Nemravná dívka na vdávání
„Ty že jsi přijel za mnou do Čech?“ otázal se. „A posílá tě můj znamenitý přítel kníže Oldřich?“ „Oldřich ne!“ vykřikl. „Posílá mě strejda Kochan!“ „Neznám strejdu Kochana,“ zavrtěl hlavou markrabě, „a nevím, proč bych měl přijímat jeho posly! To už by mě vážně mohl obtěžovat kdekdo! Jsem markrabě, a ne nějaký mlynář nebo chalupník! Kdo je ten zpropadený Kochan, který si myslí, že si může jen tak hvízdnout na pomazanou hlavu Francké říše?“ „Kochan,“ řekl Prkvoj, „je uznávanou hlavou chrabrého rodu Vršovců!“ „Ták?“ podivil se Bílý, „a kdo jsou ti Vršovci? Mají snad svůj stát, a já o něm nevím? Nebo je to banda zavšivených tuláků, kterou je nejlépe smést z povrchu zemského?“ „Jsou to poddaní českého knížete,“ informoval ho s úsměvem Ucho, „ale mají s ním nějaké nesrovnalosti!“ „Tedy vzbouřenci!“ zvedl obočí markrabě. „Krvelačná chátra, která se nechce podrobit zákonnému vládci! Je to tak?“ „To ne!“ kňučel Prkvoj. „Ale strejda Kochan říkal…“ „Je to zřejmě vyšinutý člověk,“ konstatoval Ucho s uspokojením. „Poslal toho ubožáka za tebou, aby žaloval na syna svého knížete Břetislava. Tento junák, kterého si ve Francké říši všichni vážíme, chce prý unést z kláštera tvou sestru Jitku!“ „Mou sestru?“ vyprskl Ota. „No to se povedlo! Břetislav chce unést mou sestru!“ „Ujistil jsem ho, že žádnou sestru nemáš,“ pokračoval Ucho, „ale nevěřil mi.“ „Mně snad uvěří,“ mínil markrabě. „Nebo snad ne?“ Prkvoj byl dokonale zmaten. Stále si sahal na hlavu, aby posoudil stupeň horečky, která se ho zmocňovala, a drmolil cosi o strejdovi Kochanovi.
98
Nemravná dívka_tisk.indd 98
06.09.2018 13:45:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252337
Neúspěšná mise
„Nevím, kolik sester má ten povedený Kochan,“ pravil Bílý, „ale já ve své rodině mám dokonalý přehled. Někdo si z vás Vršovců, udělal pořádnou legraci! Nemám‑li sestru, nehrozí jí žádné nebezpečí. Nebo už jsi někdy slyšel, že byl unesen někdo, kdo vůbec neexistuje?“ „To ne…,“ huhlal Prkvoj. „Ale Přemyslovci jsou schopni všeho.“ „Zřejmě vás pěkně doběhli,“ řekl markrabě, „a pověsili vám na nos bulíka. Vyřiď strejdovi Kochanovi, že je pořádný osel a že já o něm nechci do nejdelší smrti slyšet!“ Audience u hlavy státu skončila. Prkvoj se vypotácel z místnosti a měl co dělat, aby neomdlel přímo za dveřmi. Motal se jako po dvou litrech medoviny a část cesty na nádvoří absolvoval po čtyřech. V hlavě si to stále nemohl srovnat. „Markrabě francký nemá sestru… Jitka je výmysl Přemyslovců… Ale proč? Proboha proč? Nezavinil jsem to nakonec já?“ Prkvoj intenzivně přemítal a vracel se k událostem, kterými prošel. „No ano!“ zavrčel zlostně a nešťastně zároveň. „Tak to bude! Někdo z Přemyslovců mě poznal, když jsem slídil na Vyšehradě! Nezabili mě, ale udělali si legraci ze mne i ze všech Vršovců. Já jsem ležel v dešti v lebedě a kníže Oldřich ve zbrojířově domku blábolil nesmysly s nějakým svým pochopem. A já, hlupák, jsem mu na to skočil! Jel jsem na Libici referovat strejdovi samé hlouposti. A na jejich podkladě se Kochan rozhodl k činům, které budou posuzovány jako útok proti hlavě státu! Z toho nekouká nic dobrého!“ Prkvoj se motal jako náměsíčník a uvědomoval si, že vlastně neví, co má dělat. Rozhazoval nepříčetně rukama, klopýtal
99
Nemravná dívka_tisk.indd 99
06.09.2018 13:45:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252337
Nemravná dívka na vdávání
a vyrážel se sebe nadávky v drsném vršovském slangu. Záhy vzbudil dost pozornosti. Strážci i sluhové si ho pobaveně prohlíželi a zřejmě se domnívali, že pořádně přebral. „No, ty vypadáš!“ zastavil se u něho nějaký zbrojnoš. „Ale medovinu z tebe necítím! Kde ses tak pěkně serval?“ Prkvoj na něj nechápavě pohlédl. „Víš, koho mi připomínáš?“ zasmál se zbrojnoš. „Toho španělského rytíře, který chodil do ložnice slečny Jitky, sestry našeho markraběte. Když ho markrabě dopadl, zmlátil ho, že vypadal přesně jako ty!“ „Markrabě přece žádnou sestru nemá!“ řekl Prkvoj. „Má jenom čtyři bratry!“ Zbrojnoš se rozchechtal. „No ty jsi nějaký šprýmař, chlapče! A koho nám pak odvezli do svinibrodského kláštera, aby tam dělal pokání? No?“ „Ty prolhaný ďáble!“ zařičel Vršovec. „Sestra neexistuje a Svinibrod taky ne. Jestli to popřeš, dostaneš do nosu!“ Zbrojnoš to nepopřel, ale do nosu dostal stejně. Vzápětí to Prkvojovi oplatil, a navíc povolal vězeňskou stráž, která se Vršovce ochotně chopila. „Vy mizerové!“ hulákal Prkvoj, vlečený do vězení. „Tohle vám neprojde! Strejda Kochan vám všem uřeže hlavy!“ Ale toto jméno ve Francké říši nikomu nenahánělo hrůzu.
100
Nemravná dívka_tisk.indd 100
06.09.2018 13:45:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252337