Jen co vstoupil do bytu, zjevila se Alena v předsíni, ptala se, co tady dělá. Vzal si volno, aby s ní mohl po snídat, odpověděl a ona se zeptala, kdo je teď v kavárně. „Naše nová kolegyně. Zaměstnal jsem ji a mohla začít už dnes.“ „Přece ji nemůžeš hned první den nechat v kavárně o samotě.“ „Máma tvrdila, že prý na ni udělala dobrý dojem.“ „Na můj názor sis ale nepočkal.“ „Protože jsem si jistý, že si ji oblíbíš.“ „Rychle připravím snídani,“ utrousila, poslala ho do obýváku a odebrala se do kuchyně. Matthias se zabořil do pohovky a zapnul si televizi. Když Alena prostřela a přisedla si k němu, vylíčil jí přijímací pohovor. V tu chvíli mu zavolala máma. Ptala se, zda se za ním už stavila Lisha. Ano a už dokonce pracuje, odpověděl jí a Alena si od něj mobil vyžádala. Podal jí ho a obrátil pozornost k televizi. Sledoval zprávu o dvou mladých mužích, kteří se do sebe pustili před nějakým musicbarem a pobodali se noži. Zabrousil pohledem k Aleně a spatřil, jak se usmívá, pak se zase otočil k televizi a viděl a slyšel rozrušenou svědkyni prohlašovat, že se jednalo o cizince, údajně migranty z východní Evropy, a ona prý nechápe, proč člověk s sebou musí hned brát nůž, k čemu tady vlastně potřebuje zbraň, když se jde přece jen bavit do musicbaru.
Čerstvý sníh ležel na zemi jako bílý koberec, měkký a nádherně třpytivý, ulice byla jako proměněná, neděle zvláštně tichá. Matthias před kavárnou zpomalil, zastavil 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252535
se a přihlížel, jak Alena s Lishou zdobí vánoční stromek, který stál na stolku u okna. V kavárně seděl jen starý muž a i on ženy pozoroval a pobaveně se usmíval, jako by se snad účastnil nějakého divadelního představení. „Vy to tu ale zkrášlujete,“ prohodil Matthias ode dveří a ženy se k němu otočily. Jak to že už je tu, divila se Alena a Matthias jí odpověděl, vždyť je přece skoro poledne. „Chtěly jsme tě překvapit,“ poznamenala Lisha a z kanceláře se ozval šramot. Matthias pohlédl ke dveřím do kanceláře a Lisha přiznala, že je tam její syn Michael. V tu chvíli však Michael vyšel ven, byl štíhlý a vysoký, oči měl po Lishe tmavé, i vlasy měl černé a kudrnaté, pleť však jen mírně snědou. „Konečně jsi k nám zavítal,“ prohodil Matthias dřív, než ho pozdravil, a Michael zamumlal, že měl dneska náhodou volno. „Náhodou jsi měl volno?“ zvolala Lisha. „A co děláš jindy, prosím tě?“ „Učím se do školy.“ „Tvůj táta v práci trčí od rána do večera, ale na to, aby nás tu navštívil, si udělal čas hned!“ „Co bys chtěl dělat po škole?“ vložil se do toho rychle Matthias. Rád by studoval pedagogiku, odpověděl mu Michael a Alena se ho zeptala, jestli má dost svíček. Ano, odvětil. Na stromeček? zajímal se Matthias. Na stolky, vysvětlil mu Michael a vrátil se do kanceláře, kde se ho Matthias zeptal, zda má hodné učitele. „Ale jo, ale jeden učitel je obzvlášť milý. Až budu učit, chci být jako on.“ „A co kluci a holky?“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252535
„Až na pár výjimek jsou v pohodě,“ odpověděl a Matt hias se ho zeptal, jestli už s někým chodí. Momentálně prý ne. Znamená to snad, že už nějakou přítelkyni měl? Pár jich bylo, odtušil Michael. „Děláš si legraci!“ zvolala Lisha ode dveří. „Neříkám ti přece všechno,“ křikl na ni. „Já měl kdysi na škole taky spoustu tajemství,“ prozradil Matthias. „Co to tu slyším?“ vložila se do debaty Alena, která se objevila ve dveřích vedle Lishy. Matthias se zeptal, jestli budou potřebovat ještě něco. Ne, už jsou hotové, odvětila Lisha, načež se všichni odebrali k vánočnímu stromku. Kdepak máme dárky, nadnesl Michael, když stanuli před stromečkem. Lisha ho vytahala za ucho. „Že ti není hanba,“ procedila mezi zuby. „Nejhezčí vánoční dárek je sníh, tím chci říct, když sněží na Štědrý den, a letos určitě budou bílé Vánoce,“ ozvala se Alena a ukázala k oknu. Společně přihlíželi, jak venku začalo sněžit. Nádhera, utrousila Lisha a spolu s Alenou vyběhla ven. Obě nastavily padajícím vločkám tvář, rozpřáhly paže a smály se. Michael vyběhl za nimi, udělal sněhovou kouli a hodil ji po Lishe. Pohlédla na něj, opřela si ruce v bok a spolu s Alenou ho začaly bombardovat sněhovými koulemi. „To je ale drzoun,“ ozval se nečekaně starý muž. „Snad se nenastydnou,“ poznamenal Matthias a muž si objednal další sklenku vína. Zdalipak sněží i v Africe, zamumlal ten muž po chvíli a Matthias zahlédl, že Michael upadl do sněhu. U nich doma určitě nesněží, prohlásil muž a Matthias sledoval, jak ženy pomáhají Michaelovi vstát, oprašují mu sníh ze zad a obě na něj mluví. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252535