elizabeth peters
•
zmizení nefertiti
od dětství mistr v předstírání nezájmu, na mě vyvalil oči. David leknutím couvl a přidržel se zárubně. Oba vypadali směšně, ale ubránila jsem se úsměvu. „Ptáš se, k čemu snídaně pro čtyři? V ložnici máme hosta a je třeba projevit pohostinnost. Vyhledej, prosím, Aliho a požádej ho, ať přinese snídani co nejrychleji – nemůžu se dočkat kávy.“ Vzhledem ke zkušenostem z minula mě nepřekvapilo, že mladí muži měli nalepené vousy a kníry, na sobě ošuntělé hábity, špinavé nohy jim vězely v neforemných sandálech. „Možná byste se měli převléknout do něčeho reprezentativnějšího a sundat si z obličeje ten porost,“ dodala jsem. „Udivuje mě, že vás vůbec pustili do hotelu.“ David se ke mně obrátil s širokým úsměvem. „Nepřišli jsme hlavním vchodem, teto Amelie. Suterén sice připomíná bludiště, ale vyznáme se v něm.“ „Smím se zeptat na totožnost našeho hosta?“ zeptal se Ramses. Pochopitelně se nenechal odvést od hlavního tématu. „Kdo jiný než pan Morgenstern? Hned po snídani musí jeden z vás zajít pro Daúda, než zapustí před Harúnovou dílnou kořeny.“ David se odešel poohlédnout po Alim a Ramses zadumaně sledoval, jak sbírám se země sedáky a pokládám je zpět na židle. Odešla jsem se trochu umýt. Pečlivě jsem se vyhýbala ručníkům pohozeným na zemi, a protože jsem si nebyla jistá, zda doktor neučesal našeho pacienta mým hřebenem, odložila jsem ho stranou a vlasy si jen prohrábla rukou. Nákupní seznam se prodlouží, pomyslela jsem si po návratu do obývacího pokoje. Ramses si prohlížel zabarikádované dveře. „Můžeš mi vysvětlit, jak se pan Morgenstern ocitl ve tvé ložnici, matko?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251718
elizabeth peters
•
zmizení nefertiti
„Zklamal jsi mě, synku. Předpokládala jsem, že ti to dojde, ale s radostí vše vysvětlím, jen co ho probudíš, odvedeš do koupelny a dohlédneš, aby se umyl. Nesmíme ho spustit z očí.“ „Tys včera opustila hotel?“ otázal se Ramses tónem, jako když učitel zpovídá nezbedného žáka. „Nanejvýš na jednu dvě minuty a zůstala jsem na očích vrátnému. Není sice natolik spolehlivý jak Daúd, přesto jsem předpokládala, že by nedovolil, aby hotelového hosta obtěžovali přímo před vchodem. A už jdi, Ali každou chvíli přinese snídani a pan Morgenstern má mít teplé jídlo. Náhradní tuniku si musí nechat, než mu z prádelny přinesou vyčištěný oblek. Doufám, že nám neuteče z hotelu v tom hábitu. Je doslova posedlý pátráním po své Nefertiti a tím pádem schopný jakékoli pošetilosti.“ Ramses si mě prohlížel se sevřenými rty. Pak odstranil židli a vešel do ložnice. Zaslechla jsem, jak panu Morgensternovi něco říká úsečným tónem, asi ho nemůže dostat z postele. Posadila jsem se a začala si poznamenávat, na co nesmím zapomenout. Nejprve uložím Daúdovi, že zůstane v hotelu na stráži přede dveřmi Morgensternova pokoje – ten mu zajdu hned rezervovat. Někdo musí zajít na poštu a v telegramu obeznámit Emersona se změnou situace. Já hned po snídani zaskočím do nejbližšího obchodu pro nezbytné toaletní potřeby. Ramses s Davidem a Daúdem se budou střídat na stráži, v čase volna pak dohánět spánek, když celou noc nezamhouřili oči. Také já si zdřímnu, jen co důkladně uklidí koupelnu a převléknou postel. Požádám rovněž o výměnu polštáře. Zatímco David s Ramsesem snídali s nebývalou chutí, pan Morgenstern vkládal do úst miniaturní sousta; já jsem vděčně usrkávala kávu a nahlas předčítala svůj nejnovější seznam povinností. David se pohotově nabídl zaběh-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251718
elizabeth peters
•
zmizení nefertiti
nout na poštu, možná i proto, že byla jen o dva bloky dál. Ramses slíbil zajít pro Daúda. Hned po jídle se zvedli od stolu a vyrazili za povinnostmi, já až do jejich návratu musím strpět přítomnost pana Morgensterna. Nebyl to příjemný host – lépe řečeno zajatec. Míchaná vajíčka mu padala z vidličky na šaty jako malému děcku, které se učí jíst. Se zaťatými zuby jsem pak sbírala drobty a utřela mu ústa. „Tak, už se cítíte líp, viďte?“ prohlásila jsem zvesela. „Umyl jste se, najedl a odpočal si…“ „Kam jste ji dali?“ zablekotal. „Předpokládám, že máte na mysli bustu Nefertiti. V tom případě vás ujišťuju, že jsme ji nikam neodnesli. Je to Harúnovo dílo. Netušíte, kde si zřídil novou dílnu?“ Morgenstern zakroutil hlavou. „Nevím… Nemůžu si vzpomenout…“ Mnul si bradu a oči se mu zalily slzami. „Musím svou vzácnou Nefertiti najít. Ať jste kdokoli, řekněte, máte ji?“ „Jsem Amelie Peabodyová Emersonová, manželka a spolupracovnice Radcliffa Emersona, nevýznamnějšího archeologa minulého i tohoto století. A sošku Nefertiti nemám,“ řekla jsem rázně. „Potřebujete si znovu odpočinout. Probudím vás na oběd.“ Nespustila jsem z něho oči, dokud se neuráčil vstát a jít do ložnice. Tentokrát jsem považovala za zbytečné zabezpečit kliku; nepřemáhala mě únava ani spánek a jistě bych panu Morgensternovi dokázala zabránit v útěku. Převyšoval mě sice postavou, ale taktak se držel na nohou. Jen jsem se ujistila, že mám na dosah svůj nepostradatelný slunečník. David po návratu z pošty souhlasil, že mě vystřídá na stráži, a tak jsem se vydala na pochůzky. Nejdřív jsem se zastavila v recepci zajistit panu Morgensternovi vlastní pokoj. Pan Baehler, nepochybně informovaný doktorem a Alim, i přes zjevné znechucení mému požadavku vy100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251718