jen z toho, co vidí kolem sebe.“ Jako nûkdo, kdo vybudoval knihovnu ve Var‰avû a posléze knihovnu ve vilenském ghettu, si plnû uvûdomoval rozsah páchaného zloãinu a odvíjející se kulturní pohromu. V‰iml si také paralely mezi osudem vilensk˘ch ÎidÛ a jejich knih. „Smrtelné kfieãe Îidovského vûdeckého ústavu jsou protrahované, ale jako v‰echno tady i tenhle institut skonãí v masovém hrobû s mnoha ostatními. … Masov˘ hrob se plní ‚odpadem‘ a roste s kaÏdou minutou.“11 Pohl byl oproti tomu s efektivitou vilenské operace pomûrnû spokojen. Ve zprávû pro své berlínské nadfiízené se chlubí: „Knihy tfiídí Ïidovské pracovní síly. … Nepotfiebn˘ materiál jde na odpad. … Tfiídûní v YIVO je efektivní, protoÏe eliminuje nutnost posílat do fií‰e zbyteãné písemnosti.“12 Stejn˘ osud jako knihy postihl i náboÏenské pfiedmûty. Tfii sta svitkÛ Tóry ukraden˘ch t˘mem ERR skonãilo v místní koÏeluÏnû, kde pouÏili pergamen na správku podráÏek nûmeck˘ch vojensk˘ch bot. Tento nápad na recyklaci vy‰el od Sporketa. KoneckoncÛ podnikal s dobytkem a kÛÏí.13 Pohled na svitky urãené k znesvûcení byl nejtûωí pro Kalmanoviãe, kter˘ patfiil mezi vûfiící: „V na‰í dobû vypadají tak zvlá‰tnû. Dnes jsem je vidûl na dvou místech – ve v‰í bídû a zmaru. Z rozkazu na‰ich pánÛ se opíraly o zeì v koutû na pÛdû – desítky obnaÏen˘ch svitkÛ Tóry a prorokÛ, velké i malé, milované a kfiehké. Jak to s nimi dopadne?“14 Vrcholného destruktivního aktu se patrnû dopustil Pohl, kdyÏ zaslal olovûné desky o váze ‰edesát tun, na nichÏ v Rommovû nakladatelství vy‰el Talmud, do slévárny, kde je roztavili. Olovo bylo následnû posláno do nûmeck˘ch zbrojafisk˘ch závodÛ. Slévárna Pohlovi zaplatila tfiicet devût marek za tunu.15 Niãení se net˘kalo pouze Ïidovsk˘ch písemností. Jak pfiedpokládal Mullet, SporketÛv t˘m zaãal ve Vilnû zpracovávat také „opoziãní materiály“. Do budovy na Wiwulského 18 zaãaly proudit ruské 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252413
a polské knihy a archivy: ruskojazyãné knihy ze Státní knihovny T. Wróblewského a z vilenské univerzitní knihovny, knihy z Polské vefiejné knihovny Tomasze Zana, z v˘zkumné knihovny Polského spolku pfiátel vûdy, ze skladu nakladatelství Józefa Zawadzkého a z knihovny vilenské evangelické církve – v‰echny svazky putovaly k dal‰ímu zpracování a roztfiídûní do YIVO. A i v tomto pfiípadû byla za koneãn˘ „v˘bûr“ zodpovûdná „Ïidovská pracovní síla“.16 ERR dokonce posílal Ïidovské zotroãené dûlníky na speciální mise do místních kostelÛ a katedrál, aby tam zpracovávali církevní sbírky. NejdÛleÏitûj‰í z tûchto v˘prav se uskuteãnila v knihovnû kaple Panny Marie umístûné v Jitfiní bránû (polsky Ostra brama), kde se pracovní ãeta z ghetta probírala dvûma a pÛl tisíci knihami nejsvûtûj‰ího vilenského katolického svatostánku. Nedaleko od ikony Panny Marie, která byla podle vûfiících strÛjkyní mnoha zázrakÛ, se na‰lo pût set svazkÛ kfiesÈansk˘ch kázání, exegezí