F A Š I S M U S . VA R O VÁ N Í
informovanosti má své výhody, může však také vyvolat zlou krev u těch, kdo náhle vidí, co jiní mají a oni ne. Respekt k právům druhého je vznešená zásada, ale závist je prvotní instinkt. Technologický pokrok mezitím přinesl požehnání informované části veřejnosti a kletbu oněm špatně informovaným – mužům i ženám, kteří si jsou jisti, že vědí, jaká je pravda, jelikož to viděli nebo slyšeli na sociálních sítích. Výhody svobodného tisku slábnou za situace, kdy se kdokoli může prohlásit za objektivního novináře a pak šířit z prstu vycucané příběhy s cílem, aby čtenáři uvěřili nesmyslům. Je to úspěšná taktika, poněvadž většina lidí, když sedí doma nebo hledá po internetu někde v kavárně, neví, jak si ověřit, jestli je zdroj toho, co čtou, spolehlivý, jestli to není nějaká cizí vláda, nějaký šejdíř na volné noze, nebo snad zlomyslný robot. Čeho jsme totiž byli svědky doposud, je pouze začátek. Každým rokem roste počet států, jež nasazují celé oddíly specialistů, aby zaplavovaly internetové sítě s úmyslem ovlivňovat veřejné mínění – Severní Korea, Čína, Rusko, Venezuela, Filipíny a Turecko jsou země, které v provozování tohoto temného umění pokročily nejdál. Ke stejné praxi se uchylují i extremistická politická hnutí, nevyjímaje teroristické skupiny. Řada těchto škodičů dokáže fabrikovat výtvory, jež ukazují, jak lidé – včetně demokratických politiků – dělají něco, co nikdy neudělali, nebo říkají věci, které nikdy neřekli. Pro zvýšení účinku jsou pak tyto falešné informace rozesílány příjemcům vybraným podle osobních profilů získaných ze sociálních sítí. Zkuste si představit cizího agenta, jak se každou noc vplíží k vám do ložnice a šeptá vám do ucha lži, a pak počet agentů a lží vynásobte milionem nebo miliardou. Dezinformační kampaně samozřejmě nejsou nic nového. V průběhu americké války za nezávislost používal vyslanec povstalců v Paříži Benjamin Franklin tiskařský lis, na němž rozmnožoval zprávy o britských ukrutnostech, které si vymýšlel. Jen proto, že dezinformace nejsou novinkou, neznamená to, že nejsou nebezpečné. Náklady na šíření falešných zpráv prostřednictvím sociálních sítí jsou mizivé, stejně jako námaha, kterou na to musí již zkušený člověk vynaložit. Jako obranu lze nasadit ověřování fakt, to však poněkud připomíná vyslání želvy, aby pronásledovala zajíce, který ovšem na rozdíl od Ezopova nemá v úmyslu zpomalit. Dnešní situace klade břemeno odpovědnosti na provozovatele sociálních sítí a žádá si, aby přehodnotili svou roli. Názor, že neodpovídají za obsah, [ 107 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252939