Liščí tanec
zbude mu pocit, že jako otec selhal a svou krev zklamal. Dal zeťákovi poslední šanci… a jestli ji projede, vyžene ho ze svého domu, zadupe do země, raději ho zabije, než by mu dovolil, aby ještě jednou jedinkrát ublížil kvůli další nevěře Erně a dětem. A pěkně to své rozhodnutí pojistil. Jestli si Hynek myslí, že si těch čtrnáct dnů bude dělat bez dohledu, co se mu zamane, pak je na omylu. Kamera, kterou nechal Franz Ackermann šikovně namířit ke dveřím bytu Foretových, mu už dá odpověď na jeho otázku.
Čtvrtí rodinných vil procházela Kristina nejistě. Prošmejdila už předtím ulice zvučných jmen – Mozartovu, Janáčkovu a Dvořákovu… a až pak došla do části Na Vozovce, kde v jedné z funkcionalistických vil žili Foretovi. Auto nechala na parkovišti v Kmochově, pak komplikovaně přeběhla Foerstrovu – ale chtěla se před tou návštěvou trochu projít, provětrat si hlavu, osvěžit myšlenky, ujasnit si směr a cíl svého počínání. Když se zastavila před šedivým domem postaveným do tvaru T, srdce jí divoce bušilo. Dělalo jí starost, že tou návštěvou zradí Gitu, jenže tohle byla šance, která se nepouští… a navíc, stejně se to dříve nebo později dozví! Až bude po všem, řekne jí pravdu a bude doufat v její pochopení. Ostatně – Gita přece byla ta, která její těhotenství neustále odkládala do doby na neurčito, ona byla ta, která otálela s pohovorem s Cyrilem, ona byla ta, která jí tvrdila, že je ještě čas… Nemůže se pak divit Kristině, že panikaří a třeba i dělá blbost, když teď stojí v ulici Na Vozovce, před majestátním funkcionalismem, který tady na ni padá svou ohromnou kvádrovou masou. Obešla dům a dívala se do všech oken. Ze kterého ji Hynek sleduje? Nevěděla, proč si myslí, že ji vyhlíží, ale tak nějak to cítila, když jí na včerejší esemesku o své návštěvě 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252529
Lenka Chalupová
napsal: Nemůžu se dočkat, čekám už teď jako pes. Slovo pes tam sice nebylo, ale emotikon s obrázkem čokla byl výmluvný. Přemýšlela, jaká rasa asi Hynek je, které plemeno by ho vystihovalo… myslela na to a dávala si tak čas. Zazvonila na domovní zvonek a došlo jí to – mohl by být bullmastif, vytrvalý, silný a rychlý pes, který dokáže uštvat svou oběť, přitom mate živým a inteligentním výrazem. „Jo jo, bullmastif,“ řekla si pološeptem, aby si dodala odvahu. Ještě si chtěla přejet rty rtěnkou, ale to už nestačila, kosmetickou tašku upustila zpět do kabelky, protože Hynek už stál ve dveřích a táhl ji rychle dovnitř… asi proto, aby neměli moc zbytečných svědků, čumilů ze sousedních vil. Přijala tu hru, sama přece věděla, k jakému cíli míří. Nešlo jí o toho samolibého a egoistického muže, ale o to, aby po sérii pěti návštěv, které si sama naordinovala, přivezla s sebou domů do Přerova zárodek dítěte, které bude geneticky její a zároveň i Gitino. Nechtěla nic víc, než aby v ní rostla Gitina neteř… nebo i synovec, to je přece jedno. Jen musí být natolik obezřetná, aby si ničeho Hynek nevšiml, samozřejmě, že přistoupí na sex s ochranou… s ochranou, jejíž obsah následně použije tak, jak potřebuje ona. Jako doktorka si s takovou banalitou prostě poradí. Poslepu ještě sáhla do útrob kabelky, aby se ujistila, že má sebou dvě injekční stříkačky, které jí k jejímu plánu dopomohou – dvě měla proto, že ona vždycky všechno chtěla mít záložní, jakoby pro jistotu. Koneckonců – i Hynek byl přece záložák, taková její nouzovka. V chodbě se vyzula a po studených schodech vyběhla bosky. „Voníš zase po konvalinkách,“ špital jí do ucha, „na tu vůni jsem se těšil.“ Než si ji dotáhl z haly do svého bytu, stačil jí ještě říct, že má medové nejen oči a vlasy, ale i tvář a pokožku… a on by si už tak rád lízl! Trochu ho zbrzdila, snad se sama zalekla těch jeho slov, bylo jí nepříjemné, když si vzpomněla, co ji dnes čeká za nechutnosti… kdyby tuhle část mohla přejít v narkóze, zcela jistě by to udělala. Ale 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252529
Liščí tanec
byla připravena přežít jakousi milostnou předehru, než se všechno nachystá, a pak srazit pokud možno na minimum času samotný akt. Zamrzelo ji, že se sem vydala autem. Když si uvědomila, že za pár minut skončí v posteli, která už tu byla rozestlaná… tak ji prostě štvalo, že si předtím nemůže nalít do hlavy panáka nebo ještě lépe dva. Cokoliv, co ji otupí a dá na chvilku zapomenout. Hynek právě otevřel bar, a jí se naskytl pohled na nekonečné množství těch nejlepších značek. Kdyby mohla, dala by si gin, ten v ní vždycky vyvolával lehkost a veselost, zatímco přes whisky se propíjela k lenosti a melancholii… a tu si teď nemohla dovolit. „Co si dáš?“ zeptal se Hynek a rukou ledabyle máchnul do obrovské secesní dřevěné skříně, která v tom funkcionalismu vypadala jako perla. Namítla, že pít nemůže, protože přijela autem, ale pak připustila, že auto by tu mohla nechat, jet domů vlakem a zítra… nebo v dalších dnech… si tu zase auto vyzvednout. To Hynka nebývale nadchnulo, hned si uvědomil, že pokud by to klapnulo, i zítra nebo pozítří by mu tady mohla zavanout jemná konvalinková vůně – a on by měl šanci si zase sáhnout na medovou kůži. „Tak gin,“ rozhodla se Kristina nakonec, a během pěti vteřin už svírala v dlani skleničku. Přiťukli si na cosi banálního, a sotva jí alkohol sjel dolů do žaludku, už u ní Hynek stál a snažil se jí levačkou poněkud neobratně rozepínat bílou košili. Dovolila mu první tři knoflíčky a pak zakňourala, že by si přála ještě jeden gin… pokud možno dvojitý. Beze slov a mírně pobaveně poslechl, sám si nalil frťana a hned ho taky prolil hrdlem. Kristina mezitím vstala, došla ke stěně, na které visel obrázek Hynkovy rodiny. „Promiň, měl jsem to schovat,“ omlouval se, když jí strkal do ruky tu dobře odměřenou dvojitou porci značky Bombay Sapphire. Nevěděl, že právě naopak! Udělal moc dobře, že tady tu fotku nechal! 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252529