměňte si s někým službu a skončete v pátek odpoledne. Jestli je přetažený, během pěti dní se uvolní a odpočine si. A ani jeden z vás si nevybere víc než tři dny dovolené.“ „To by šlo. Můžeme zůstat na víkend doma a spát a pak jet na nějaký ten pobyt. Pětidenní pobyt by byl ještě lepší, ale kdybychom…“ „V Mexiku je teplo.“ Peabodyová se zasmála. „Jo, to je – a je tam slunce a pláže. Ale pobyt na opačném konci světadílu je ještě lepší. Když víte, kam kouknout, dá se sehnat pěkný pobyt na Bahamách. Už jsem se dívala.“ Eva zabubnovala prsty do volantu. „Můžete bydlet v té vile na západním břehu Mexika. Roarke vám zařídí dopravu tam i zpátky.“ „Cože?“ Po Evině nečekané nabídce Peabodyová málem rozlila kafe. „Vážně? Ale ne, nechci vás…“ „Nejde o nic velkého.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253125
100
J . d . ro b b • s e mno u s i nez ač í nej
„To si děláte legraci? Je to megavelké.“ Peabodyová ohromeně vydechla a znovu se nadechla. „Supermegavelké. Supermegagigavelké, ale neříkala jsem to, abych z vás vyškemrala něco zadarmo. Máme našetřeno.“ „Já vím, že jste to neříkala kvůli tomu. Neměla jste škemrací výraz.“ „Já nemám žádný škemrací výraz.“ „Ale jo.“ Eva se ho co nejlíp pokusila napodobit: velké, nevinné, štěněcí oči a ostýchavý, podmanivý úsměv. „Takový výraz nikdy nepoužívám.“ „Ale používáte, když něco chcete. A teď jste ho nepoužila, takže jste ode mě nic nechtěla. Tvářila jste se ustaraně. Jestli je McNab přetažený, částečně za to může práce na mých případech. Půjčte si tu vilu, využijte nabídku dopravy a na pět dní odjeďte.“ Když Eva zajela do garáže na ústředí a na svoje parkovací místo, Peabodyová zůstala sedět. „Objetí by vás naštvalo.“ „Nedotýkejte se mě,“ pronesla Eva varovně. „Jsem moc vděčná, než abych vás chtěla naštvat, ačkoliv v duchu vás právě objímám. Potřebuje pauzu, Dallasová. Nikdy by to nepřiznal, ale potřebuje. Děkuju. Moc.“ „Je to Roarkeova vila,“ řekla Eva, ale když se chystala vystoupit, Peabodyová jí položila ruku na loket. „Díky.“ „Rádo se stalo.“ Vystoupily a vykročily k výtahu. „Až překonám vděčnost a pokoru, dám se do tance. Pět dnů v nóbl vile v Mexiku.“ „Tancujte taky v duchu.“ „Jasně, protože tancovat doopravdy by vás taky naštvalo, a na to jsem moc vděčná.“ Když vešly do výtahu, Peabodyová se rozzářeně zazubila. „A je to tady. Moje niterné boogie-woogie. A v duchu vás znovu objímám.“ „Sáhla jste mi tentokrát na zadek?“ „Jenom trochu. Láskyplně.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253125