Německo: mýtus a realita
zahraničí, jehož nahradil Klaus Kinkel. V zemských volbách utrpěla CDU série porážek, nejcitelnější nepochybně v Kohlově domovské Porýní-Falci. Na jaře 1994 ale ustoupila hospodářská recese a kancléřova příslovečná sebejistota začala opět zabírat, podpořená ovšem nevýrazným kancléřským kandidátem SPD Rudolfem Scharpingem. Část potenciálních voličů sociální demokracie odradila spolupráce SPD s postkomunisty v zemském sněmu Sasko-Anhaltska, patřičně propagandisticky využitá volebními stratégy CDU.[187] CDU nakonec o 5 % sociální demokraty porazila, ale kvůli slabšímu výsledku FDP dosáhla koalice v parlamentu jen nejtěsnější většiny několika hlasů. Všechny etablované strany s uspokojením zaznamenaly neúspěch PDS (4,4 %) a citelnou porážku Republikánů (pouhých 1,9 %). Pátá vláda Helmuta Kohla měla na pracovním stole – kromě přípravy vstupu SRN do měnové unie a eurozóny – především dlouho odkládaný problém strukturálních reforem německé ekonomiky, trpící relativně vysokými náklady, vysokou zadlužeností a nezaměstnaností. Tíha přípravy reforem spočívala především na ministru financí Theo Waigelovi (CSU) a ministru práce a sociálního pořádku Norbertu Blümovi (CDU). Všem bylo jasné, že obyvatelstvo, které tyto potíže na své životní úrovni dosud nijak nepociťovalo, zaujme k sociálním škrtům a úsporným opatřením odmítavý postoj a opozice bude na jeho straně. Blahobytnou společnost – jak se vyjádřil spolkový kancléř – je těžké reformovat. Jakmile vláda na jaře 1996 oznámila nutnost provést nepopulární
187 CDU tehdy využila na volebních plakátech motivu rote Socken (rudé ponožky), pejorativního označení členů postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS), resp. – podprahově – i sociálních demokratů, kteří v Sasku-Anhaltsku utvořili menšinovou vládu, tolerovanou PDS. Srov. Cloughová, P. : c. d., s. 254.
—
Nemecko.indd 96
96
—
14.08.18 16:43 Výtažková černá Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252726
III. Druhá Kohlova osmiletka. Politický vývoj 1990–1998
reformy, vypukly mohutné odborové protesty, kterých se v červnu 1996 zúčastnilo 350 000 lidí.[188] Zásadní daňová reforma včetně zvýšení věku odchodu do důchodu nakonec ztroskotala na odporu Spolkové rady, kde měla většinu sociální demokracie.[189] Ale ani v řadách CDU nebyli zdaleka všichni připraveni a ochotni reformy podpořit. Ve hře byl totiž sociální stát, který se po desítkách let svého zdánlivě bezproblémového fungování stal pro Němce napříč politickým spektrem svého druhu posvátnou krávou, kterou může chtít ohrozit leda pravicový extremista.[190] Podle novináře Eckharda Fuhra není Spolková republika jen sociální stát, který minimalizuje životní rizika svých občanů, ale také útvar, který „odvozuje svou legitimitu z neustálé práce na uskutečňování ideálu společenské harmonie“.[191] Sociální stát byl plodem německého sociáldemokratismu, který je politicky doširoka rozkročen od SPD, PDS a Zelených až po velkou část CDU a levici v FDP. Všichni tito „sociální demokraté“ utvořili „velkou koalici k obraně sociálně státního statu quo proti tlaku na změny“.[192]
188 Tamtéž, s. 263. 189 V období 1994–1998 zamítla Spolková rada 22 z celkem 421 zákonů, schválených Spolkovým sněmem, což bylo více než kdykoli předtím (Wolfrum, E.: c. d., s. 402). Nutno ale dodat, že i tak je to úžasně malé číslo (pouhá dvacetina), opět dokládající mohutnost německé kultury konsenzu. (Srov. kap. I.) 190 Kdo by např. tvrdil, že sociální stát podrývá samostatnost a svobodu člověka a že je tedy zapotřebí zásadní reformy veřejného uvědomění (Bewusstsein), musí počítat s tím, že bude nařčen ze sociální necitlivosti a možná i pravicového radikalismu (bis hin zu Rechtsradikalismus). Baring, Arnulf.: Scheitert Deutschland? Abschied von unseren Wunschwelten. Stuttgart 1997, s. 109. 191 Tamtéž, s. 260: „…seine Legitimität aus der andauernden Arbeit an der Verwirklichung eines gesellschaftlichen Harmonie-Ideals beziehe“. 192 Tamtéž. Baringova kniha Scheitert Deutschland?, v níž autor dovozuje, že Německo může skutečně ekonomicky ztroskotat, patřila ve své době k nejhlasitějším plaidoyer za radikální reformu německého sociálního státu.
—
Nemecko.indd 97
97
—
14.08.18 16:43 Výtažková černá Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252726
Německo: mýtus a realita
Ze stavu jistého ochromení se pokusil Spolkovou republiku vytrhnout prezident Roman Herzog svým projevem z dubna 1997, který vešel do historie jako tzv. Ruckrede (Ruck = trhnutí) a v němž ostře napadl nedostatek odvahy na straně politiků i občanů, ztrátu hospodářské dynamiky a všeobecné „ztuhnutí“ společnosti.[193] Jestliže Herzog hovořil v obecné rovině, diskuse, kterou svou řečí rozpoutal, se záhy stočila k odpovědnosti vlády a osobně Helmuta Kohla, přičemž kritika se neozývala jen od opozice. Saský ministerský předseda Kurt Biedenkopf (CDU) si stěžoval na dlouhodobou absenci strategických debat ve vedení CDU a varoval, že Kohlova případná další kandidatura v r. 1998 by byla pro Unii rizikem. Další Kohlův rival, bývalý spolkový prezident R. von Weizsäcker, požadoval pro Německo „duchovně-morální vedení“, čímž Kohlovi připomněl jeho někdejší předsevzetí, s nímž v r. 1982 nastupoval do funkce spolkového kancléře.[194] Absence zásadních reforem ale neznamenala, že vláda a parlament zahálely. Naopak. Poslední Kohlův kabinet prohnal par-
193 Jediné dynamické místo v Německu je podle Herzoga Berlín. Všude jinde vládne ochablost, pesimismus, zablokování politických institucí, sebeuspokojení elit. Prezident naléhavě vyzýval ke snížení daní, vyšší míře samostatnosti a odpovědnosti občanů, jakož i k „nové průmyslové revoluci“, která jinde ve světě již začala a Německu hrozí, že za pokročilejšími státy fatálně zaostane. Připomínal Němcům vitalitu „amerického snu“, ba dokonce i sovětské perestrojky: „Svět se vydal na cestu, na Německo nepočká… Německem je potřeba zatřást. (Durch Deutschland muß ein Ruck gehen.) http://www.spiegel. de/politik/deutschland/roman-herzog-die-ruck-rede-im-wortlaut-a-1129316. html. 194 Cloughová, P. : c. d., s. 266–267. Kohl v r. 1982 vyzval ke geistig-moralische Wende (duchovně-morálnímu obratu) v Německu po 13 letech vlády sociálně-liberální koalice. Nikdo ovšem pořádně nevěděl, co tím vlastně myslel, a nevěděl to nejspíše ani sám Kohl. V každém případě k žádnému podobnému obratu v Německu nedošlo.
—
Nemecko.indd 98
98
—
14.08.18 16:43 Výtažková černá Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252726