98
ném myšlení. Tento závěr může napomoci lepšímu pochopení Iljinova sociálního a politického myšlení.
Shrnutí Ivan Alexandrovič Iljin byl jedním z nejvýznamnějších ruských filosofů 20. století. Svou filosofii se rozhodl vystavět na principu duchovní zkušenosti, jejímiž charakteristickými rysy jsou intuice, předmětnost, celistvost a očividnost. Nejvýrazněji byl ovlivněn dílem Hegelovým a Husserlovým, přesto jej lze jen stěží označit za epigona západních myslitelů. Komparace se slavjanofilským paradigmatem, které položilo základy pro rozvoj svébytné ruské filosofie, totiž vedla ke zjištění výrazné shody s principy Iljinovy filosofie. Podle Iljina je povoláním člověka stát se duchovně celistvou osobností, svobodným duchem, který vědomě určuje sám sebe a vede předmětný, duchovně pravý a plný život. Postuluje tak tvůrčí a pozitivní přístup k životu a vyzývá ke tvorbě křesťanské kultury, ke zduchovnění světa. Spolu s tím připouští možnost aktivního boje se zlem. Jeho předpokladem je religiozita a celistvá osobnost, v opačném případě totiž hrozí, že se síla stane násilím a nespravedlnost hříchem. Klíčovým pojmem Iljinovy filosofie je právní vědomí, které definuje jako vůli k právu, jež vyvěrá z instinktivní vůle k duchu, spravedlnosti a dobru. Iljin je stoupencem přirozeného práva, které se má odrazit v právu pozitivním. Stát je chápán jako organická jednota duchovně solidárních lidí, tedy primárně jako společenství svobodných a autonomních jedinců, kteří však na základě vnitřního přesvědčení jednají v souladu s kolektivními zájmy. Kritice je podroben koncept rovnosti i tzv. formální demokracie (moderní západní demokracie), již vnímá jako zdiskreditovanou, vnitřně prázdnou a nespravedlivou formu vlády. Místo ní hovoří o tzv. tvůrčí demokracii, založené na svobodě, právním vědomí, vzdělanosti, ekonomické samostatnosti jednotlivce a občanské uvědomělosti. Iljin rovněž hodnotí jako falešnou údajnou typologickou příbuznost totalitarismu a autoritativních režimů, soudí naopak, že k totalitarismu směřuje zformalizovaná demokracie. V jeho pojetí fašismu nelze nerozeznat prvky analogické s klasickou Nolteho koncepcí – oba hodnotí fašismus jako reakci na vznik marxismu, respektive bolševismu. Iljin patří mezi nejvýznamnější ruské teoretiky monarchie. Specifickým rysem jeho přístupu je důraz na podobu právního vědomí a konstitutivní ideje daného režimu. Třebaže je stoupencem monarchie, dokáže ocenit i pozitivní prvky republiky a konstatuje, že v ideálním případě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252061
99
dojde k určité syntéze, implementaci pozitivních republikánských hodnot do monarchistického systému (a podobně také k syntéze principů úřadu a korporace). Podnětná je Iljinova analýza revoluce a bolševismu, jejž vnímá jako obecně lidský jev, stav duše, nikoli ruské specifikum, a na rozdíl od Berďajeva či eurasijců odmítá představu o bolševické revoluci jako ruském fenoménu. Eurasijské koncepci se naopak blíží Iljinova vize integrovaného eurasijského prostoru. Jím vytyčená „ruská idea“ má náboženský a národní charakter, vyrůstá z pravoslaví (a pravoslavím formovaného ducha) na jedné straně a nacionalismu na straně druhé. Iljin však nacionalismus uchopuje značně specifickým způsobem, zcela odlišným od známých pojetí E. Gellnera či M. Hrocha. Patriotismus a nacionalismus definuje jako ryze duchovní fenomény, jako modus vztahování se ke světu, k bližním, dějinám i Bohu. Takto pojatý nacionalismus podle Iljina umožňuje na kolektivní úrovni realizaci tvůrčího přístupu k životu, tvorbu křesťanské kultury. Iljin zde postuluje kulturní polycentrismus a metafyzickou jedinečnost každého národa jakožto duchovně svébytného lidu se shodným zřením Předmětu, Boha. Podle našeho názoru není Iljinův koncept ruské ideje mesianistický (jako například Dostojevského) a za univerzální může být považován pouze ve smyslu plurality životních cest a způsobů života jednotlivých národních a kulturních celků. Dnes by se Iljinova ruská idea musela nutně dostat do konfliktu s globalizačními tendencemi a unipolárními geopolitickými modely. Také v tomto případě by naopak nalezla shodu s (neo)eurasijskými teoriemi, přestože v řadě ohledů, a zejména svou podstatou, jsou značně odlišné.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252061
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252061