15. KAPITOLA Grace vstala krátce před svítáním a vyrazila. Z dálnice odbočila na silnici číslo třicet pět a po několika mílích se ocitla na odstavném parkovišti. Zamkla auto dálkovým ovladačem, navlekla si na záda malý ruksak, ve kterém měla uložený řidičák, klíče, mobil, suchary, několik energetických tyčinek a balenou vodu a vydala se severním směrem. Lesní
porost
kolem
stezky
tvořilo
kapradí,
javory
a
rododendrony. Tahle trasa vede indiánskou rezervací, kterou za kopcem opouští a vstupuje do národního parku Mount Hood. Mezitím se plně rozednilo a všude kolem Grace se začal probouzet život. Drobní živočichové i hmyz se vydali vstříc rodícímu se dni a slunečním paprskům prostupujícím skrze listoví. Grace vnímala okolní krásu všemi smysly - tyhle nádherné pozdně zářijové dny odjakživa milovala. Támhle se na skalních svazích začínají javorové listy barvit do červena a pod skalami vytékají potoky a prameny čiré vody. Připadalo jí, jakoby poznávala některé stromy rostoucí kolem cesty. Za ty roky - co zde nebyla - ale zmohutněly. Přešla po lávce přes říčku Clackamas a u rozcestníku se dala směrem k Malému kráterovému jezeru, jehož vody jsou studené
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252304
jako led i v tom největším vedru, a míjela se zde s několika jezdci na koních. Od jezera pomalu stoupala do kopce, z jehož hřebene se otevírá pohled na sopku Mount Hood - nejvyšší horu státu Oregon s ledovci na vrcholu. Ranní poklid narušil zvuk motorových pil a úderů sekyr - na vedlejším svahu se začali činit dřevaři. Ozýval se skřípot padajících kmenů a Grace cítila vůni pokáceného dřeva. Docela jí ten rachot vadil. Jen co se dostane na vršek, začne sestupovat do sedla, a tam už to snad nebude slyšet - ovšem to bude pravděpodobně až tak nějak kolem poledne. Chvíli si tam odpočine, a pak se vydá podél Jeleního potoka na zpáteční cestu. Před soumrakem by měla být zpátky na parkovišti a večer by mohla zavolat do stájí v Pine Grove a zamluvit si na zítřejší den koně. Vyrazí si do kopců společně s nějakou skupinou a průvodcem. Javory začaly postupně nahrazovat borovice. Grace se zastavila, aby se vydýchala. Myšlenky jí zalétly k Robin Woodové. Tohle přece musí přestat. Musí z toho být nějaké východisko. Přece nemůže napomáhat takovému svinstvu. Poradí se s Johnem, co by měla udělat. Snad ty laboratorní výsledky dobře schoval a nikomu o tom neřekl - anebo si je měla vzít raději k sobě. Ještě lepší by bylo, kdyby u toho byl také Sean. Toho ale do Hillsboro nedostane v tom posledním telefonátu jí dal jasně najevo, že s ní už nechce mít nic společného a řekl jí, že je pitomá... Takhle se o ní vyjadřovat 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252304
nemusel - jednoho to docela mrzí - jenomže on nezná to opravdové pozadí a myslí si, že díky té svojí zbrklé aktivitě zase něco vyvedla a teď neví kudy kam. Zkusí se zeptat Johna, jestli by s ní nezajel do Medfordu - snad to pro ni udělá. Zašroubovala plastovou láhev s vodou, uložila ji zpět do batohu a vyňala si z něj jednu tyčinku. Ruksak si nahodila na záda a začala si rozbalovat sladkost, když z ničeho nic pocítila v hlavě ostrou bolest. V lebce jí explodoval gejzír jisker a její mysl obestřela černá temnota.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252304