„Žije s babičkou na Falcon Drive, ale ta ho už tři dny neviděla,“ dodala Tidbecková. „Dělá si kvůli vnukovi velké starosti.“ V hlase měla přibližně tolik vřelosti jako ledová vánice. Když jsem ji poslouchala, měla jsem pocit, jako bych stála venku bez kabátu a zrovna začalo chumelit. „Eddie zmizel? Co se mu stalo?“ ptala se máma. „To nevíme, madam.“ „Chudák kluk. Slyšíš to, Nelle? Pamatuješ si na Eddieho, že jo? Jako malí jste si spolu hráli.“ „To si nepamatuju,“ zamumlala jsem. Mluvila jsem tichoučce. Oba detektivové se otočili jako jeden muž a vzali mě na vědomí. „Ty jsi…“ Webber se znovu podíval do notesu. „Nelle?“ „Ano.“ „Slyšeli jsme, že tě Eddie přišel navštívit…“ znovu pohlédl do notesu, „před dvěma dny? Kolem poledne?“ „Kdo vám to řekl?“ Jako by tu otázku neslyšeli. Tidbecková si sundala zrcadlové sluneční brýle a postrčila si je nad čelo. Oči měla jako chladné modré skleněnky. „Přišel za tebou, Nelle?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251800
Máma se ke mně otočila, ve tváři se jí zračily obavy. „Byl tady, Nelle?“ zeptala se tiše. „Ano,“ přiznala jsem. „On jenom…“ „Co chtěl?“ „Nic důležitého. Opravdu.“ „Slyšela jsem, že si hraješ na detektiva,“ prohodila Tidbecková nečekaně. Webber se zasmál a znělo to jako kamenná lavina. Otřásalo se mu břicho. Tidbecková se usmála, nejspíš to mělo naznačovat lidskou vřelost. Bylo to jako pozorovat figurínu ve výloze, které se roztahují ústa. „Opravdu? To je roztomilé!“ „Jestlipak máš licenci?“ zeptal se Webber. Břicho se mu dál otřásalo. Stála jsem tam celá rudá a rozzlobená. „Přestaňte se laskavě posmívat mé dceři,“ napomenula je máma a já bych ji v tu chvíli nejraději objala. S kamenným výrazem se na ně upřeně dívala. „Nelle,“ zeptala se mě, „přišel za tebou Eddie?“ „Ano.“ Nemohla jsem se té otázce vyhnout, ne když měla máma tuhle náladu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251800
„A co chtěl?“ „Jenom něco hledal. Něco, co ztratil.“ Připadalo mi, že když jim řeknu pravdu, nesejde na tom, ale stejně se mi na těch detektivech něco nelíbilo, a tak jsem zaváhala. Tidbeckové a Webberovi zmizely úsměvy z tváře. Odhodili je, jako by to celou dobu byla maska. Viděla jsem jim v očích hlad a dostala jsem strach. „A co to bylo, Nelle?“ chtěla vědět Tidbecková. „Co Eddie hledal?“ „Odpověz, Nelle,“ vybídla mě máma. Celou dobu nespustila z Tidbeckové a Webbera oči. „Svého medvídka,“ řekla jsem. Neviděla jsem důvod, proč to před nimi tajit. „Medvídka?“ zopakoval Weber. „Plyšového medvídka?“ dodala Tidbecková. Máma se tvářila překvapeně. Už se začínala usmívat, ale přestala, když viděla, jak jsou detektivové vážní. Oba na mě zírali jako na pomalu se roztékající čokoládový bonbon. „A našla jsi toho medvídka, Nelle?“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251800