a teologické literatury, které Ïidovská ãeta „zajistila“ pro pfievoz do Nûmecka. Bylo to pravdûpodobnû poprvé, kdy do Jitfiní brány zavítala skupinka ÎidÛ na del‰í neÏ letmou náv‰tûvu.17 V dal‰ích mûsících zaãali do skladu YIVO sváÏet ruské rukopisy a archivy ze sousedního Bûloruska. V dubnu 1943 do Vilna pfiijel zvlá‰tní vlak pfieváÏející rozsáhlou sbírku materiálÛ ze Smolenského muzea a archivÛ, která obsahovala kroniky z ‰estnáctého a sedmnáctého století, deník sluÏebníka Petra a dopisy Maxima Gorkého a Lva Tolstého. Vilno poslouÏilo jako pfiestupní stanice také sovûtsk˘m sbírkám z vitebského archivu mífiícím do Nûmecka.18 Sporket byl v˘konn˘ správce. „Intelektuální brigádu“ rozdûlil do oddílÛ pracujících v rÛzn˘ch místnostech YIVO. Suckever popsal ãlenûní budovy a pfiifiazení pracovníkÛ následovnû: První podlaÏí: sovûtské knihy – Paturksy, Spinkler a Sporket; Ïidovské knihy – Michal Kovner a dr. Daniel Fejn‰tejn, polské knihy – dr. Dina Jaffeová, Ceman Zavelson, lístkov˘ katalog 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252413
– Hir‰ Mats, Brajne Asová. Druhé podlaÏí: rukopisy – Avraham Suckever, Rachela Krinská, Nojme Markelesová, mládeÏnická studia – Uma Olkenická, pedagogické oddûlení – RuÏka Korãaková, hebrejské oddûlení – Israel Lubock˘, ·merke Kaãerginski, litevské oddûlení – Benjamin Lamm, pfieklady – Zelik Kalmanoviã, dr. Jákob Gordon. Tfietí podlaÏí a suterén: noviny – Akiva Ger‰ater, David Markeles.19 Tfii z jedenácti oddûlení nemûly s Ïidovsk˘mi materiály nic spoleãného. Sporket sám se zab˘val tfiídûním rusk˘ch knih.20 Nedlouho poté, co zaãala likvidace písemností, Sporket oznámil Krukovi, Ïe obdrÏel rozkaz „zpracovat a zniãit“ knihovnu v ghettu. Kruk se zdûsil. Knihovna v ghettu byla jeho milovan˘m dítûtem, nejvût‰ím úspûchem, kterého na kulturním poli dosáhl, a nejv˘znamnûj‰ím poãinem utuÏujícím morálku ghetta. Kruk vyrazil do akce a vymyslel lest, jak proti sobû po‰tvat rÛzné nacistické úfiady s cílem zmínûn˘ v˘nos anulovat. Obrátil se na Jákoba Gense, velitele policie ve vilenském ghettu, kter˘ tou dobou, v ãervnu 1942, ghettu fakticky ‰éfoval, a poÏádal ho, aby si na zástupci územního komisafie pro Ïidovské otázky Franzi Murerovi vymohl nafiízení, které by stanovilo, Ïe duplikáty z pracovi‰tû ERR mají b˘t pfiedávány knihovnû v ghettu. Gens, kter˘ krátce pfiedtím sesadil inÏen˘ra Anatola Frieda z pozice ‰éfa Judenratu, se chtûl zavdûãit místní inteligenci, a proto Krukovi s radostí vyhovûl. Zástupce územního komisafie Murer mûl zase zájem posílit Gensovu novou nadvládu v ghettu, a tak mu jeho pfiání splnil a vydal písemn˘ rozkaz, jímÏ ERR ukládal povinnost pfiedávat Ïidovské duplikáty knihovnû v ghettu. KdyÏ Sporket rozkaz obdrÏel, vyloÏil si jej jako znamení, Ïe Murer, vysok˘ nûmeck˘ hodnostáfi pro ve‰keré Ïidovské otázky ve Vilnû, chce tamní knihovnu zachovat.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252413