Balónek? Jistě někde lítá po lese a nemůţe nás najít. Počkáme zde na něj, snad nás brzy najde. Honzo, nezlob a čekej s námi!“ napomínala zbrklého Honzu nazlobená Anička. Jenom to dořekla, přiletěl na toto místo Balónek, celý udýchaný z urputného letu. „Tak jsem Vás našel, moji milovaní kamarádi. Uţ jsem si myslel, ţe jsem Vás navţdy ztratil,“ volal na ně šťastný Balónek. Nyní jim nic nebránilo v tom, aby vstoupili do tajuplně vyhlíţejícího stromu. Jakmile vkročili dovnitř, někdo na ně zavolal pisklavým hlasem: „Kampak? Kampak, prapodivní návštěvníci? Kampak, kam?“ a tyto otázky se neustále opakovaly. Pojednou se začaly před překvapenými kamarády mihotat drobounká, ve tmě zářící světýlka, připomínající roje svatojánských mušek. „Co to je? Kdo to je? Je tady někdo? Kdo to na nás volá?“ vyptávala se překvapená Anička. Nikdo jí však neodpověděl. Jen ta světýlka kolem nich neustále krouţila. „Chi chi chi!“ náhle se ozvalo. „Oni jsou nejspíš slepí! Chi, chi, chi!“ „Tak je tady někdo?“ zakřičel hlasitě Balónek, aţ se vše začalo třást. „No přece my!“ a v tom okamţiku se uvnitř chodby rozsvítilo velmi příjemné červené světlo. Před našimi cestovateli stála celá armáda roztomilých skřítků, kterým zářily jejich klobouky, jako malé lucerničky. „Moc se nám tady nerozkřikuj!“ řekl jeden z nich a směle vystoupil z řady. „Ty budeš nejspíš jejich velitel co?“ zeptal se ho Balónek, který byl připraven na cokoliv. „Jakýpak velitel, prostě to tady mám na starosti. Jsem pánem této kouzelné chodby ukryté v našem milovaném stromě Jiskerníku, který je zároveň naším domovem,“ odpověděl skřítek s hrdostí v hlase. „Proč pak má ten strom tak zvláštní jméno? A jak to, ţe jeho listy září, jako by je právě někdo zapálil?“ vyptávala se zvědavá Anička. „No to je snadná odpověď. My jsme skřítkové Dobrolistí. Takto se náš národ nazývá. Je nás mnoho a jsme ve všech lesích po celém světě. My, co jsme zde, se staráme o celý tento les. O všechny stromy, keře, zvířata i kaţdého broučka. Udrţujeme prameny vod vyvěrající ze skal a studánky, aby byly vţdy čisté a poskytovaly dostatek vody pro všechny. Naším odvěkým nepřítelem je ohnivý pán Fideró. Který je zlý 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252654
a nenávistný. Ţije ve světě nicoty, kde se nikomu a ničemu nedaří. Je tam jen holá a vyprahlá planina. Všechny a všechno nenávidí a ničí. Jednoho dne letěl na svém ohnivém koštěti nad naším lesem. Ţhavé jiskry, které vylétaly z jeho koštěte, podpálily celý les. Všechny drobné keře i tráva shořely na prach. Jen pár mohutných stromů vydrţelo tento ukrutný ţár. I náš strom Jiskerník byl značně zničený. Byl celý ohořelý a zčernal na uhel. V první chvíli jsme nevěřili tomu, ţe se nám jej podaří probudit k ţivotu. Tak jako celý les, tak i tento strom jsme neúnavně zalévali pramenitou vodou, abychom v jeho kořenech vzkřísili jiskřičku ţivota. Nějaký čas to trvalo. A k našemu velkému překvapení začaly z černého kmene vyrůstat nové zelené větévky a na nich se objevily drobounké zelené lístky, které svým tvarem připomínaly malé lucerny. Tyto se kaţdé noci stejně, jako naše klobouky, vţdy rozzáří do všech stran. Proto jsme v noci velmi nápadní a to je pro nás velmi