a to, že nám ostatní věnují pozornost, toto spojení upevňuje. Jak prohlásila Mary Kay Ashová, zakladatelka kosmetiky Mary Kay: „Jsou dvě věci, které lidé chtějí víc než sex a peníze – uznání a ocenění.“ Jednou jsem přednášel pro kanadskou vládu a její státní úředníky a po přednášce jsem měl mít autogramiádu. Byla to akce pro velký počet lidí, a tak se pořadatelé rozhodli, že nebudou mé knihy prodávat sami, ale že k tomu přizvou jeden z největších kanadských knihkupeckých řetězců. Čekal jsem, až mě představí, a zatím jsem se dal do řeči s Pierrem, což byl manažer knihkupectví. „Jak vám jdou obchody?“ zeptal jsem se. „Skvěle!“ usmál se Pierre. „Náš obchod má největší obrat ze všech knihkupectví našeho řetězce. Prodáváme třikrát tolik oproti ostatním, když se to počítá v poměru na prodejní plochu.“ „To jste asi na hodně výhodném místě,“ nadhodil jsem. „To nejsme. Málokdo jde jen tak okolo. Jsme v takové zapadlé uličce.“ „Ale v bohaté čtvrti, ne?“ ptal jsem se. „Ani ne, ekonomicky je okolí docela průměrné,“ odpovídal Pierre. Byl jsem zmatený. „A čím to tedy je, že v porovnání s ostatními obchody vašeho řetězce prodáváte o tolik víc knih?“ „Tak jsem jí „Myslím, že je to díky tomu, jak zavolal a ona se chováme k našim zákazníkům,“ se do mě hned svěřoval mi Pierre. „Naši zaměstpustila, že ji vůbec nanci zdraví každého potenciálneposlouchám, ního zákazníka pokaždé, když se no, asi kvůli tomu, k nim přiblíží na tři metry. Neříkají já vlastně nevím mu nic světoborného, jen ‚Dobrý proč, moc jsem ji den‘ nebo ‚Dobrý večer‘ a tak.“ neposlouchal.“ „A to je všechno?“ divil jsem se. HARRY DUNN, KOMIK 101
1804591-Synergie-Vztahy bez stezovani-BC.indd 101
12.10.18 16:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252937
„Jo,“ přitakal Pierre. „Když někdo stráví v našem obchodě třeba dvacet minut, tak ho pozdravíme dohromady klidně i šestnáctkrát.“ „Šestnáctkrát?!“ nevěřil jsem svým uším. „A nemají pak ti vaši zákazníci pocit, že se jim snažíte něco prodat, když jim věnujete takovou pozornost?“ Pierre se přátelsky a chápavě usmál, ale výraz očí prozrazoval, že mě pokládá za neskonale naivního. „Víte, pane Bowene, my se jim snažíme něco prodat. Jsme knihkupectví. A oni si k nám přišli něco koupit. My jim to jen zpříjemňujeme tím, že jim k tomu dáváme to, po čem každý touží.“ „A to je…?“ pořád jsem nechápal. „Pozornost,“ vysvětloval trpělivě Pierre. „Lidé chtějí, aby si jich ostatní všímali. Potřebují mít pocit, že ostatním na nich záleží, a k tomu stačí dát najevo, že vnímáme jejich přítomnost. V našem obchodě to děláme tím, že je jednoduše zdravíme. Netlačíme na ně, aby si koupili nějakou knihu. Jen jim ukazujeme, že o nich víme a že si jich všímáme. Stačí jim popřát dobrý den, a naši zákazníci vidí, že si jich vážíme, a díky tomu u nás nakupují tolik knih.“ V množství vidíme bezpečí. Lidé jsou stádní zvířata. Potřebujeme mít pocit, že někam patříme, a to, že někam patříme, poznáváme podle toho, jak si nás ostatní všímají a reagují na nás. Proto je někdy tak těžké odejít z nezdravého vztahu. I když to bolí a prožíváme náročné situace, jsme s někým, kdo nám dodává pocit, že máme své místo po jeho boku a že patříme k němu. A říkáme si, že je to vždycky lepší než být sám. Něco v naší DNA nám říká, abychom se sdružovali s dalšími lidmi. Máme pocit, že s ostatními jsme v bezpečí, že jsme v pořádku. A podle čeho poznáme, že nás ostatní přijímají mezi sebe? Podle toho, že nám věnují pozornost. Jak už jsme probírali, vztahy s druhými lidmi jsou naší základní potřebou. Nejde o to, jestli je chceme nebo nechceme mít, my je jednoduše potřebujeme mít. Proto se cítíme tak 102
1804591-Synergie-Vztahy bez stezovani-BC.indd 102
12.10.18 16:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252937
nesví, když se ocitneme ve výtahu s někým, koho neznáme. Stojíme v těsné blízkosti s druhým člověkem, a přitom jsme si cizí. Nemáme žádný vzájemný vztah. Cítíme potřebu navázat spojení a většina lidí udělá to první, co je napadne, aby vytvořili most. V takové situaci je typické, že si začnou stěžovat. Poznamenají něco na účet špatného počasí („To jsem zvědavý, jestli aspoň o víkendu přestane pršet.“) nebo na vrub místního sportovního klubu („Ti naši Obři se včera večer moc nevyznamenali, co?“) s cílem uznat přítomnost druhého člověka a vyvolat reakci, která uzná jejich přítomnost. Nic víc není třeba říkat, a také daná konverzace většinou nepokračuje dál. Obě strany navázaly spojení a napětí povolilo. Věnovaly si navzájem dostatečnou pozornost. Lidé, kteří se pustí do nestěžovací výzvy, často zjišťují, že je náročné být s přáteli a s rodinou, a přitom si nestěžovat, protože jsou zvyklí získávat pozornost tím, že zahájí rozhovor nějakou negativní poznámkou. Stěžují si na to, co bylo v práci, stěžují si na chování dětí, na svoje zdraví, na počasí, na politiky, na řidiče atd. – je to nekonečný seznam. To vše je jen zažitý nevhodný způsob jak získat pozornost. Ať už říkají cokoliv, jejich skutečným sdělením je: „Hele, všimni si mě!“ Joe Vitale, duchovní učitel a úspěšný autor mnoha knih, mi vyprávěl, že když mu došlo, jak mají lidé tendenci navazovat kontakt pomocí stěžování, vymyslel proti tomu novou jednoduchou strategii, která mu slouží k prolomení ledů. „Vyseknu jim poklonu,“ svěřil se mi. „Nemusí to být nic velikého. Jednou jsem jel výtahem a venku zrovna pršelo,“ vyprávěl na vysvětlenou. „Vedle mě stál pán s hezkým deštníkem, a tak jsem mu ho pochválil. Pán se usmál a po zbytek společné cesty jsme si povídali o deštnících – bylo to milé. Nesdíleli jsme negativní energii společného stěžování, ale oba jsme měli dobrý pocit z toho, že jsme se potkali a dali se do řeči.“ „Výtahové ledy“ se prolomily vřelostí, a nikoliv vyčerpávajícím negativním stěžováním. 103
1804591-Synergie-Vztahy bez stezovani-BC.indd 103
12.10.18 16:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252937