íš, v o T má m e
doma st no c á m o d italskou
„Paroháči jeden!“ letí vzduchem talíř, dva, celá svatební sada. Špagety visí na lustru, v předsíni zakopnete o hromadu špinavého prádla. Tak takhle to v klasické severoitalské domácnosti rozhodně nevypadá. Zdejší italská žena je úzkostlivě čistotná, řekla bych přímo rodná sestra naší Okeny. Na vaření moc není – taky proč, když ona přece většinou hubne a jemu stačí po celý týden nudle sedmkrát jinak. Úklid, úklid je na prvním místě! Pokud jej Italka nezvládá, chápavý manžel zaplatí cizokrajnou pomocnici na tři hodinky denně. Stojí méně než italská síla. Nechápavý připomíná, že ostatní ženy úklid stihnou levou zadní. Jen ta jeho ne! Zdejší ženy totiž o případné výpomoci doma mlčí. Oficiálně přece zvládají úklid docela samy! A přitom samozřejmě dokáží být elegantní a upravené, jako by vypadly z časopisu Životní pojištění pro radostnější stáří. Echt Italka se pak může v klidu věnovat jiným, echt italským činnostem. Určitě ne kuchyňským. Já, Marta česká, tvarů jemně kyprých, mám radši teplou plotnu, navařeno, napečeno, útulno… a uklizeno jakž takž,
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252602
spíše takž. Normální rodinka s třemi dětmi, žádné muzeum ani velehory nepořádku (jen hory). Nedávno mi po ránu volala Chiara, jediná podsaditá Italka, kterou znám: „Marto, nutně potřebuju tvoji pomoc, nemůžeš teď hned ke mně na pár hodin přijet?“ Moje děti byly naštěstí v tu dobu ve škole a manžel v práci, tak jsem souhlasila. Do půlhodinky dorazím. Ani jsem se jí nestačila zeptat, k čemu či od čeho jí můžu pomoct. Jedině snad – jednou si ochutnala moje kynuté povidlové buchty a nyní touží po názorné ukázce? Možná potřebuje vysvětlit základy ruštiny? Nebo mám doučit jejího syna, co je to Dow Jonesův index (a pamatuju si to vůbec ještě)? Překonala jsem osm horských zatáček, jednu málem přejetou krávu a jen náhodou neporazila vrata u domu Chiary. Polohlasem, spíše šeptem mě instruovala z okna „Po-ti-chu! Zaparkuj někde za domem, aby tě náhodou někdo neviděl, a pojď hned nahoru!“ To je divné. To na žádného Dow Jonese ani buchtu nevypadá! Chiara mě chytla za dveřmi v podpaží a táhla rovnou do ložnice. Marto, ty huso, kams to zase vlezla, není snad italská paní tak trošku přiteplená? Musíš se tvářit nadmíru odpudivě a smrdět. „Chiaro…, co, proboha, potřebuješ?“ zeptala jsem se s obzvláště nepříjemnou grimasou. Hned mě naštěstí protáhla dalšími dveřmi do přilehlé, opravdu velmi zapatlané kuchyně. „Prosím tě. Potřebuju urychleně vyčistit kuchyň, dobře zaplatím. Můj muž se nesmí dozvědět, že jsi tu! JAKO že jsem uklidila já, sama…“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252602
Aha. Akutně se potřebovala dostat na úroveň průměrné italské hospodyňky. Holky to tady mají holt tak blbě nastavené, že přece úplně každá zvládá svou domácnost naprosto bravurně. S pochopením a českou pílí jsem se pustila do intenzivní roboty. Tříhodinová kuchyňská kartáčová drhačka zcela vydala za nějaký nonstop víkend v aerobiku pro pokročilé. Zářila kuchyň, zářila Chiara. Zaplatila mi na místní poměry více než nějaké Indce či Ukrajince. Při odchodu jsem se ve dveřích minula s jejím přicházejícím manželem. Chiara mu kvapně vysvětlovala, že jsme si spolu nacvičovaly nový chorál do pěveckého kostelního sboru. Vůbec ho nenapadlo, že tam nechodím. Doklopýtala jsem z posledních sil do auta a přála si automatického řidiče i automatického nosiče. Ještě jsem seshora z okna zaslechla manžela Chiary: „Skvěle jsi to tady uklidila, amore!“ a samozřejmou odpověď jeho dokonalé a milované elegantní ženy, co vše přece zvládá levou zadní i pravou přední: „To je přece pro mě maličkost. Dáš si špagety, miláčku?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252602