nebezpečné! Strom Jiskerník nám tedy poskytl ve svých útrobách bezpečný úkryt a my jej na oplátku chráníme před vším, co by jej mohlo ohrozit,“ odpověděl skřítek. „Ale to je od Vás velice milé! To jste moc hodní, ţe tak svému ochránci pomáháte,“ řekla Anička a mile se na skřítky usmála. Těmto ihned došlo, ţe tito vetřelci nejsou ţádnou hrozbou pro jejich milovaný strom a pozvali je ke slavnostní večeři, která se měla konat v jedné z tajuplných chodeb. Místa, kterými je skřítkové prováděli, nebyly nijak přepychová ani zvláštní. Chodby i místnosti nebyly ničím zvláštní. Vše bylo účelně zařízeno. Všude okolo je obklopovalo velmi milé a domácké prostředí. Přišli do jedné z místností, kde se měla konat dnešní hostina. Uprostřed ní stál rozloţitý dřevěný stůl a okolo něj stály vyřezávané ţidle. „Připadám si zde jako doma,“ povzdechla si Anička nahlas. „A kdepak bydlíš, panenko?“ zeptal se jeden ze skřítků. „Já nevím,“ odpověděla smutně Anička. „Hm, to je zvláštní! No nic, společně se najíme a ty mi musíš vše povykládat,“ řekl skřítek a ostatní začali snášet na stůl něco málo ze svých skromných zásob. „Já bych také ráda 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252654
k této hostině přispěla,“ řekla Hadřinka a roztočila svou červenou sukénku. Skřítci začali jásat a výskat, kdyţ se na stole znenadání objevovaly vybraná jídla a rozličné pochoutky, o kterých se jim ani nesnilo. „No jen jezte, nenechte se pobízet,“ volala na ně nadšená Hadřinka, která si dala na dnešní večeři obzvláště záleţet. Pojedli, poseděli, zazpívali si i zatancovali. Vše si povyprávěli, Smáli se a bavili. Dobře jim spolu bylo! „Máte opravdu velmi zvláštní osud, kamarádi,“ řekl jeden ze skřítků. „Myslím, ţe bychom Vám měli za tu výbornou hostinu nějak poděkovat. Nyní si chvíli odpočineme a hned, jak se prospíme, můţete pokračovat ve své cestě,“ ještě chvíli si vyprávěli a poté všichni společně usnuli. „Vstáváme, spáči! Honem!“ volali skřítci na Aničku s Hadřinkou a Balónka, kteří spali jako zařezaní. „Dnes Vás čeká dobrodruţná cesta!“ pokřikovali na ně pisklavými hlásky. „Hadřinko, Hadřinko, zatoč se nám!“ prosili malí skřítkové o další laskominy. „To víte, ţe ano. Ráda! Kdo by Vám odolal,“ odpověděla Hadřinka a ihned se snaţila splnit všemoţná přání malých mlsounků. „Nyní je řada na nás. Musíme se Vám přece nějak odvděčit,“ pověděl jeden ze starších skřítků. „Pojďte za mnou,“ a malou ručkou jim naznačil, ţe jej mají následovat. „Kam nás to vedeš?“ ptala se zvědavě Anička. „Neptej se, vše se brzy dozvíš, Aničko,“ odpověděl skřítek a vedl je spletitými chodbami. Netrvalo dlouho a náhle uslyšeli zvuk, připomínající padající vodu, jako by byli v blízkosti mohutného pramene. „To je vodopád, to je vodopád!“ křičel Honza, který běţel napřed jako vţdy. „Vodopád? Tady?“ podivovala se Anička s Hadřinkou. Skutečně. Uvnitř chodeb se nacházel divoký vodopád, který padal do hluboké temné propasti. „Jsme na místě!“ řekl skřítek a zůstal stát. „Za tím velkým kamenem je dřevěný člun. Do něj nastoupíte a na něm sjedete tyto vody, které Vás povedou přímo do hluboké propasti, kterou vidíte pod námi. Je to velmi nebezpečné. Vy 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252654